Nikdo mě nemá rád! Říká to váš školák nebo předškolák? Víme, co s tím
Možná jste to už taky zažili. Vaše dítě přišlo ze školky nebo ze školy a se smutkem a slzami v očích vám sdělilo, že „ho nikdo nemá rád“. Můj nejmladší syn to říkal poměrně často, a vůbec to nebyla samozřejmě pravda. On to ale tak v ten okamžik vnímal. Tyhle situace představují pro rodiče jednu z největších emocionálních výzev. Protože i když to tak ve skutečnosti třeba není, vaše dítě to jako problém vnímá a vy musíte zůstat pokud možno objektivní.
Psychoterapeutka a odbornice na rodiny s dětmi Meri Wallace je autorka mnoha knih týkajících se výchovy dětí. Publikuje také v časopisech Sesame Street Parents Magazine či New York Family Magazine a pravidelně vystupuje v televizi. Jak říká, v tomto případě je skutečně nezbytné zůstat objektivní, vyhnout se přehnaným reakcím (ano, problém nemusí být tak závažný, jak se zdá dítěti) a snažit se získat co nejvíce informací.
Zkuste se zeptat dítěte, zda se ten den nepohádalo s někým ve školce nebo nepopralo ve škole. Taky se zeptejte, jestli má ve třídě nějaké kamarády. Když vám bude tvrdit, že si s ním nikdo nehraje a nikdo ho nemá rád, obraťte se na učitele ve školce nebo ve škole, jestli to tak opravdu je. Možná vám učitel řekne, že to není vůbec pravda a že ve skutečnosti má vaše dítě spoustu kamarádů.
Jestli to tak je, pak je důležité zjistit, v čem spočívá pocit, který vaše dítě má. Vzpomínám si, jak jednou náš nejmladší syn přišel s tvrzením, že ho nikdo nemá rád a že už do školy nechce chodit. Později vyšlo najevo, že jeho nejlepší kamarád se začal kamarádit s jiným klukem ve třídě a náš syn se cítil tak trochu vynechán ze hry. I nadále se s ním ale kluci kamarádili, jen on to vnímal jinak. „Je samozřejmě těžké pro dítě v tomto věku akceptovat fakt, že se musí s někým jiným podělit o svého nejlepšího kamaráda,“ vysvětluje Meri Wallace.
Některé děti podle ní mají složité zkušenosti se společenskými vztahy a nevědí, jak interpretovat, co se děje, a jak zvládat emoce. Proto tyto děti potřebují pomoc dospělých. Co tedy dělat? Pomozte dítěti objasnit situaci. Vysvětlete mu, že neztratil kamaráda, ale že se jen změnil vztah a rozšířilo se přátelství o někoho dalšího.
Vysvětlete mu, že lidé mají široké srdce, do kterého se vejde víc než jeden kamarád. To neznamená, že by vaše dítě udělalo něco špatně. Prostě to tak je. Mluvte o jeho pocitech, třeba mu řekněte: „Je přirozené, že je těžké sdílet svého nejlepšího kamaráda. Můžeš se cítit smutný a naštvaný. Když se tak cítíš, klidně mi to řekni a pomůžu ti.“ Řekněte mu, že není sám, naučte ho nějaké pozitivní dovednosti, díky kterým to bude lépe zvládat. Samozřejmě je také vhodné, aby případně učitel sledoval vzájemné interakce mezi dětmi a odrazoval je od nějakého vylučování. Řekněte potomkovi také, že je fajn, když si najde i jiného kamaráda. „Někdy přátelé potřebují čas, aby si hráli i s jinými dětmi.“
