Klasická babička a dcera jako biomatka: Jak to zvládnout?
Znáte to. Babičky jsou často ty, kdo děti rozmazlují, zatímco matky se je snaží držet víc zkrátka. Občas se kvůli tomu nepohodnou, ale nic dramatického. V případě Martiny (57) je to však jinak. Její dcera se rozhodla pro hodně odlišný než většinový způsob výchovy a tam rozmazlovací babička, která neřeší tu a tam sladkost nebo pohádku v televizi, nezapadá. Příběh pro nás okomentovala Tereza Těšínská, která dle svých slov působí jako lektorka a životabudička. Souhlasíte s jejím doporučením?
Na webu Dáma.cz vyšel článek, který mi nedá už dva dny spát. Napsala ho nešťastná maminka „biomatky“, která si chce užívat svá vnoučata „po svém“. Její dcera zase chce, aby, když hlídá vnoučata, babička dodržovala pravidla, která jako kontaktní rodiče nastavili.
Babička nazývá svou dceru urputnou matkou, co svým dětem vše zakáže (tablet, televizi, cukrárnu…) a zároveň nechápe, že její dcera třeba nechá ujet autobus, když se dítě nemůže rozhodnout, co si vezme na sebe.
Článek je napsaný tak, že většina populace souhlasně kývne hlavou a polituje ubohou babičku, jejíž dcera je snad šílená. Na druhé straně se „biomámy“ a kontaktní rodiče snaží vyjádřit svůj nesouhlas, ale jejich hlas jako by křičel do prázdna.
Jako by to byly dvě nesmiřitelné strany: „biomatky“ a tzv. normální rodiče. A najednou ke mně uprostřed noci přišla myšlenka: „Vždyť ty můžeš té babičce poradit. Poradit, jak si užívat svá vnoučata a zároveň získat zpět milovanou dceru.“ Chvilku trvalo, než jsem přijala toto opovážlivé vnuknutí. Pak jsem si uvědomila, že Martina článkem o radu vlastně žádá, tak jsem nechala věci a slova plynout a takhle to dopadlo.
Milá Martino,
hlavním klíčem k uzdravení vašeho vztahu s dcerou je komunikace a je hlavně na vás, abyste se pokusila pochopit svou dceru. Vím, že je to těžké, a chápu vaše pocity. Svět se hodně změnil a člověk se v tom všem někdy ztrácí, ale mám pro vás dobrou zprávu: I když to tak na první pohled nevypadá, svět se změnil k lepšímu. Mění se totiž od jedince, tak jak je to jedině možné. Stále více lidí začíná chápat obrovský význam nenápadného úsloví:
Když chceš změnit svět, začni u sebe
Vaše dcera je úžasnou součástí této změny. Stačí věnovat maličko svého času a pokusit se dceru pochopit, otevřít se novým přístupům. Přečtěte si pár článků nebo nějakou knihu na téma Kontaktní rodičovství. Vřele doporučuji například knihu Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi nebo články na serveru nevýchova.cz
Když nějaké téma neřešíme, většinou přejmeme předsudky, které má většina lidí, a nazýváme to zdravým rozumem. Poznáte to sama. Prozkoumejte kontaktní rodičovství jen malinko víc, zjistěte, co na to říká Vaše srdce a zkuste o tom pak někomu povyprávět…
Proč kontaktní rodičovství?
Vezměme si příklad, který uvádíte. Vaše dcera klidně vysvětluje vztekajícímu se synovi, že potřebují chytit autobus, syn leží, kope kolem sebe a křičí. Pro Vás nepochopitelná situace. Zkusme se na ni podívat z trochu jiného úhlu pohledu, než je běžným zvykem: Lidský mozek funguje tak, že prvních 6 let života trávíme v hypnóze, to je vědecký fakt. Všechny informace, které se dostanou do mozku do 6 let věku, nevyhnutelně ovlivňují chování jedince z 95 procent po zbytek života.
Víte, jak funguje hypnóza? Pojďme se vrátit k našemu příkladu. Kdyby Vaše dcera pleskla svého syna jemně přes zadek, čapla ho do ruky a odtáhla na autobus, jak navrhujete, Váš vnouček si do života ponese program, že autobus je důležitější než on. Já vím, vypadá to tak rozumně a správně, chytit autobus, být někde včas, dodržet pravidla. Ale ruku na srdce. Jsou pravidla důležitější než my? Nejsou! A může být velice těžké si to přiznat. Uvědomit si ten náš program, který říká, že všechno je důležitější než my.
Lidé často pláčou, když toto pochopí. Pláč je očistný a osvobozující, plakat je hodně zdravé. My jsme zvyklí neplakat nebo pláč skrývat. Proč? Vzpomeňte si na dětství. Jaký program o pláči si celý život nesete? Když si ale dovolíme projít očistným procesem a pustíme k sobě tyto nové myšlenky, prvotní bolest nakonec není vůbec tak hrozná, jak vypadala, a smutek se postupně přetaví na sílu a sebevědomí. Poznání nám dovolí ohromně vyrůst.
O vztahu
Milá Martino, podle mě je vaše dcera úžasná stejně tak jako vy. Jen jste se dostaly do slepé uličky. Stačí se otočit, kousek vrátit a Váš vztah se vydá tím správným směrem.
Vaše dcera vychovává své děti jinak, ano, ale to neznamená, že vám vyčítá Vaši výchovu. Koukněte, jak dobře jste ji vychovala. Je citlivá, naslouchá svým dětem a dopřává jim zdravé jídlo. Vaše dcera poslouchá své instinkty, jde za svým srdcem.
Urputnost Vaší dcery je dána tím, že cítí váš nesouhlas, Vaši nedůvěru. Proto ji její podvědomí nutí jít jakoby proti Vám. Když se vrátíme ke konkrétnímu příkladu, píšete: Jak já šílím, když dcera dává malé Adélce vybrat, jestli chce tuhle sukni nebo raději kalhotky!
Vynechejme nyní fakt, že díky tomu malá Adélka získává sebejistotu, a představme si, jak se asi cítí vaše dcera. Ona ví, že někde opodál „šílíte“, a velice intenzivně vnímá váš nesouhlas.
O svalování viny nejde
Ta situace je celkem vypjatá, že? Nerozhodné a křičící děti, čas tlačí, a ještě na Vás kouká někdo, kdo by to udělal úplně jinak a tiše „šílí“. Dovolím si tvrdit, že bez Vaší přítomnosti by mladá rodina odešla na autobus v naprostém klidu. Vše se děje prostě proto, že Vaše dcera je z Vás ve stresu a děti jsou na svoji maminku napojené.
Pozor, teď je moc důležité uvědomit si, že tu nejde o svalování viny. Rozhodně netvrdím, že je to Vaše vina. Jen jsem chtěla, abyste si mohla uvědomit, kam až vede toto naprosté uzavření se a vzájemné nepochopení.
Řešením jsou informace. Jak jsem psala, zjistěte si pár věcí o kontaktním rodičovství a třeba se příště své dcery na něco zeptejte. Jakmile ona zjistí, že se ji snažíte pochopit a stojíte při ní, možná i některé z těch přísných pravidel poleví a třeba si příště s vnoučaty užijete i cukrárnu. I když podle mě by vnoučata měla mít ráda svou babičku z jiných důvodů, než že jim dovolí sladkosti a televizi. Jaké důvody by to měly být?
