Co se honí hlavou puberťáka? Možná je vyhořelý! Proč a co s tím?
- 21. května 2018 06:00
Tajemství, nešťastné lásky, konflikty, hledání sebe sama – to jsou nejčastější témata každého teenagera. V poslední době ale velmi často přibývá těch, kteří mluví o vyhoření, ztrátě zájmu o cokoli. Proč se to děje? A co s tím můžeme my rodiče dělat?
Vyhoření, depka, nic je nebaví
Autor: iStockMám tři syny a o všech bych mohla říct, že vypadají čas od času vyhořele. Nejstarší dokola omílá, že ho nic nebaví, neví, co bude dělat, nejmladší, kterému bude patnáct, skáče z veselé nálady do smutné, pronáší filozofická moudra o beznaději, takže jen doufám, že puberta je nemoc, ze které prostě jednou vyrostou. Jsou ale skutečně vyhořelí? A jestli ano, kde se v nich tohle vyhoření bere?
Na vině je blahobyt - děti mají všechno
Autor: iStockPodle psycholožky Magdaleny Dostálové k tomu dnešní teenagery vede blahobyt, v němž žijí. „Mají všeho dostatek a některé děti jsou zvyklé na to, že od rodičů a dalších příbuzných dostanou v zásadě ihned všechno, co si přejí,“ říká. A mluvíme ne o tom, co potřebují, ne o naplnění základních životních potřeb, ale o tom, co so přejí – nutně to k životu rozhodně nepotřebují. Nemají čas se na něco těšit, protože jejich přání je splněno málem dřív, než jej vysloví.
Proč je vlastně nic nebaví?
Autor: iStockTo, že děti dostanou vše, není zdravé, a není tedy divu, že z nich rostou „vyhořelí teenageři“. „Teenager tak nikdy nezažil, že by se mu třeba nedostalo něčeho, co si přeje. Nemusí se učit strategie, jak dosáhnout svými silami cíle, neboť cíl je předem splněn. To už je celkem slušná půda pro vznik vyhoření,“ varuje psycholožka. A proč ty naše puberťáky nic nebaví?
Děti by se měly učit, ale ne kvůli známkám
Autor: iStockŠkola, koníčky je nazajímají, je jim jedno, co si o nich myslí okolí, jaké známky dostávají. Neuznávají autority, odmítají pomoc, neví, proč by se měli učit a proč by měli myslet na budoucnost. Přitom jsou ve většině chytří mladí lidé, kterým způsob vzdělávání nevyhovuje a nedává smysl.
„Děti a následně teenageři by se měli učit, protože se chtějí něco nového dozvědět, ne pro známky nebo kvůli tomu, aby uspokojili rodiče. V tom jim klasické české školství nejde moc vstříc. Je postaveno na neustálém číselném hodnocení, ale i srovnávání dětí. Ani jedno není šťastnou cestou,“ domnívá se psycholožka.
České školství v dětech zabíjí touhu po vzdělání
Autor: iStockKdyž nastupuje do školy prvňáček, většinou se těší. Škola v něm, budeme-li se držet nejčernějšího scénáře, však často zvládne během několika málo let vzbudit odpor vůči vzdělávání. Naopak se naučí, jak šidit, podvádět a tak nějak proklouzávat, což jde snáz chytrým dětem a chlapcům. Kluci totiž častěji potřebují vědět, proč mají do nějaké činnosti vložit energii, co z toho budou mít.
Dívky se naopak, obecně řečeno, snáze přizpůsobí a budou se, konkrétně ve škole, učit i něco, co je nebaví a o čem nevědí, nač jim to bude. Vzdělávací proces se tak i tak z přitažlivého dobrodružství mění v nutné nezáživné zlo, kterým se někteří rozhodnou nějak proplout, aby mohli dělat vysněnou profesi.
Děti potřebují pozitivní vzory
Autor: iStockNedávno mi nejstarší syn vyprávěl, že se sešlo několik bývalých spolužáků a probírali smysl vzdělání. Výsledek diskuse byl jednoznačný. Vzdělání je nanic, youtuber nepotřebuje ani maturitu, aby byl úspěšný. Jak z toho ven? Nechat je být? Dá se to nějak změnit? Podle psycholožky Dostálové pomůžou pozitivní vzory. „Rodič, který má rád svou práci, ať se už věnuje čemukoliv. Rodič, který se nepokouší nic ošidit, aby nějak proklouzl. Zároveň je však třeba, aby byl takový rodič schopen mít s teenagerem vztah a trávit s ním čas. Kde jinde by mu své poselství a filozofii také mohl předat?“