Bojovala jste se svou matkou? Tohle si musíte přečíst a odpustit jí i sobě!
Leolin Bowen je spisovatelka a autorka, která se zaměřuje na vztahy, lásku a sebelásku. Pokud patříte k těm, které často přemýšlejí o tom, že jejich vztah s vlastní matkou není ideální, přečtěte si názor Leolin, která vysvětluje, jak je důležité v určitém okamžiku odpustit sobě i matce a přijmout sama sebe v té své mateřské roli.
Leolin říká, že ona a její matka měly vždy komplikovaný vztah plný hádek a bojů. Hádaly se o všem – o škole, o práci, o názorech a životních postojích. „Měla jsem pocit, že mého bratra má radši než mě, a měla jsem dojem, že člověk, který by mě měl nejvíc milovat, mě vůbec nezná,“ vypráví. Je ironií, že obě vypadaly jako dvojčata – stejné lícní kosti, stejný tón hlasu a stejně velké hnědé oči. „Obě jsme sarkastické, maskujeme bolest za úsměv a hluboce se staráme o ty, které milujeme.“ Tyhle podobnosti Leolin neviděla a spatřila je až mnohem později, když se sama stala matkou.
Leolin říká, že dlouho dávala svou nedokonalost za vinu matce. „Dívala jsem se na vztahy ostatních lidí s jejich matkami a říkala si – proč nemůže být moje máma jako ty jejich? Přála jsem si, abych se svou mámou mohla mluvit o všem. Chtěla jsem se s ní podělit o svůj první polibek, první sex i zlomené srdce. O své naděje i obavy. Ale moje máma nebyla taková matka,“ vzpomíná Leolin.
Její matka totiž vyrůstala v rodině, kde děti nikdo neposlouchal a kde děti dělaly to, co jim rodiče řekli. „Když jsem čekala syna, plánovala jsem, že budu dokonalá matka. Chtěla jsem být taková matka, která připravuje dětskou výživu sama, která nedovolí dítěti koukat na televizi, jíst cukr a sladkosti a která s dítětem bude neustále o všem mluvit,“ vypráví Leolin.
O osm let později se rozvedla s otcem svého syna a syn se pohyboval mezi dvěma domovy a dvěma městy. A ona se mnohokrát schovávala v koupelně, protože prostě potřebovala přestávku. Nebyla dokonalá. A stejně jako její matka nebude dokonalá.
K čemu Leolin dospěla? K tomu, že je nutné odpustit sama sobě, protože nikdo není dokonalý. „A musela jsem odpustit i své matce její nedostatky. To odpuštění nebylo snadné a musela jsem absolvovat několik terapeutických sezení, kde jsem vyprávěla, jak jsem se cítila a jak jsem jako matka selhala i já,“ říká Leolin. Její terapeut jí pomohl, aby svůj příběh viděla jinak. „Protože všechny mé pocity byly platné, normální, ale teď jsem jiná osoba a vím, že moje matka není svatá. Povzbudil mě, abych si promluvila i se svým bratrem o jeho zkušenostech a abych si promluvila s matkou o věcech, u nichž jsem měla pocit, že se o ně s ní nemůžu podělit, když jsem byla mladší.“
Dozvěděla se toho spousty o nastavení vlastních emocionálních hranic vůči matce a prostřednictvím toho všeho zjistila, že ne všechno, čemu věřila, je pravda. A teprve pak pochopila i svou matku. „Díky terapii jsem byla schopná vidět i to dobré, co mi matka dala. Naučila mě toho hodně o významu rodiny i důležitosti vzdělání. Naučila mě radovat se z toho, že zkouším nové věci, že navštěvuji nová místa. Vychovala dvě úžasné děti, takže mě vlastně naučila svým způsobem, abych i já byla fantastická máma. Být matkou mě naučilo vidět mámu jako člověka a odpustit jí náš bouřlivý vztah.“ Každá matka má svůj vlastní příběh, výchovu i vlastní myšlenky a přesvědčení. „Bylo by pokrytecké očekávat, že vám vaše dítě odpustí vaše nedokonalosti, aniž byste vy odpustila své vlastní matce,“ dodává.