Žádný úsměv ani pohled do očí? Tři varovné signály autismu u batolat!

O poruchách autistického spektra (soubor poruch mentálního vývoje dětí) se v posledních letech hodně mluví, obecně se proto o jejich existenci ví mnohem více, než tomu bylo kdy dříve. Včetně určitých specifických signálů, které mohou naznačovat, že se tento problém možná týká i vašeho potomka. Symptomy jsou velice rozmanité a individuální, liší se případ od případu a pohybují se v širokém rozmezí od těch mírných až po velmi těžké. Odborníci je rozdělují do tří kategorií:

*problémy s ostatními lidmi, okolním světem a jeho fungováním (sociální vyloučení)

*obsedantní chování, neflexibilita a nepřizpůsobivost, opakování činností

*potíže s komunikací, a to verbální i neverbální (zpoždění řeči).

Příčiny jsou nejasné

Odborně řečeno je autismus behaviorální syndrom, který zahrnuje různou míru narušení v oblasti sociální interakce, verbální i neverbální komunikace a představivosti. První projevy jsou patrné již před 36. měsícem věku dítěte. Přestože stále probíhají rozsáhlé výzkumy, přesná příčina vzniku autismu nebyla prokázána. Zpočátku byl považován za důsledek necitlivé a „chladné“ výchovy, teprve později se lékaři přiklonili k významu genetických vlivů. Odborníci z celého světa se shodují v názoru, že poruchy autistického spektra jsou vrozené a jsou způsobeny narušeným vývojem centrální nervové soustavy.

Je proto dobré sledovat své děti a obrátit se bez odkládání na lékaře, pokud dochází k jakémukoli zpožďování psychomotorického vývoje. Víte, jak identifikovat varovné signály u mrňat už v batolecím věku? Existují indicie, které mohou ukazovat na problém již zhruba od jednoho a půl roku. Které to jsou?

...

Autor: istock

Postavení mimo hru

Pod pojem sociální dovednosti nepatří jen schopnost chovat se slušně, poslouchat rodiče, pozdravit, poprosit a poděkovat. Pro batolata je proces socializace (snaha o začlenění do společnosti) jedním z nejdůležitějších způsobů, jak se naučit komunikovat s lidmi ve svém okolí, vyjádřit své aktuální potřeby, emoce a přání. A základem úspěšné sociální interakce (nejen) se svými nejbližšími je oční kontakt a potřeba tělesné blízkosti (mazlení, objetí, pusa na dobrou noc). Děti jsou šťastné, když se jim toho všeho dostává vrchovatou měrou. Batolata navíc poznávají svět napodobováním, sledováním dospělých, „opičením se“. Malí autisté ovšem nic z toho nedělají, nepotřebují a nevyhledávají. Neudržují oční kontakt, vyhýbají se dotekům, nechtějí se mazlit ani pochovat. Nerozumí tomu, co cítí, vidí a slyší.

Posedlost opakováním

Tento příznak nemusí být snadné odhalit, jelikož se dá říci, že všechna batolata ráda napodobují a stále dokola opakují věci, tímto způsobem se nejlépe učí poznávat svět. Zpívají dokola jednu jedinou písničku, trvají každý večer na stejné pohádce, procházka do parku musí mít vždy striktně stejnou trasu, hrají si pořád s tou samou hračkou, k večeři nesnědí nic jiného než kaši s banánem a tak dále, dožadují se zavedených rituálů… V případě autismu nejde o tato opakování, projevy jsou trochu odlišné. V chování ratolesti můžete sledovat silné rozladění, vznětlivost, vztek nebo přímo hysterický „amok“, pokud se cokoli i jen nepatrně „vymkne“, změní nebo odliší. Typickým znakem například je, že dítě popochází opakovaně dopředu a dozadu nebo nepřirozeně mává rukama kolem sebe ve snaze se uklidnit, když ho něco rozčílí. Čímž může být v podstatě jakékoli narušení denní rutiny nebo například příliš hlasitý zvuk. Na některou z poruch autistického spektra může upozornit také to, že se dítě příliš často opakovaně dotýká nějakého předmětu nebo drží jakýkoli předmět, případně se pravidelně velmi dlouhou dobu dívá na cokoli, co se pohybuje. Prostě jen proto, že je mu to příjemné.

Problémy s řečí

Zpoždění vývoje řeči a nechuť ke komunikaci, to jsou další z charakteristických a velmi častých rysů, kterým je užitečné věnovat pozornost. Samotný termín autismus vychází z řeckého „autos“, což znamená „já" nebo "sám“. Lidé s autismem často vypadají a chovají se navenek, jako by žili uzavřeni ve svém vlastním světě. Mají potíže s ostatními lidmi, s porozuměním okolnímu dění i komunikací. A to nejen verbální, ale také neverbální – nechápou gesta, mimiku, humor, nadsázku ani ironii. Již ve velmi raném věku chybí autistickým dětem schopnost, která by jim usnadnila první kroky při rozvoji řeči a čitelné dorozumívání se s nejbližšími. Nereagují na pokyny, vypadají, že neslyší nebo neposlouchají, odmítají odpovídat na otázky, nenavazují kontakt se svými vrstevníky, nedokážou se s nimi domluvit – a když ano, tak v mnoha případech reagují zcela neadekvátně (bouchají, štípou, berou hračky, provokují…).