Necháváte děti růst jako dříví v lese? Ubližujete jim na celý život

Jak přistupujeme ke své roli rodiče, reagujeme na potřeby i chování dětí a jak vysoké nároky na ně klademe? Psychologové rozlišují čtyři základní rodičovské styly podle míry kontroly a míry projevované lásky ze strany rodičů.

Stupeň kontroly určuje, jak moc přísně je dítě ovládáno a „řízeno“. Nebo je mu naopak ponechán volný prostor pro vlastní rozhodnutí, názory a činy? Podle těchto kritérií existují styly výchovy: demokratický, ochranářský, autoritářský a zanedbávající, neboli nezúčastněný.

Bez emocí…

Termín zanedbávající rodičovství se poprvé objevil na počátku 80. let, kdy se výzkumem tohoto výchovného stylu zabývali vědci Eleanor Maccoby a John Martin. Přišli s tím, že jde o určitou odnož nadměrně liberálního, tolerantního rodičovství. Jak definovat „nezúčastněného, zanedbávajícího“ rodiče? Nemá na dítě příliš velké nároky, spíš naopak: není schopen nebo ochoten poskytovat podporu a nabízet pomocnou ruku, nedává najevo emoce a city, vychovává tak trochu jako stroj, bez lásky a empatie. „Zanedbávající rodičovství je přesně takové, jak vyplývá z názvu. Rodiče se pečlivě starají o vzdělání svých dětí, jejich pocity a přání pro ně ale nejsou důležité, nezajímají se o ně, není pro ně prioritou zajišťovat potřeby svých ratolestí, jsou lhostejní,“ říká profesor Chris Drew.

Dělej si, co chceš!

Jste třeba na hřišti, sledujete, jak má cizí dítě zrovna záchvat vzteku nebo se rozpláče, a pátráte po rodiči. Ten je ale i nadále plně zaujat svým mobilním telefonem a ani nezvedne hlavu. Podobná situace ale nemusí hned znamenat, že jde o nezúčastněného rodiče. Upřímně, většina z nás má prostě občas potřebu oddechu a rozptýlení a potřebuje chvilku jen pro sebe. V případě zanedbávajícího rodiče nejde ale o občasné okamžiky, ale o pravidlo. Je to jeho normální vzorec chování. Nereaguje na emoce svého potomka, není napojen na jeho pocity. „Děti takových rodičů nemají v podstatě žádné vedení ani disciplínu, neznají pozitivní odezvu od rodičů. Ti nepomůžou s domácími úkoly, neúčastní se školních besídek, třídních schůzek, tanečních vystoupení ani fotbalových zápasů. Komunikace s dětmi bývá hodně omezená, zpravidla chybí jakékoli hranice a pravidla ve výchově. Jinými slovy: zanedbávající rodiče nechají do značné míry potomka dělat všechno, co sám chce. Jednoduše proto, že jim na tom příliš nezáleží. Jsou sice schopni potomky materiálně zabezpečit, pokud jde ale o citové pouto, náklonnost a empatii, bývají citově chladní a neoblomní,“ popisuje prof. Drew.

Důsledky pro dítě nezúčastněných rodičů:

*sociální nejistota, neschopnost získávat přátele

*potíže se sebedůvěrou i respektováním autorit

*potíže ve škole, s dodržováním pravidel a plněním úkolů

*problémy s pozorností a soustředěním

*pocity hněvu a nepřátelství vůči ostatním lidem

*impulzivita, vzpurnost, problémy se sebekontrolou a ovládáním emocí

*psychické potíže, úzkosti, dokonce až deprese (destruktivní chování)

*obtíže při navazování citových vazeb a partnerských vztahů.

Na tohle pozor!

Děti potřebují limity, potřebují vedení a kontrolu. A také lásku a něhu od svých rodičů. Zanedbávající výchova postrádá vše výše zmíněné, a proto může zanechat na dítěti celoživotní stopu. Zkuste se zeptat sami sebe: Trávím se svým dítětem dost času? Kdy jsme naposledy byli spolu v kině nebo na výletě? Vím, kde a s kým právě teď tráví odpoledne? Znám jména jeho nejbližších kamarádů? Mám přehled o jeho školních výsledcích? Vedu v patrnosti, kdy se bude konat školní divadelní představení? „Většina nezúčastněných rodičů si ani neuvědomuje, že je něco špatně, nechovají se tak úmyslně. Dennodenně jsou ale zahlceni svým zaměstnáním, schůzemi, poradami, nákupy a domácími povinnostmi, placením účtů a logistickým plánováním, aby se domácnost nepropadla do chaosu, a to vše může způsobit totální vyčerpání a určitou letargii a lhostejnost vůči detailům ze života vlastních ratolestí. Nenechte se pohltit prací a úkoly, vaše dítě vás potřebuje, musí cítit, že je ve vašem životě důležité,“ upozorňuje prof. Drew.