Největší chyby rodičů při výchově! Neděláte je taky?

Autor: iStock

Jednou z největších chyb bývá to, že neexistuje jednotný přístup ve výchově. Je nutné dítě vychovávat shodně a společně, jinak je výchova odsouzená k prohře. Pokud totiž dítě dostává protichůdné informace, zprávy či pokyny, začne se cítit ztracené a neví, co má dělat nebo jak reagovat. Jakýkoli nesoulad mezi rodiči má na dítě negativní vliv. Dítě není schopné vypořádat se s faktem, že každý rodič po něm chce něco jiného. „Nikdy nepoužívejte fráze typu: Zeptej se svého otce. Tím ho znejistíte. Raději se nejdřív poraďte a pak mu poskytněte odpověď,“ říká psycholožka Victoria Gómez.

Autor: iStock

Mateřská láska je sice obrovská, ale i v té obrovské lásce musí zůstat kus svobody, kterou dítě potřebuje. Držet ho pořád za ruku, dělat za něj úkoly, omlouvat ho před učiteli, zasahovat pokaždé, když se mu něco přihodí, trpět za jeho špatná rozhodnutí nebo zametat cestičky, aby se vyhnulo problémům? „Tyto přehnané ochranitelské aktivity jsou pro děti zhoubné, protože z nich pak můžou vyrůst tyrani a závisláci. Ve světě, kde se všechno točí jen kolem nich, se pak považují za krále, i když to není pravda,“ říká psycholog Javier Urra.

Autor: istock

Pohrdavost ve výchově nemá své místo. Nebo by neměla mít. Říkáte-li dítěti neustále „jsi k ničemu“, „vypadni odtud, udělám to sama“, „ty jsi ale idiot“ nebo „pryč ode mě, nemůžu tě ani vystát“ – co myslíte, jak se asi takové dítě cítí? A je jedno, kolik mu je. Nedá se nic dělat, i když vás syn nebo dcera provokují sebevíc, musíte se držet a nevracet to formou pohrdání.

Autor: iStock

Pokud vaše dítě přišlo ze školy s poznámkou od učitele, že neudělalo domácí úkol a že učitel vás žádá jako rodiče, abyste učinili nápravná opatření, měli byste to udělat. A hlavně byste to měli udělat pokaždé stejně, když se to zopakuje. Nemůžete jednou dítě potrestat domácím vězením nebo zákazem televize, a podruhé to nechat plavat. Dítě potřebuje cítit v každém okamžiku jistotu. Vychováváte každý den, nikoli jen v pondělí nebo ve středu.

Autor: iStock

Není trest jako trest. Malé děti zhruba do 5 let potřebují potrestat bezprostředně poté, co něco provedly. Je to nutné, aby si uvědomily souvislost mezi překročením hranice a následným postihem. Starším dětem už musíte vysvětlit, proč je chcete potrestat, a teprve pak to udělat. Trest se musí vztahovat ke konkrétní situaci, neměl by pokračovat neurčitou dobu. Když už trestáte, musíte být důslední – jen tak má trest efekt. Starším dětem můžete něco zakázat, třeba počítač, televizi nebo jim můžete strhnout kapesné. Dávat dítěti „práci“ za trest, to taky není nejvhodnější – dítě si pak může spojovat práci pokaždé s trestem.