Výchovný trik! Kdy uplácení dítěte nevadí a skutečně funguje?
Medvěda nebo jiného plyšáka jako úplatek? Výjimečně ano! Foto: istock.cz
15. dubna 2019 14:00Jako rodiče máme často ty nejlepší úmysly. A to i tehdy, když jde o výchovu našich potomků. To se pochopitelně chceme vyhnout chybám, které na nás páchali naši rodiče. Děti nebijeme, nevyhrožujeme jim, respektujeme je. Ale někdy se držíme zjevných omylů.
Dneska už je snad všem rodičům jasné, že děti nejsou malí dospělí. A že je nereálné a vlastně i nesprávné po nich chtít, aby byly většinu času zticha a tak v klidu, aby o nich nikdo nevěděl. Přesto občas věříme nesmyslům, jako jsou tyto následující.
Mýtus: Úplatek jako výchovná metoda je vždycky cestou do pekla
Zcela ojedinělým úplatkem zkrátka dítě nezkazíme.Autor: istock.czNic by se nemělo brát doslovně, a tedy ani tvrzení, že jakmile rodič dítě jednou jedinkrát něčím uplatí, může to coby dobrý vychovatel jednou provždy zabalit.
Úplatek jako výchovná metoda není dobrý nápad asi tak v 98 procentech případů. Ale když se mu v těchto případech dokážete vyhnout, může vám skvěle posloužit v oněch dvou zbylých procentech, kdy ostatní metody zoufale nestačí.
Protože pokud například potřebujete, aby pětileté dítě zůstalo v klidu během poněkud vleklého svatebního obřadu, není na tom, že mu za to slíbíte figurky z pohádky Jak vycvičit draka, nic zavrženíhodného. Ale samozřejmě častější použití by účinnost této metody rychle snížilo – vedle faktu, že by to poněkud lezlo do peněz.
Mýtus: Cukr způsobuje hyperaktivitu
Děti mají dost energie, ale málo jí vydají.Autor: Shutterstock.comNetvrdíme, že na cukru a sladkostech obecně je něco zdravého. A víme, že jedna tatranka na výletě dokáže znovu nakopnout dítě, které už nechtělo udělat ani jeden krok. Ale rozhodně nemůžeme souhlasit s domněnkou, že cukr jako takový je spouštěčem hyperaktivního chování, a to už z toho důvodu, že to nepotvrdila žádná odborná studie.
Mýtus: Dětem nesmíme říkat: "Protože jsem to řekl/a!"
Autor: iStockDobře, věta "protože jsem to řekl/a" je poněkud ultimativní, ale když ji změníme na variantu "protože jsem tvoje matka a říkám ti to", už to nezní tak hrozně, ne? Podle některých psychologů je to vyloženě dobrý způsob, jak ukončit nevhodné jednání nebo dosáhnout něčeho, co je v danou chvíli skutečně nezbytné. Typicky například v momentě, kdy po potomkovi chcete, aby šel spát, a jste ochotni podpořit to rozumnými argumenty o tom, proč je noční odpočinek tak zásadní. Pokud to ale nestačí a dítě nadále odmítá zalehnout, je čas na poněkud ultimativní tón. S tím, že je vaše zodpovědnost, aby dítě mělo dostatek spánku – už zkrátka není o čem diskutovat.
Mýtus: Rodiče by se nikdy neměli hádat před dětmi
Autor: iStockRozhodně to neplatí striktně a hodně to záleží na tom, jak rodiče umí konflikt zvládnout. Pokud umíte spory řešit v klidu, bez podpásovek a neustálého svalování viny na druhého, může to pro děti naopak být dobrá škola. Ale pokud jste vytočení nebo jde o nějaké zásadní věci, dětské publikum k tomu neberte.
Mýtus: Děti, které brzy chodí a mluví, budou celý život napřed
Nenuťte ho chodit, když na to ještě nemáAutor: iStock.comAle vůbec ne. Za pár let nepoznáte, kdo začal mluvit brzy a kdo pozdě, a s chůzí je to jakbysmet, přičemž z těch dětí, které začaly brzy, mohou být neohrabané děti – a naopak. Dětský vývoj neprobíhá rovnoměrně, a tak nemá smysl mezi sebou malé děti příliš srovnávat.
Související články
