Nechce chodit na nočník? Buďte v klidu! 6 důvodů, proč nepospíchat!
„Cože, ty ho ještě nedáváš na nočník? To ty ses dokázala vyčurat už v osmi měsících a v roce jsi byla úplně bez plen.“ Také je vám tato výtka, pronesená maminkou nebo babičkou, povědomá? Ano, dříve se s nácvikem začínalo dávno před prvními narozeninami a v některých případech se to skutečně podařilo. Šlo ale spíše o dril a dnešní lékařské zkušenosti ukazují, že pokud se úspěch nedostavil (a bylo to hodně často), způsobil tento přístup spíše zpomalení a ztížení cesty ke správnému osvojení si tohoto návyku.
Nenutit, nepřikazovat, hodně chválit!
Základní princip učení je podle průzkumů schopna přijmout většina dětí ve věku 15 až 18 měsíců. Předčasné vysazování na nočník může leccos pokazit. Vše totiž závisí na stupni zralosti centrálního nervového systému. Močový měchýř jedenapůlročního dítěte je již takový, že dokáže pojmout větší množství moči, a ovládání měchýře pokročí natolik, že dítě vydrží suché třeba několik hodin. Často si totiž samo uvědomuje plnost močového měchýře a také potřebu jeho vyprázdnění. Nemusí to být ale pravidlem. Proč nemá smysl na své potomky jakkoli spěchat, zbytečně se stresovat?
1. Nenechte se znervóznit nevyžádanými radami a poznámkami z okolí. Každé dítě je jedinečný originál, a co jedno zvládne v 16 měsících, druhému může činit potíže ještě o půl roku později. Respektujte své dítě, do ničeho ho nenuťte a podporujte ho v přirozeném vývoji. K zahájení nočníkové výuky přistupte až v okamžiku, kdy bezpečně poznáte, že dítě rozumí složitějším úkolům, reaguje na ně a je schopné je splnit (například "přines z pokojíčku to autíčko a podej ho tatínkovi").
2. Zrání močového ústrojí se projevuje postupně, a to stále delšími intervaly mezi močením. Dítě má delší dobu suchou plenku, a když se vyčurá, pak ve větším množství najednou. Tyto předpoklady se u dítěte začnou projevovat přibližně v roce a půl věku. Dříve tedy nemá moc smysl začít dítě cíleně učit chození na nočník, shodují se lékaři i psychologové.
3. Základem úspěchu je nejen zralost dítěte, ale také vaše trpělivost, důsledný přístup a neustálé sledování příznaků, že se prckovi chce „na malou“. Postupně dokážete snadno vypozorovat, jaké signály k vám vysílá. Většina dětí dává určité „znamení“, že se jim chce čurat. Ať už je to obligátní „e-ee“ nebo třeba to, že si drží v rozkroku ručičku. A to je chvíle, kdy byste ho měli na nočník posadit.
4. Pokud dosáhnete stadia, kdy si váš potomek o nočníček sám říká, nikdy se nevracejte o krok zpět. Pokud jedete na výlet nebo dítko tráví odpoledne s babičkou a bojíte se „nehody“, raději mu přibalte do batůžku dvoje suché náhradní kalhoty, než byste mu dali pro jistotu plenku. Podporujte ho v tom, co už umí, a neustupujte o úroveň zpět.
5. Některé děti „nočníkovou fázi“ prostě přeskočí a od plenek přejdou rovnou k chození na záchod, jak to vidí u mámy a táty. V takovém případě to přijměte, pořiďte na toaletu dětské sedátko a klidně ho vezměte s sebou, ať odkouká, jak na to. Většinou to malí šikulové pochopí velmi brzy a máte vystaráno. Tatínkové například můžou inspirovat své syny a chodit společně „zalévat kytičky“ na zahradu.
6. Když máte pocit, že dítě je schopné své tělesné potřeby alespoň částečně ovládat, vydejte se pořídit vhodný nočník. Potomka klidně vezměte s sebou do obchodu, ať se na výběru podílí. Nočník by měl být příjemný, vesele barevný, pohodlný, umístěný v bytě stále na stejném místě, neměl by tlačit, dítě by ho mělo mít stále na očích, aby byl „po ruce“. S posazováním začněte pozvolna, nejdříve to zkoušejte vždy po spinkání a po jídle a s pomocí hračky nebo knížky se dítě na něm snažte udržet alespoň pět minut.
