Puberťáci se musí držet na uzdě! Nebo ne?
Jak to zařídit, abyste vy i vaše dítě zvládly minové pole (období puberty) se ctí? Je třeba přitáhnout otěže, nebo naopak povolit, co to dá? Jak přežít období, kdy s dítětem mlátí hormony, aniž by mu otec či matka zbytečně ublížili?
Myslím, že jsem benevolentní, velkorysá a měkká. Tedy alespoň co se týče výchovy. Doufala jsem, že otevřenost, láskyplnost a porozumění stačí k tomu, abych vyšla i s puberťákem a vychovala z něj pohodového a sebevědomého dospělého. Přiznám se, že strategie „pojď, nějak se domluvíme“ a apelování na zdravý rozum a hezký vztah s dítětem nevyšly, jak bych si představovala. Že by měl nakonec pravdu můj kamarád Libor, který své děti od malička komandoval, nenechal je vydechnout a na koncert by je nepustil ani v osmnácti?
Táta s bičem v ruce
„Opilého jsme viděli našeho syna jen jednou. Ráno jsme ho i s kocovinou vytáhli z postele a musel fyzicky makat. Bylo mu strašně zle, ale když se neumí chovat, ať si to vyžere až do dna,“ vzpomíná Libor.
Tohle nikdy neříkejte! Slova, kterými rodiče dětem ubližují ze všeho nejvíc
Člověk není superman. Rodič už vůbec ne. Jsou ale chyby, kterými svým dětem stavíme do cesty překážky vysoké jako Himálaj a přitom o tom ani nevíme.…celý článek
Dnes je jeho synům přes dvacet a chovají se jako podle katalogu vzorného dítěte – pracují, jsou úspěšní, opravují si domy, nikde se necourají, pomáhají rodičům… Jeden je úplný abstinent, druhý si dá jednou za dva dny pivo. „V pubertě jsme tátu za komandování nesnášeli. Dokonce jsme mu přezdívali Áda – podle Hitlera. Kamarádi si mohli dělat, co chtěli, ještě na to dostávali od rodičů peníze, domů se chodili jen vyspat a zkoušeli kdeco. Jak my jim to s bráchou záviděli! Samozřejmě jsme vymýšleli způsob, jak otce převézt, a sem tam se nám to i povedlo.
Předstíral jsem třeba, že se učím, a přitom jsem měl pod knížkou schovaný mobil nebo notebook,“ vypráví nejstarší Michal a trochu překvapivě dodává: „Ale dneska musím říct, že až sám budu mít dítě, chci ho vychovávat stejně přísně, jako vychovával táta nás. Budu tak mít jistotu, že neskončí na drogách nebo na pracáku. Dokonce jsem šel tátovi poděkovat, že nás držel tak na uzdě. Fakt si myslím, že to bylo to nejlepší, co pro nás mohl udělat.“
Výrobna komplexů
„Jseš k ničemu, nikdy nic nedokážeš. Koukej se učit, jinak z tebe nic nebude.“ To jsou nejčastější věty, které jeho kluci slýchávali.
Člověk by si myslel, že jako doktor bude vědět, že to je to nejhorší, co svým synům může udělat. „Celý život mlčím a nenápadně před ním děti chráním. Tajně jsem jim nosila dobroty, když nebyl doma, posílala jsem je místo učení ven, ale jenom tak, aby na to manžel nepřišel. Nedovolili si přinést na vysvědčení horší známku než dvojku.
Rodiče rozhodují o tom, zda jejich děti budou štíhlé nebo ne
Možná to uslyšíte jen neradi, ale většina dětí, které trápí nadváha či obezita, z toho nevyrostou. S největší pravděpodobností z nich budou dospělí,…celý článek
Ten řev, přednášky a tresty, které by následovaly, jim za to nestály. A nejhorší to bylo v pubertě,“ vzpomíná na výchovu svých dětí padesátiletá Libuše. Všichni tři jejich synové vystudovali vysokou školu, ale chybí jim sebevědomí a dodnes se svého otce střídavě bojí a střídavě ho nenávidí.
„I po inauguraci křičel na toho nejmladšího, že je nula a nulou zůstane. Když si do měsíce nenašel práci, volal mu každý den a pořád opakoval, jaký je to ubožák, když není ani schopný najít si práci. Je to despotický tyran a na tom se nic nezmění. Vydržela jsem to pětadvacet let, ale před rokem jsem podala žádost o rozvod. Měla jsem to udělat dřív. Pak by možná naše děti nebyly tak nesebevědomé. Dvě z nich chodí pravidelně na terapii a řeší si vztah k otci,“ uzavírá Libuše.