Čtyři slova, která táta říkal každý den. Změnil mi život!

„Můj otec byl jednou na motivačním profesním semináři a vrátil se domů s kartonem vtipných samolepek s karikaturou smějícího se tygra, na kterých byl vyveden nápis: Ahoj, tygříku. Miluju tě! Táta nelenil a polepil těmi obrázky každé zrcadlo v domě. Každé ráno i večer na nás tygřík zíral, když jsme si já a sestra čistily zuby. Jako by otec chtěl, abychom si pravidelně musely samy pro sebe polohlasem zopakovat: Miluju tě, tygříku. (Mimochodem, byly jsme už v té době na střední škole.) Stal se z toho každodenní rituál, kterým nám táta nenápadně naznačil, abychom přemýšlely o sebevědomí jako o návyku. Ale zároveň pořád připomínal heslo, že každý z nás je sám sobě tím největším nepřítelem a je potřeba si věřit, protože můžeme úspěšně dělat doslova cokoli. Chtěl, aby jeho dcery věděly, že když budou poctivě pracovat, není pro ně nic nedosažitelné. Jen jsou k tomu potřeba tři věci: důvěra v sebe, vášeň pro daný úkol a ochota poctivě pracovat. To byla ta logická a racionální stránka jeho výchovy, tou emocionální a také hravější a hřejivější pak byly ony lehce infantilní samolepky hlásající: „Ahoj, tygříku. Miluju tě!,“ vzpomíná Gabriela (32), maminka malé Saši.

...

Autor: istock

Může za to tygr!

Tátova šikovná "tygří mantra“ se jí velice hodila, jak sama říká, nejen v jezdecké kariéře. „Jezdecký sport je vysoce konkurenční, a tím pádem psychicky náročný. Nikdo nevyhrává pokaždé, a navíc i když zrovna zvítězíte, musíte poté podrobně analyzovat, jak celý závod probíhal, co jste udělala dobře, a co se naopak nepovedlo a na čem je třeba makat, kolik toho musíte zvládnout vypilovat a opravit do příště, jak být stále lepší a lepší. Je to nekonečný a vyčerpávající kolotoč, který vás porazí, když si dost nevěříte a nedřete dostatečně tvrdě. Ze všeho nejdůležitější je zbavit se strachu, že nejste dost dobří. A jedním z nejlepších způsobů, jak to udělat, je být v souladu sám se sebou. Ano, milujte sami sebe, bez ohledu na okolí a mínění ostatních,“ říká Gabriela.

Jsem stejně dobrá!

Její nadhled a schopnost sebelásky jí pomohly rovněž v prvním zaměstnání ve velké mezinárodní firmě, kde silně dominovali muži. „Už když jste se rozhlédli po konferenční místnosti, bylo vám jasné, že s kolegy mužského pohlaví (ať už byli v rámci firemního žebříčku na vyšší nebo nižší pozici) nehrajeme jako ženy stejnou hru a neplatí pro nás totožná pravidla. Přesto mě to zjištění nezlomilo. Mimo jiné díky zkušenostem ze závodního okruhu, kde dobře víte, že vaše hodnota i sebedůvěra musí být absolutní. Bez ohledu na pohlaví. Je třeba si uvědomit, že v daném prostředí jsou síla vaší osobnosti a sebeúcta naprosto zásadní a na místě. Nic z toho bych si dříve nedokázala uvědomit, protože by mě sužovaly pochybnosti a obavy (díky, tygře!). Další výzva mě čekala před třemi lety, kdy jsme se ještě se dvěma obchodními partnery rozhodli rozjet vlastní podnikání v oblasti wellness. Trvalo dlouhé měsíce, než se firma úspěšně rozjela. Strávila jsem nekonečné hodiny, dny i noci nad sestavováním obchodního modelu, strategickými plány, tabulkami a sháněním investorů. Opět mi to připomnělo, co mě můj otec naučil – pokud budeš chtít v něčem uspět, budeš muset opravdu tvrdě makat. Proto to musíš opravdu milovat!“ svěřuje se Gabriela.

Stačí „jen“ překonat strach!

Přesto přiznává, že občas měla sto chutí všechno vzdát. Bylo pro ni frustrující, že kvůli práci opouští malé dítě, stresovala ji vyčerpávající jednání s potenciálními investory i otázka financí. Fyzicky i emocionálně bylo náročné skloubit pracovní povinnosti s mateřstvím a péčí o rodinu, trápily ji pocity viny, a zpočátku dokonce zlé sny. Jednoduše se strachovala, že selže. Každý den musela přesvědčovat sama sebe i ostatní o své hodnotě a schopnostech. „Nikdy se nebojte říct si o pomoc, když ji potřebujete nebo si myslíte, že si ji zasloužíte. Nejde o žádný projev slabosti, pryč s falešným hrdinstvím. Podpora od mé rodiny, přátel a spolupracovníků mě dostala z nejtěžších časů. A pak také schopnost milovat sama sebe. Nedávno jsem se zeptala táty na našeho starého tygra, zda si ještě vzpomene, proč nás nechal projít tím každodenním rituálem před zrcadlem... Jaký to mělo smysl? Přece překonat ten pronikavý a všudypřítomný lidský strach, nejistotu a křehkost. My všichni trpíme v jednom kuse obavami, že nejsme dost dobří, pochybujeme o sobě. Přitom je zásadní umět se najít, přijmout a mít se rád. Se vším všudy. – Nedokázala bych to říci lépe. A mám v plánu předat toto moudro (ten úžasný životní pocit) a vysvětlit význam zdravého sebevědomí i své dcerce. No, ano, jakmile bude dost velká, aby se viděla v zrcadle,“ směje se Gabriela.