Přiznání: Monte hračky, bare boty, bio mrkev? Tohle všechno nedělám!
Dokonalá matka? Takové ambice u nás v redakci nemáme Foto: istock.cz
8. února 2019 06:00Chci pro své děti to nejlepší, to dá rozum. Ale taky si myslím, že nic se nemá přehánět. Jeden britský autor, který zjevně zastává podobný pohled na péči o potomstvo, o tom dokonce napsal celou knihu nazvanou Líný rodič. Mám odpor ke čtení výchovných příruček, takže jsem to jen tak přelítla, nicméně vidím to podobně. A moc neřeším, jak to dělají ostatní.
"Jako že chodí do normální základky? A má aspoň slovní hodnocení?"
Jo, chodí a ne, nemá. Náš sedmiletý syn normálně chodí do třídy, kde je přes dvacet dětí, a dostává známky do úplně obyčejné žákovské knížky. A já si myslím, že je to pro něj a pro naši rodinu nejlepší možné řešení.
Není to kvůli tomu, že by nám bylo jedno, do jaké školy chodí, skoro naopak. Ale dobu experimentů s více či méně alternativními školami a postupy už máme za sebou. A pokud jde o školu, nakonec stejně ze všeho nejvíc záleží na tom, jakého má učitele nebo učitelku. A ta Bartova je skvělá.
Lotosový porod? Děkuji, nechci
Autor: istock.czMoc se těším na den, kdy v Česku bude možné rodit nejen ve více či méně vstřícných porodnicích, ale také v porodních centrech a porodních domech a také doma – tak, aby si každý mohl vybrat, co je mu nejbližší.
Sama bych si porodní dům vybrala hned. Ale odmítám se cítit jako horší matka jen proto, že jsem nakonec až na jednu výjimku přivedla děti na svět ve fabrikách na děti, dvakrát z toho dokonce císařem. Žádný pokus o lotosový porod se ode mě zkrátka čekat nedal, stejně jako jsem ani nepomyslela na koktejl z placenty.
Tanečky, plavání a tak dále. Hlavně co nejdřív!
Autor: iStockS každým mým dítětem byla nabídka kurzů pro děti od sotva pár týdnů širší a širší, ale až se čtvrtým dítětem jsem dostala rozum a nikam ho nepřihlásila. Dcera je tím pádem celá nerozvinutá, ale mě už přešla chuť zkoušet třeba kojenecké plavání s poměrem cena/výkon 3000 korun/lekce, jako to dopadlo u dnes sedmiletého syna – sklon k zánětům uší je prevít. Ekzém – taky vyzkoušeno s podobným úspěchem u prvorozeného.
Druhorozeného to bavilo, šlo mu to, krása střídala nádheru. A pak jednoho dne dal jasně najevo, že do bazénu už nevleze. Nikdy. Tohle přesvědčení mu trvalo další tři roky.
Nehledě na to, že logistika podobných zábav s počtem dětí větším než jedna vyžaduje věci oddaného celého člověka.
Když školka, tak lesní?
Autor: iStockHrozně se mi líbí koncept lesních školek, vážně. A kdyby to šlo, děti bych tam poslala. Ale to by musely mít alespoň tři rodiče – jeden by vydělával na živobytí, druhý by distribuoval děti do lesních školek a třetí by jim dle potřeby pomáhal.
Ale naše nejbližší lesní školka byla vzdálená asi osm kilometrů vzdušnou čarou, otvírala v osm ráno a ve tři odpoledne už měla zase zavřeno. Mít ji u domu, zvážím to a budu taky za alternativního rodiče, takhle holt padla volba na školku klasického střihu.
À propos, moje dvě nejmladší děti tam chodily od dost útlého věku, dcera dokonce od 15 měsíců – to se samozřejmě dá pokládat za jasný důkaz matčina kariérismu, ale věřte nebo ne, to dítě se doma strašně nudilo, když všichni jeho starší sourozenci ráno zmizeli.
Montessori epizody
Autor: ShutterstockKdysi u prvorozeného jsem se nadchla pro Montessori pedagogiku a příslušnou školku. S dostatečným předstihem jsem ho přihlásila do vysněného zařízení kdesi na pražské periferii, ačkoli den otevřených dveří ve mně nevzbudil jednoznačné nadšení, ale řekla jsem si, že to vychytají.
Když byly synovi tři, konečně mohl nastoupit, aby se ukázalo, že to tedy moc nevychytali. Pančelky skvěle rozuměly všem monte věžím a sadám, ale vůbec ne mému synovi. Rozloučili jsme se celkem záhy, když začala padat slova jako "za trest do kouta" a "nevzdělavatelný".
Budiž, špatná volba školky, u dvou mladších dětí jsem to už nicméně nezkoušela a nejen kvůli tomu, že to bylo ještě dál než do školky lesní. Ale pokušení tu bylo, takže jsem pořídila pár supervzdělávacích Montessori hraček – byly překrásné až dokonalé, měly ale jedinou vadu: děti vcelku nezajímaly. Nedojala by je ani cena, naštěstí se je všechny podařilo prodat zase dalším rodičovským naivům.
Na scénu přicházejí biopotraviny
Autor: Shutterstock.comProběhlo i období biopotravin, mléka přímo od krav i biobedýnek s domácími a sezonními prudukty. Bohužel, naši zmlsanou rodinu neuspokojila hned únorová dodávka scvrklé mrkve se sklonem k plísni, neduživého tuřínu a mandarinek v ceně asi dvaceti kil brambor ze supermarketu. Asi jsem ten koncept úplně nepochopila.
Nakonec je to ale docela win-win situace, protože biopotraviny se staly součástí běžné nabídky, a tak není problém koupit třeba maso z farmy, aniž by kvůli tomu člověk musel koupit půl telete rovnou ze statku.
Kdo nenosí s námi, nosí proti nám!
Autor: ShutterstockJsou přitom věci z řekněme alternativního ranku, které mě vyloženě nadchly – třeba děti jsem v šátku nosila tak, že kdyby se to bodovalo, budu na čele žebříčků. Vyhovovalo mi to po všech stránkách a dětem taky, takže nebylo co řešit.
Ale je mi vážně líto rodičů, kteří mají pocit, že kdo dneska aspoň občas nevrazí dítě do šátku nebo do manduci, měl by se rovnou nahlásit na sociálce. Protože jsou to necitlivé zrůdy, které nevědí, co je pro jejich děti nejlepší, i kdyby je to mělo stát záda. Nedejbože, když nosit chtějí, ale dělají to blbě a najdou odvahu se se svou fotkou pochlubit třeba v takzvané nosící facebookové skupině. Je vidno, že duch inkvizice žije dál.
Jedině naboso? No...
Autor: Shutterstock.comDrsný klan jsou také rodiče vyznavači bare foot obuvi. "Zakázáno!" dozvíte se v dětském bare bazaru, když tam chcete prodat boty koupené tamtéž před čtvrtrokem, protože se mezitím ukázalo, že jejich tvar špičky o dva milimetry nevyhovuje bare zákonům.
Nic proti snaze koupit dětem zdravé boty, i když si o důsledném dodržování pravidel bosé chůze v měkoučkých botách na městských chodnících myslím své. Ale fascinuje mě množství času, které jsou rodiče ochotní věnovat neustálému zkoumání toho, jak moc které boty vyhovují a nevyhovují. A taky množství peněz, protože tyhle boty jsou fest drahé, což se odráží i na láci těch z druhé ruky. Chcete okopané dětské boty za bratru litr? Máte je mít.
Tablet? Nejdřív v deseti... letech
Autor: Shutterstock.comMáme doma vážně hodně dětských knížek a rádi je čteme, ale pst: taky dětem od útlého věku půjčujeme mobil a tablet. A to se v očích části rodičů taky nesmí. Nebo se to alespoň nesmí říkat nahlas.
Ale já to klidně řeknu, naše malé děti si svou plus minus půlhodinku užívají denně a já taky, protože je chvilka klidu, kdy můžeme třeba něco probrat s mužem. Asi je to v očích někoho odkládání k elektronice, ale já mám nervy a trpělivost jen jedny a nemyslím si, že tohle z nich udělá nepoužitelné nerdy. Taky nesledujeme jen ČT2, taky tam nemají jen výukové programy. Ať žije prasátko Pepina a jeho kamarádi!
A co bude dál?
Autor: iStockAle lidé jsou nepoučitelní a já samozřejmě taky. Takže letos budeme doma co? Kompostovat!
Když jsem bydlela ve městě, nebylo ještě kompostování tak v módě. Po přestěhování na venkov nám to přišlo jako přirozená věc, ačkoli naše záhonky jsou vážně nerozsáhlé. Měli jsme kompost normálně venku pod stromy, bohužel však podlehl každonočním nájezdům divokých prasat – chodí jich kolem našeho domu desítky.
Nemá smysl ho každý den zkoušet opravovat, do rána bude všechno zase roztahané. Takže teď, ač na vsi, nekompostujeme vůbec, a to mě štve. Dávání bioodpadu do normální popelnice už mi je proti srsti. Takže volba padla na domácí kompostér.
Související články
