Když je dítě pořád vzteklé a naštvané! Kdy už to není normální?
Batolata se ráda vztekají, předškoláci jsou ukňouraní ufňukánci a školáci věčně otrávení nebo naštvaní. Jednotlivé vývojové fáze mají zkrátka své potřeby a frustrace a s nimi související typické projevy chování.
Neviňátka tak z pomstychtivosti hážou hračkami, vzteky bouchají dveřmi nebo počmárají váš oblíbený kalendář lihovým fixem, urputně trucují ve vedlejší místnosti, kde mezitím oškubou listy ze všech kytek, odmítají poslechnout i po třetí výhrůžce, pokoušejí se nakopnout kočku, případně sebou rovnou praští o zem s usedavým pláčem… Podobné záchvaty popadnou čas od času každé dítě a ani váš potomek nebude pravděpodobně výjimkou.
Problém ale může nastat ve chvíli, kdy podobné věci dělá podezřele často a opakovaně, nedovede udržet negativní pocity pod kontrolou a přestává se ovládat v rámci „společensky únosných“ mezí.

Na tohle pozor!
Kdy je na místě zbystřit a začít situaci řešit? Napovědět vám dovedou následující signály, které mohou naznačovat, že má vaše dítě potíže a návštěva odborníka by nejspíše nebyla na škodu.
- Emocionální vzplanutí a záchvaty vzteku se objevují v pozdějším věku, než jsou očekávány, tedy už nepatří mezi charakteristické rysy určité fáze vývoje (za „normální“ jsou považovány do 7 až 8 let).
- Pokud je takové chování dítěte potenciálně nebezpečné pro něj samotné i pro okolí (je nepřiměřeně agresivní).
- Když mu jeho způsob chování způsobuje vážné problémy ve školce nebo škole, nosí domů poznámky a učitelé si na něj často stěžují.
- V případě, že nevychází dobře se svými vrstevníky, spolužáky a ostatními dětmi, nikdo si s ním nechce hrát, nemá kamarády, není zváno na narozeninové oslavy.
- Časté záchvaty zloby, vzteku a vzdoru způsobují konflikty, hádky a nedorozumění doma, významně narušují rodinný život, ovlivňují vztahy se sourozenci i rodiči.
- Jestliže je potomek naštvaný sám na sebe a nenávidí se za to, že nedokáže ovládat a krotit vlastní emoce a nálady. Vidí se proto jako špatný a trpí obrovským stresem.
Jak mu porozumět?
Většina dětí, u kterých se objevují pravidelně výbuchy vzteku nebo které se prostě jeví jako věčně podrážděné, rozjívené a zlobivé, trpí úzkostmi. Toto si uvědomit je prvním a zásadním krokem k pochopení, proč se váš potomek chová tak, jak se chová. A existuje pro to celá řada možných příčin.
Pokud má dlouhodobé problémy ve škole, nerozumí domácím úkolům a není schopný samostatně pracovat, je možné, že trpí dosud nezjištěnou specifickou poruchou učení. Potíže s ovládáním svého chování mají rovněž děti, u kterých bylo diagnostikováno ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), neboli porucha pozornosti. Bývají hodně impulzivní, hyperaktivní, roztěkané a nesoustředěné, může pro ně být obtížné dodržovat pokyny nebo plynule přecházet od jedné činnosti ke druhé. Navenek pak často působí jako vzdorovité, rozzlobené nebo agresivní.
Tohle dokáže pomoci!
Začněte tím, že se pokusíte najít spouštěče hněvu vaší ratolesti (můžou jimi být všednodenní ranní chaos, hodiny matematiky, příliš pozdní hodina usínání, špatné vztahy ve třídě…).
Chce to trpělivost a empatii. Na vině bývají v řadě případů v nitru ukrývaná a nepřiznaná úzkost, nejistota, obavy nebo nízká sebedůvěra. Pokud dítě takové pocity úzkostlivě skrývá před okolním světem a svými nejbližšími, může se jen těžko úspěšně vypořádat se situacemi, které je způsobují.
Což mohou být třeba vysoké požadavky ve škole, které nezvládá. Je kvůli nim pod velkým tlakem. A ten nedokáže ustát. Pokud problémy trvají delší dobu, situace se nelepší a máte podezření, že něco není v pořádku, není žádnou ostudou vypravit se za psychologem nebo psychoterapeutem. Poradí vám vhodné postupy (tzv. behaviorální přístupy), na kterých budete společně doma pracovat, aby se povedlo potlačit problémové chování. Je to ale vždy běh na dlouhou trať. Nevzdávejte to, odolejte pokušení ukončit záchvaty vzteku tím, že dítku vyhovíte a ustoupíte, jen aby byl už konečně klid. Snažte se zůstat klidní a důsledně trvejte na dohodnutých pravidlech, ignorujte negativní chování (pokud nehrozí nehoda nebo úraz), a naopak otevřeně chvalte to pozitivní.