Rozmluvte je! Jak dostat z dětí jinou odpověď než „dobrý, mami“?
Jak přimět dítko, aby se vám svěřovalo a povyprávělo vám, co se odehrává ve škole, zda je vše v pořádku, zda nepropadá nebo nemá potíže se spolužáky? Chce to spoustu shovívavosti, vytrvalosti a někdy také nevídané kreativity. Jenže kde to všechno dennodenně brát?
Každopádně je dobré mít přehled, jak probíhají všední dny vašich potomků, abyste si nemuseli dělat starosti, zda se jim daří a zda neřeší zásadní potíže typu hrozící čtyřky z matematiky nebo třeba šikany. Ale jak si poradit, když děti vaše snahy o navázání komunikace a zahájení diskuse statečně bojkotují, maximálně s útrpným výrazem ve tváři odpovídají jednoslovně? Podle psychologů často pomůže určitá zdrženlivost. Ruku na srdce – nezasypete je salvou všetečných dotazů, jakmile za sebou doma zabouchnou dveře?
Jste jeden tým!
Vaším nejdůležitějším úkolem je dát potomkům jasně najevo, že jste všichni na stejné lodi, věříte jim a podporujete je. Měli by vědět, že s vámi takzvaně mohou počítat, že se je budete snažit pochopit a v případě potřeby jim krýt záda. Možná váhají, zda se vám mohou upřímně svěřit se vším, co je tíží nebo nad čím přemýšlejí. Trápí je rozpaky nebo se jednoduše stydí. „Nezapomeňte na zásadní věc. Vaše dítě vás miluje a touží s vámi mluvit, jenže ho může brzdit vnitřní zmatek nebo nevysvětlitelná nechuť. Ruku na srdce, nemluvíte s ním například takovým způsobem, že se pak pokaždé zákonitě cítí provinile či neschopně? Nepřipadá si nadměrně kritizováno a podceňováno? Nepodezíráte ho už dopředu z potenciálních nepříjemností nebo průšvihů? Klíčové jsou bezbřehá trpělivost a porozumění,“ zdůrazňuje psycholožka Dr. Shane Owens.
Síla rituálů
Odborníci se shodují, že velký vliv na vzájemnou komunikaci mezi dětmi a rodiči mají rodinné zvyky a rituály, které jste doma přirozenou formou zavedli již v době, kdy byly úplně malé. Pokud jste zvyklí ptát se jich, proč se jim to a to líbilo, co prožily ve školce nebo o víkendu u babičky, jaké se jim zdají sny a jak se zrovna cítí, od jejich velmi raného věku, zůstane tento návyk obvykle zachován i v pozdějších letech. Povedlo se vám totiž vybudovat silné pouto důvěry a potomci si dobře pamatují váš trvalý zájem o jejich potřeby a přání. Chcete-li přimět školní dítko, aby si s vámi povídalo o svých názorech a dokázalo uvolněně vyprávět, co ten den prožilo, zkuste začít formou hry. Sami můžete předvést chování, které byste chtěli vidět u něj samotného, můžete se mu svěřovat se svými zážitky i každodenními potížemi. Monolog můžete prokládat vtípky nebo humornými historkami, ale nebojte se vyjít na světlo i s méně zábavnými nebo špatnými zkušenostmi. Povzbuzujte ho nenápadně v tom, aby vaše vyprávění komentovalo, vyjádřilo souhlas nebo nesouhlas, vzpomínejte společně na hezké rodinné chvíle. Dobré je začít s obecnějšími tématy rozhovoru, tím potomkovi pomůžete pozvolna přejít na emocionálnější a intimnější rovinu.
Netlačte na pilu!
Už zase poctivě drží bobříka mlčení? Pravidlo číslo jedna zní: obrňte se trpělivostí a nadhledem a nikdy nedávejte jakkoli najevo svou bezradnost nebo nejistotu. Zamyslete se, zda vaše nemluvné dítě nepoužívá své mlčení jako způsob určitého vzdoru nebo „sebeobrany“ před vodopádem příkazů, zákazů, dobře míněných rad a varovných upozornění. Někdy k prolomení komunikační bariéry stačí, když jim jednoduše poskytnete více prostoru. Co to konkrétně znamená? Přestaňte z nich horko těžko dolovat infomace a zakažte si bombardovat je otázkami, místo toho se zaměřte na jinou činnost. V klidu je nechte číst, psát úkoly nebo koukat na televizi, zatímco vy sedíte vedle, vaříte večeři nebo žehlíte a zároveň vyčkáváte, až budou potomci připraveni a ochotni pustit se s vámi do hovoru. Umožníte jim tak v klidu a bez nátlaku uspořádat si myšlenky v hlavě a taktickým mlčením taktéž povzbudíte touhu se svěřit, pochlubit se nebo si postěžovat. Prostě s nimi buďte co nejvíce, užívejte si společně strávený čas a při zábavných hrách, večerním čtení, rodinném výletě, společném vaření nebo sledování filmů spontánně vzniknou příležitosti k tomu, aby se dítě před vámi dokázalo otevřít.
Přechytračte je!
Je úplně v pořádku klást otázky, rodiče by si ale měli být vědomi, že ty příliš jednoduché, na které se dá odpovědět bleskově a jedním slovem, nemají většinou smysl. Velmi efektivně může někdy zafungovat, když svou otázku dobře promyslíte a položíte ji v žertu nebo záměrně ze sebe tak trochu uděláte „nechápavého tupce“ a zeptáte se úmyslně špatně nebo hloupě. Klidně se zesměšněte, budete se divit, jaký účinek to může mít! Často takto dokážete definitivně odzbrojit jakkoli zarputilé dítko. Ale pozor, váš humor musí být přesně cílen a vhodně použit. Vy znáte svého potomka nejlépe, takže určitě přijdete na to, co na něj spolehlivě účinkuje, čerpejte vždy z toho, co o něm víte. U starších dětí může pomoci, když zase otázku chytře formulujete jako žádost o pomoc. Bezradný rodič je k politování, přeci! A hodné dítko považuje za povinnost pomoci mu jeho potíže vyřešit.
