Je lepší být svobodná matka! Máma čtyřleté dcery má jasno, s mužem žít nechce
Kdo by v životě neslyšel aspoň jeden krásný příběh o lásce, na jejímž konci je svatba a štěstí až do smrti. Ovšem z nějakého důvodu se už velmi často nemluví o tom, co se děje po svatbě. A ne vždy to odpovídá té krásné pohádkové představě. Přestože mnohé studie hovoří o tom, že single matky to mají těžší, protože jsou na výchovu samy, reálný život někdy ukazuje pravý opak. Čtyřiatřicetiletá Elena je toho důkazem. Rozhodla se raději rozvést a žije teď sama se svou malou dcerou. Proč?
Elena se vdávala ve třiceti, mimo jiné proto, že jí její matka neustále vštěpovala, že každá dívka by se měla aspoň jednou za život provdat. „Věřila jsem tomu, protože moje máma se vdala a měla mě. Většina lidí kolem mě taky věřila, že jen vdaná žena může být úspěšná a že nejdůležitější věc, kterou žena musí udělat, je najít si manžela,“ vypráví čtyřiatřicetiletá Elena.
Ženy, které nebyly vdané, byly považované za trapné „single matky“, nad nimiž všichni pouze mhouřili oči. Zůstat neprovdaná a mít dítě bez manžela? Ponižující! Možná i proto se Elena vdala, měla dítě, ale… Nakonec došlo k rozvodu. „Ne proto, že by mě manžel opustil kvůli jiné ženě, ale protože jsem se pro rozvod rozhodla já sama,“ říká.
Přemýšlela, proč k tomu vlastně došlo. A usoudila, že už jako teenagerka cítila, že mezi jejími rodiči není žádná nekonečná láska ani štěstí. Že jsou spolu z nutnosti a ze zvyku. Jako příbuzní či blízcí lidé, ale ne jako lidé, kteří se skutečně milují. „Můj manžel byl dobrý člověk. Ale svatbou jsem žádné uspokojení nezískala, které jsem od toho očekávala. Měla jsem brzo pocit, že jsem udělala špatný krok,“ vypráví Elena.
Bylo to mučivé a už několik měsíců po svatbě trpěla depresemi. V té době si ale neuvědomovala, že to bylo kvůli nenaplněnému vztahu. Chtělo se jí pořád plakat nebo ležet v posteli a zírat na zeď. Kladla si otázku, co udělala špatně nebo co by měla udělat, aby se to změnilo?
Deprese se postupem času zbavila, ale když přišla na svět dcera, uvědomila si, že její manžel není připraven převzít odpovědnost za dítě. Byla unavená, ale manžel jí nepomáhal a odmítal občasnou výpomoc v podobě chůvy. Všechno dělala ona sama, a to i tehdy, když přišel z práce. Když pak jednou odjel na služební cestu, Elena si uvědomila, že jí vlastně jeho nepřítomnost vůbec nevadí. Byla sama s roční dcerkou, ale i když byla unavená, bylo jí dobře, že je sama. „Nejpodivnější bylo to, že jsem se cítila svobodnější,“ říká. Neodešla hned, sama sebe se nějaký čas ptala: „Žiju s tím mužem, protože ho miluji, nebo z jiných důvodů?“
S dítětem je velmi málo, všechny domácí práce jsou na ní, proč vlastně potřebuji manžela? Aby opravil auto? Mám dobrého mechanika, protože manžel na opravu stejně nemá čas. Aby pomohl s úklidem? Nikdy předtím to nedělal. Aby uvařil večeři? Nemůže, nemá čas. Zapnul pračku? Kdepak, zavolá na mě, které tlačítko má zmáčknout. Sex? Ano, ale raději bych dala přednost květinám. „Stali se z nás cizinci se zcela odlišnými zájmy,“ říká Elena. A tak našla odvahu a s manželem se rozvedla.
„Chápu, proč se ženy vdávají. I když je feministické hnutí stále silnější, pokud zapomenu na emocionální aspekt, manželství nám dává šanci, že se nebudeme muset obávat o každou korunu a nezemřeme osamocené. Ale jen v případě, že máte dobrého manžela, který si nemyslí, že ho využíváte,“ dodává Elena. Teď je tedy sama. S dítětem. V jejím každodenním životě se nic nezměnilo. Nemusí žádat o druhý názor, takže výchova je snazší. Dcera tráví paradoxně více času s otcem. Peníze si Elena vydělá, i když méně utrácí.
Teď spoléhá sama na sebe, což není snadnější, ale čekala to a byla na to připravená. „Ano, jsem svobodná matka, ale nejsem nešťastná matka, která mohla zůstat s manželem. Je to moje volba. Patriarchát je zastaralý, dnes už nemůže ženu zabít jeden mamut nebo tygr. Můžu se chránit. A popravdě, teď se cítím více ženou, než jsem byla jako vdaná.“
