Jak poznáte ADHD už u batolat a předškoláků?

Příznaky a jejich intenzita se v případě poruch chování a pozornosti mění v souvislosti s postupujícím vývojem dítěte. Někteří odborníci tvrdí, že jednoznačnou diagnózu lze zpravidla provést až u dětí ve školním věku, přesto bylo zjištěno, že minimálně některé z příznaků napovídajících něco o tom, že je dítě hyperaktivní a trpí poruchou pozornosti a soustředění, je obvykle (téměř vždy) možné sledovat už mnohem dříve, a to v podstatě od batolecího období. Které méně nebo více zřetelné indicie byste neměli přehlížet?

Je nevycválané, nebo nemocné?
Laický pohled je takový, že dítě, které je již v roce nebo dvou „obtížně zvladatelné“, rozjívené, divoké, vysoce impulzivní a nevyzpytatelné, má pravděpodobně ADHD. Možná ještě ani nechodí do školky, a spousta lidí z okolí už má jasno. Je hyperaktivní! „Normální chování batolete, které poznává a objevuje svět (a navíc ho například zrovna postihlo období vzdoru), nelze jednoznačně odlišit a rozeznat od toho, co se již považuje za podezřelé. Teprve postupně, jak dítě poroste, bude snadněji rozpoznatelné normální a abnormální chování. Diagnostická kritéria DSM-IV (klasifikační systém duševních nemocí) pro ADHD u malých dětí se s úspěchem používají u předškoláků od čtyř do šesti let,“ říká Benjamin B. Lahey, Ph.D.

Ve školce mluvte s učiteli!
Výzkumy v této oblasti ale ukázaly, že tato kritéria je možné aplikovat rovněž u mladších dětí, pokud se pohybují v prostředí mezi svými vrstevníky i autoritami ze strany dospělých, tedy u těch dětí, které navštěvují předškolní vzdělávací instituce, dětské skupiny a mateřské školy. Potom je dítě totiž „pod dohledem“ i jiných osob, než jsou rodiče, takže jsou případné odchylky od normálu podchyceny dříve. Učitelé a vychovatelé jsou v každodenním kontaktu, mohou sledovat chování dítěte a porovnávat ho s ostatními ve skupině vrstevníků. Tudíž si dříve či později všimnou odchylek, které nejsou v normě, a své postřehy mohou probrat s rodiči. Na nich pak je, zda své obavy budou konzultovat s pediatrem nebo psychologem.

Běh na dlouhou trať
V první řadě je dobré vědět, že neexistuje žádný specifický test, podle kterého by bylo možné jednoznačně diagnostikovat poruchu pozornosti či hyperaktivitu u dítěte předškolního věku. Na problém se většinou přijde až dlouhodobějším sledováním a průběžným vyhodnocováním chování, přičemž postřehy a informace musí přicházet z více stran a míst, nejen od rodičů, ale rovněž od učitelů, školního poradce nebo psychologa a dalších dospělých, se kterými je dítě v častějším kontaktu. „Ve školním systému by měly být děti s ADHD poruchou a poruchou pozornosti považovány za studenty se speciálními potřebami, pokud mají oficiálně stanovenou diagnózu od lékaře či psychiatra. Obvykle mají velké problémy se soustředěním, dokončováním zadaných úkolů, posloucháním, dodržováním pokynů i s klidným sezením. Mohou být výrazně rušivým elementem pro zbytek třídy, a narušovat tak průběh celé výuky,“ zdůrazňuje Benjamin B. Lahey, Ph.D.

Až čas ukáže!
Pokud máte jakékoli podezření, že by vaše dítě mohlo trpět některou z forem poruchy chování a pozornosti, obraťte se na praktického lékaře, který vám doporučí specialistu, tedy psychologa nebo psychiatra. A můžete to bez obav udělat již v době, kdy potomek ještě ani nezahájil povinnou školní docházku. V tomto případě totiž platí: čím dříve, tím lépe. Zkušený odborník je schopný stanovit diagnózu a nastavit vhodnou léčbu již v předškolním věku, což může eliminovat potenciální pozdější potíže po nástupu na základní školu.

Nepozorné, nebo hyperaktivní?
Kdy se jedná o poruchu pozornosti a kdy o hyperaktivitu, případně kombinaci obojího? Podle kritérií DSM-IV pro diagnózu ADHD: pokud šest nebo více následujících příznaků přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že to má za následek nepřizpůsobivost dítěte, jde pravděpodobně o danou poruchu.

Porucha pozornosti:
* často se mu nedaří soustředit se na podrobnosti nebo dělá chyby z nepozornosti ve škole, při práci nebo jiných aktivitách
* často má potíže udržet pozornost při plnění úkolů
* zdá se, že neposlouchá, i když se mluví přímo na něj
* často nepostupuje podle pokynů a nedaří se mu dokončit školní práci nebo domácí práce (nikoli proto, že by nepochopilo zadání)
* mívá problémy zorganizovat si úkoly a činnosti
* vyhýbá se vykonávání úkolů, nechce například dělat domácí práce, které vyžadují soustředěné duševní úsilí (například školní úkoly)
* často ztrácí věci (například hračky, školní pomůcky, pera, knížky)
* zpravidla se dá lehce vyrušit vnějšími podněty
* často zapomíná na své každodenní povinnosti.

Hyperaktivita:
* často při vyučování, během jídla a jiných situací, kdy by mělo zůstat sedět, vstává ze židle
* mívá potíže hrát si tiše nebo v klidu něco dělat
* často bezděčně a nevědomky pohybuje rukama nebo nohama nebo se vrtí či podupává
*bývá většinou nadměrně upovídané
*chová se, jako by bylo pořád „na pochodu“, zdá se neunavitelné
*přerušuje ostatní, skáče do řeči, ruší kamarády při hře, aby na sebe upoutalo pozornost
*má problém čekat ve frontě, je silně neklidné při čekání, až na něj přijde řada
*obvykle vyhrkne odpověď dříve, než byla vůbec vyslovena otázka.