Máme oddělené ložnice a je to skvělé! Vážně, jaké jsou výhody?
Když jsem byla malá, moji rodiče (a pokud si dobře vzpomínám i prarodiče) spali běžně každý v jiné místnosti. Fakt, že přesto, že spolu žijí a mají se rádi, každý z nich má svou vlastní postel, jsem jako dítě považovala za trochu zvláštní. Ale to jen proto, že moje mladé a naivní já si nedokázalo představit, jak špatně se spí vedle někoho, kdo celou noc nahlas chrápe, skřípě zubama, v jednom kuse se převrací z boku na bok, přivlastňuje si peřinu (případně obě) a zabírá tolik prostoru! Teď už všechno chápu a přiznávám, že já a můj manžel usínáme jen vyjímečně v jedné posteli. A tuším, co vás určitě zajímá – jak to děláte se sexem?
A co sex? Máme tři děti!
No, pokud to skutečně musíte vědět, tak úplně stejně jako ostatní lidé. Myslím, že i po třech dětech a jedenácti letech manželství je u nás v tomto ohledu vše v nejlepším pořádku. Navíc jsme oba dost spontánní a kreativní (což je obrovský bonus pro společný život ve všech směrech). Jistě, v ideálním světě spí manželé nebo partneři obyčejně ve společné posteli. My ne. I přesto, že se stále milujeme, toužíme po sobě a potřebujeme cítit vzájemnou blízkost a pověstné živočišné teplo. A jsem skálopevně přesvědčena, že nejsme zdaleka jediní, kdo to tak má. Potvrzují to mimochodem i nejnovější studie, které ukazují, že oddělené spaní běžně praktikuje až 62 % párů. Obvykle je to tak, že jakmile děti usnou, snažíme si užívat jeden druhého (ano, někdy jde o bleskové „rychlovky“ nebo hodně tichou variantu manželských radovánek). A evidentně to funguje přímo skvěle, když jsme stihli „vyrobit“ tři ratolesti během pěti let!
Teplé ponožky a chrápání bez výčitek
Připadá vám, že když nespíme v jedné posteli, připravujeme se dobrovolně o ten důležitý pocit vzájemné blízkosti a láskyplný kontakt? Že tím trpí vztah? Mohu vám odpřísáhnout, že to tak vůbec není! Pokud jde o mě, nikdy se nevyspím tak dobře, jako když mám postel, peřinu a polštář jen sama pro sebe, mohu se pohodlně natáhnout, na nohy navléct pletené pruhované ponožky, aniž bych se před mužem cítila směšně a otevřít okno (což můj manžel nesnese a stěžuje si na průvan). Nemluvě o tom, že každý máme úplně opačně nastaveny biologické hodiny a jiný spánkový režim. On je skřivan (který navíc často mluví ze spaní), já typická sova. Šílím z toho, že se probouzí ještě před zazvoněním budíku, k oblékání si potřebuje rozsvítit po celém bytě a pustí radio. Ještě, že mám svůj prostor a zavřené dveře!
Mazlení a bolavá záda…
Pojďme si říct na rovinu, že naše partnerství nijak netrpí tím, že spíme každý sám. Ano, oba toužíme po fyzickém kontaktu, dotecích a rádi si dopřejeme mazlení. Jenže na mě jde po půl hodině tulení a mačkání pod jednou peřinou záchvat klaustrofobie, potím se a brní mě za krkem. Měla jsem to tak vždycky, i když samozřejmě na začátku vztahu, v období nejintenzivnější zamilovanosti, nastávaly chvíle, kdy jsem trpěla pocity viny a výčitkami svědomí, kdž jsem k smrti unavená a s bolavými zády opouštěla uprostřed noci ložnici a prchala na gauč.
Odcizení ani hádky se nekonají. Naopak!
Záleží zkrátka na tom, jak pevný a spokojený je váš vztah. Vše je o potřebné rovnováze a hledání kompromisů. Proč se někdy dokážeme strašlivě pohádat jen proto, že někdo nenakoupil nebo při ranním shonu nemůže najít klíče od auta a kvůli společnému spaní nebyl žádný, ani sebemenší, konflikt nikdy? Nikdy, přísahám! A když jsem se jednou odhodlala, že se manžela upřímně zeptám, zda mu to přeci jen není trochu líto, hádejte co odpověděl? „Proč by mi to mělo vadit? Spím přímo skvěle!“ Už před lety jsem zkrátka dobře věděla, proč si mám vybrat právě jeho! Nám dvěma oddělený spánek jednoduše funguje a podle průzkumů zřejmě i dalším téměř dvěma třetinám párů! Jen se o tom moc veřejně nemluví.
