Tajemství matky čtyř dětí: Co opravdu chci od mé rodiny?
„Nepotřebuji, aby mě zahrnovali dárky nebo květinami. Jasně, mám radost, když je dostanu a jsem za ně vděčná. Co si ale přeji ze všeho nejvíc: aby si moje drahá rodina uvědomila, že jedinou věc, kterou opravdu, ale opravdu chci, neseženou v žádném obchodě,“ přiznává Američanka Rita Templeton, spisovatelka, bloggerka a máma čtyř synů.
Jasně, dárky jsou úžasné a neznám nikoho, kdo by jimi nebyl rád zahrnován. Upřímně řečeno ale existuje jedna věc, která by mě potěšila mnohem víc než nový parfém, knížka nebo luxusní kabelka. Co to je? Zatraceně, chci aspoň občas vidět nějakou snahu a ochotu pomoci mi s domácími pracemi. Prahnu po tom, abych aspoň jednou nebyla tou jedinou zodpovědnou osobou v celém domě, která zajistí, že je všechno umyté, vyčištěné, uklizené, otřené, pověšené, poskládané, roztříděné nebo vyhozené.
Snídaně do postele? Raději ne!
Chci si na chvíli sednout na zadek a vědět, že i když zrovna nefunguji a nic nedělám, přesto se v domě něco děje a převezme moji roli na chvíli někdo jiný. Zažít ten dobrý pocit, že některý z mých mužů zařídí, aby se vyneslo smetí, vyndalo nádobí z myčky nebo vyluxoval dětský pokoj, místo toho, abych měla jistotu, že se nepořádek hromadí a všechny tyto práce a nevyřízené běžné provozní záležitosti čekají na později, až se s nimi budu muset vypořádat opět jen já osobně.Když mi (náhodou, třeba na mé narozeniny) donesou snídani do postele, nechci to pro jednou být já, kdo bude pozdě odpoledne čistit cestičku od lepkavého sirupu vedoucí z kuchyně až do ložnice. Chtěla bych zažít radost z procházky přes podlahu bez drobků, které je potřeba okamžitě setřít mopem, toužím vědět, jaké to je hodit špinavé prádlo do koše a najít ho vyprané, voňavé, vyžehlené a složené ve skříni. Připadalo by mi to jako zázrak!
Rozdat se z lásky? Těžká řehole!
Mám tuhle domácnost zvládnutou a funguje pod mýma rukama jako dobře naolejovaný stroj. Byla bych ale neskutečně nadšená, kdyby v tomto tempu, a tak hladce běžela dál i v případě, že se někdy zastavím, abych nabrala dech. Jenže nejsou lidi. Má smysl dávat si přestávku, když předem vím, že pak budu muset pracovat dvakrát rychleji, abych všechno stihla? Samozřejmě, všechno, co pro svou rodinu dělám, dělám z lásky. Protože je miluji, chci, aby měli doma příjemné prostředí, čisté oblečení, dobré jídlo a veškerý komfort. Nepřetržitě se starám, plánuji a zařizuji, abych jim zajistila šťastný život a aby byl pro ně domov místem, kde se cítí milovaně, v bezpečí a klidu. A skutečně to není snadný úkol, když si uvědomíte, že tohle všechno děláte každý den, týden co týden, rok za rokem…
Květiny? Raději vynes odpadky!
Bere také vaše rodina ten kompletní a láskyplný servis, který jim bez oddechu poskytujete, jako samozřejmost? Moji muži stále nechápou, že nejlepší věc, kterou by mi mohli darovat, a kterou ocením nepoměrně více než další květiny nebo dárkový poukaz do lázní, je odejmout z mých beder alespoň pár starostí o domácnost. Je hezké, že mi prokazují lásku a náklonnost roztomilými drobnostmi, mohli by mi ji projevit také nějakou vlastní akcí. Všechno, co po nich chci, je, aby si udržovali pořádek ve svých věcech a byli někdy ochotni trávit čas při používání těch „špinavých“ a nudných předmětů jako je vysavač, mop nebo koště. Aby mě milovali natolik, že sami od sebe převezmou některé z mých každodenních povinností a dopřejí mi tím, že si opravdu odpočinu. Protože jen těžko se mohu uvolnit a relaxovat, když vím, že si tím stejně přidělám jen víc práce, kterou budu muset tak jako tak později zvládnout. Neznamená to ovšem, že by měli přestat nosit květiny. Skutečně bych si je ale ráda užívala na stole, který předtím někdo jiný uklidil.