Těhotenství bez informací je přežitek! Co potřebujete vědět?
Není to ani půl roku, co se na trhu objevila nová mobilní aplikace pro těhotné. Jmenuje se MAMApp, je úplně bez reklam, a navíc česká. Uživatelů jí rychle přibývá každý den. Iniciátorkou a hlavní hnací silou projektu je Petra Horáková Krištofová. Jak se ekonomka dostane ke gynekologii?
Proč zrovna MAMApp? Není podobných aplikací do mobilu už dost?
Žádnou „podobnou“ aplikaci jsem na českém trhu neviděla. Existuje jedna pěkná česká aplikace pro těhotné, ale je prodejním nástrojem výrobce dětské výživy a tomu je uzpůsoben obsah. Jako podpora prodeje má tedy daný svůj účel a logicky vypadá úplně jinak než MAMApp.
My nic neprodáváme, naše aplikace neobsahuje reklamy. Jsme ryzím průvodcem těhotenstvím, jde nám o předávání informací, o edukaci, a to všechno zábavnou formou a pod dohledem odborníků v porodnictví. Aplikace mimo jiné obsahuje harmonogram těhotenských vyšetření podle doporučení české odborné společnosti, těhotné se ale také například dozví i takové detaily jako například to, jaké jsou normální hladiny hemoglobinu či leukocytů v těhotenství. Aplikace také obsahuje téměř stovku zajímavých článků a další neustále přibývají. Od spuštění si MAMApp stáhlo třicet tisíc lidí, jsme aktuálně nejstahovanější aplikací pro těhotné.
Kolik už máte uživatelů a jaké jsou reakce?
Máme už dvacet tisíc uživatelek a stále rychle rosteme. Reakce jsou v drtivé většině pozitivní a velmi pochvalné. Ale objevilo se pár agresivních reakcí v tom smyslu, že jsme „hnusní“, protože plná verze aplikace stojí 199 korun a budoucí mámy přece mají velké výdaje.
Tady musím uvést, že na aplikaci jsme s developery a zdravotníky pracovali přes rok. A programátoři a grafici jsou také mámy a tátové od rodin a skutečně nemohou pro nás – potažmo pro uživatelky – pracovat rok bezplatně. Zdarma pracovali a pracují zdravotníci, kteří nám dobrovolně pomáhají ve svém volném čase.
To rozhodlo o tom, že aplikace není zadarmo?
My jsme stáli před volbou, jestli udělat aplikaci zdarma, která bude plná reklam a bude uživatelkám tvrdit, že si mají koupit tuhle výživu a tyhle vitaminy, nebo nechat uživatelky zaplatit dvě stovky s tím, že to jsou ony, kdo určují kvalitu obsahu. Jsem si jistá, že jsme udělali dobře, že si po vyzkoušení mohou uživatelky aplikaci zakoupit a mít jistotu objektivity. Navíc – co jsou dnes dvě stovky? To jsou dvě kávy z lepší kavárny. A tahle aplikace slouží těhotné devět měsíců a podle drtivé většiny těhotných za ty peníze opravdu stojí.
Jak jste se vůbec dostala k tomu, že jste vymyslela aplikaci pro těhotné? Původním vzděláním jste inženýrka ekonomie a profesí manažerka.
Už v roce 2010 jsem založila portál Gynweb.cz. Vedle toho jsem založila a řídím Nadační fond Apolena, jehož prostřednictvím sháním peníze zejména na multifunkční laparoskopické operační nástroje používané při gynekologických zákrocích, které by jinak byly pro nemocnice a jejich pacientky nedostupné.
Sama za sebou podobný zákrok mám. Jednou v noci ke mně přišla tehdy pětiletá dcera Sofie zkontrolovat, jestli jsem doma, a ne v nemocnici. Došlo mi, že děti potřebují zdravé mámy a já bych měla udělat první krok, aby se všem ženám dostalo té nejlepší péče, aby byly co nejrychleji se svými rodinami.
Jak s tím vším souvisí těhotenská aplikace MAMApp?
Opakovaně jsem narážela na nedostatek informací, přičemž jsem je nechtěla hledat v málo důvěryhodných zdrojích na internetu nebo v nekonečných webových diskusích anonymních přispěvatelek, kde dojmy často nahrazují pojmy a fakta chybí. Dalo se předpokládat, že spousta těhotných žen je na tom podobně, přitom by přesné a vyčerpávající informace týkající se jejich gravidity ocenily.
Odtud už byl jen kousek k nápadu nechat vyvinout na české poměry unikátní mobilní aplikaci. Na jejím obsahu se podíleli přední čeští odborníci z oboru gynekologie a porodnictví, informace vycházejí z nejnovějších doporučení, poznatků i z praxe. Autorem snadno zapamatovatelného a přesně sedícího názvu MAMApp je můj manžel.
Doktoři často nesnášejí, když k nim matky, nebo obecně pacienti, chodí s informacemi načtenými z internetu. Neměli by si na to už zvyknout?
Budeme-li hovořit konkrétně o gynekolozích, tak můj dojem je ten, že lékaře neirituje obecně to, že ženy hledají informace na internetu – ten lékaři ke své práci potřebují také – ale dráždí je informace z diskusí. Těhotenské diskuse jsou fenoménem, který obrovskou mírou zasáhl smýšlení a jednání mnoha žen v reprodukčním věku. Přispívá do nich ledaskdo a také se zde ledacos řeší.
Když jde o koupi dětského teploměru a ženy si zde řeknou svůj názor a své doporučení, je to v pořádku. Když se zde ale žena zeptá, jestli má jít na amniocentézu, a anonymní rádkyně jí sdělují své pocity a dojmy, tak to je už za čarou.
Představte si, že ke gynekologovi přijde žena se závažnou těhotenskou komplikací, ale není ochotná akceptovat lékařem navrženou léčbu, protože Růžena v internetové diskusi říkala, že je to blbost. Tohle se opravdu děje. Občas nevěřím, co všechno jsou schopny si ženy v těchto diskusích poradit. A ony s tím pak chodí za lékaři. Je pochopitelné, že jsou na to alergičtí. Kdyby za lékařem přišla pacientka s informací převzatou z publikace Česká gynekologie nebo z Porodnictví profesora Hájka, reakce lékařů by byla s nejvyšší pravděpodobností úplně jiná.
Ženy možná nechtějí lékaře otravovat
Máte nějaké vysvětlení pro sílu těchto diskusí? Protože se to samozřejmě netýká jen těhotenství, někteří rodiče – přiznejme si, že jsou to v drtivé většině matky – tak řeší i akutní zdravotní potíže dětí.
Protože pro řadovou těhotnou je samozřejmě jednodušší si informaci najít v diskusi než v odborné literatuře. Správně by asi mělo být to, že když má žena pochyby, měla by se obrátit na svého lékaře. Ale to ženy často nedělají. Vidím to i na našem portálu, kde máme s lékaři už skoro deset let on-line poradnu. Zdá se, že ženy – a nemusí být zrovna těhotné – se raději anonymně zeptají cizího lékaře než toho svého. Proč tomu tak je, popravdě úplně nevím. Buď nechtějí svého lékaře takzvaně otravovat, nebo se stydí.
Najdou se i názory, že žena si žádné informace hledat nemá, nemá zkoumat, jak probíhá její těhotenství, že vše potřebné se dozví na kontrole. S tím asi souhlasit nebudete?
Těhotenství bez informací je přežitek. Historicky přece kvůli neinformovanosti nepřežilo mnoho rodiček a jejich nenarozených nebo s komplikacemi porozených dětí. Jsem toho názoru, že je určité penzum informací, které těhotná prostě musí vědět. Jaké jsou varovné příznaky v těhotenství, co je a co není normální, kdy má těhotná vyhledat pomoc, proč je to či ono vyšetření důležité. Tyto informace by určitě měly pocházet z odborných zdrojů a my si tady můžeme položit řečnickou otázku, jestli se tak všude a včas děje.
Co vás nejvíce překvapilo na vlastních těhotenstvích? Nemyslím jen zdravotní komplikace.
Myslím, že úplně všechno. Došlo mi, proč se těhotenství říká „jiný stav“. Překvapily mě těhotenské nevolnosti, mdloby při dlouhém stání, rozhozená psychika, prostě všechno, s čím se těhotné potýkají. Taky mě překvapil nedostatek těhotenské módy, ale dneska už je, jak vidím různě v e-shopech, všechno jinak.
Kde jste coby těhotná sháněla informace vy?
První těhotenství jsem absolvovala v době, kdy neexistovaly chytré telefony. Na internet jsem se tehdy připojovala jen z notebooku, a abych surfovala a hledala informace, na to jsem kvůli pracovním povinnostem neměla čas. První těhotenství bylo úplně bezproblémové, když mě něco zajímalo, zeptala jsem se gynekoložky. Kdyby ale tenkrát chytré telefony existovaly, určitě bych informace hledala. Minimálně bych si tím krátila čas v čekárnách u lékaře, v laboratořích a při cestování hromadnou dopravou. Zpětně si ale říkám, že jsem vlastně byla hrozně neinformovaná. Například slovo preeklampsie jsem vůbec neznala.
Během druhého těhotenství jsem už žila v Bulharsku a těhotenství to bylo velmi problémové. Na internetu jsem strávila mnoho hodin denně, zajímaly mě zejména mně podobné kazuistiky, které jsem hledala především v amerických odborných zdrojích. Nejcennější rady mi ale virtuálně poskytovali odborníci od Apolináře a z porodnice v Podolí. Jsem jim dodnes velmi vděčná.
České porodnictví bývá kritizováno ze všech stran - hlavně jako málo vstřícné k potřebám matek, kupříkladu. Co si o tom myslíte?
Nemyslím, že by bylo kritizováno ze všech stran. Je kritizováno víceméně z jedné strany, a to ze strany těch rodiček, které by si porody v porodnicích představovaly jinak. Je otázkou, které z těchto požadavků jsou legitimní a které odporují doporučeným postupům.
Mám za to, že diskuse o českém porodnictví se docela rozvířila a že se mnoho věcí v porodnictví – hovoříme-li o komfortu a o přístupu zdravotníků – zlepšilo. Domnívám se, že sami zdravotníci v porodnictví pro zlepšení situace dělají mnoho, protože je i v jejich zájmu, aby byla rodička v klidu a v pohodě. Co se kvality péče týká, tak tu vnímám jako dlouhodobě špičkovou.
Ostatně fakt, že některé – zdůrazňuji některé – ženy fanaticky řeší detaily svých porodů, svědčí o tom, že úroveň lékařské péče je skvělá. Kdyby totiž skvělá nebyla a úmrtí rodiček a novorozenců by bylo jako na běžícím páse – respektive jako například před 150 lety – tak by nikoho ani nenapadlo řešit, jestli byl, či nebyl podán klystýr.
Takže nevěříte na to, že průběh porodu zásadně ovlivňuje vztah mezi matkou a dítětem a vůbec další vývoj dítěte? Mám na mysli nekomplikovaný porod lege artis.
To, jak probíhá porod a poporodní období, samozřejmě velmi ovlivňuje vztah mezi matkou a dítětem. Určitě ale není tento vztah nijak narušen tím, že matka dostala klystýr a/nebo byla vyholena. Že českým lékařům na vztahu dítě-matka záleží, můžete vidět třeba i na tom, jak se chovají neonatologové k rodičům, kteří mají své nedonošené dítě v inkubátoru.
Takzvané klokánkování je v Česku úplně běžné, protože kontakt novorozence s matkou je zásadní. Když jsem v Bulharsku, v nejmodernější nemocnici v zemi, porodila nedonošenou dceru, tak jsem ji klokánkovat nesměla, viděla jsem ji každý den pouhých deset minut přes sklo inkubátoru a můj manžel za dcerou na oddělení nesměl vůbec. České porodnictví a českou neonatologii bych tedy skutečně nedémonizovala a faktem je, že jsem se ve svém okolí nesetkala s žádnou ženou, které by se v české porodnici dostalo nějakého nezapomenutelného příkoří.
Pokud jde o spokojenost, mně osobně vadí třeba nedostatek informací a soukromí, to myslím i spoustě žen, které jsou jinak vcelku spokojené.
Nedostatek soukromí je v českém zdravotnictví problém napříč všemi odbornostmi. Nesčetněkrát jsem byla svědkem toho, jak sestřička vejde do čekárny plné lidí a ptá se tam pacienta, s čím že to přišel. Nebo jsem byla v ortopedické ordinaci, kde se svlékáte za plentou, zatímco na lehátku je vyšetřován člověk před vámi. Takže slyšíte úplně všechno, celou anamnézu a tak dále a pak si ve spodním prádle vyměníte místo. Tohle je velký problém a věřím, že změna k lepšímu přijde s novou evropskou legislativou GDPR.
Co byste na českém porodnictví případně zlepšila vy?
Určitě bych zavedla v každé porodnici systém oficiálních nadstandardů, mám teď na mysli výběr porodníka či porodní asistentky. Poptávka i nabídka existuje, bohužel ne všude existují oficiální platby a šedá ekonomika jen kvete. To je nedůstojné pro obě strany – pro těhotnou i pro zdravotníka.
Co bych ráda změnila, ale je to prakticky neuskutečnitelné, je množství personálu. Vím, že v mnoha porodnicích je lidí velký nedostatek, personál je přetažený a od vyhoření jen kousek. Je logické, že se do této práce mnoho lidí nehrne: zodpovědnost je zde obrovská, riziko „průšvihů“ jakbysmet.
Dík vlastní zkušenosti můžete porovnat české a bulharské zdravotnictví, jak z toho vychází to naše?
Porovnávat české a bulharské zdravotnictví je jako porovnávat japonské vozy s trabantem. Státní zdravotnická zařízení vypadají opravdu nehezky, proto ve velkých městech bují privátní kliniky a privátní ordinace. Bohužel Bulharsko se dlouhodobě potýká s odlivem mozků, lékaři, kteří mají ambice něco dokázat, odcházejí.
Takže fakt, že můžete rodit na krásné klinice, kde vám splní každé přání, je úplně k ničemu, když přijdou komplikace a vy potřebujete šikovného doktora. Bulharsko se odlišuje i tím, že z veřejného pojištění nezískáte téměř žádnou bezplatnou péči. Skoro za vše se platí „na dřevo“, v těhotenství se u lékaře platí prakticky neustále. A před porodem si vybíráte svého lékaře, kterého nemocnici či klinice oficiálně zaplatíte.
Co mě ale velmi mile překvapilo, bylo to, jak výborné renomé mají čeští gynekologové v Bulharsku. Prakticky každý bulharský gynekolog si při slově Česko vybavil dvě věci: Švejka a profesora Cibulu – světoznámého českého onkogynekologa. To mě vždycky hodně potěšilo.