Jak vychovat sebejisté dítě, aby z něj nevyrostl arogantní fracek?

V podstatě od okamžiku, kdy se dítě narodí, stále se učí a rozvíjí celou řadu nových schopností a dovedností a potřebuje vaši důvěru k jejich procvičování. Pláče. Směje se. Otáčí se. Samo se postaví. Začíná chodit a mluvit. Poprvé se rozběhne. A tak dále. Čím je starší, tím jsou na něj kladeny stále větší a větší nároky, musí překonávat těžší překážky, stojí před ním náročnější úkoly a výzvy a k jejich zvládnutí potřebuje získat dostatek víry samo v sebe.

Postupně si začne uvědomovat své silné a slabé stránky a pochopí, jak co nejlépe zvládat životní situace a problémy, se kterými se denně setkává. Vytváření zdravé sebedůvěry je pro vývoj dětí naprosto nezbytné a od vás, rodičů, to vyžaduje obrovskou míru empatie, trpělivosti a hlavně správný styl komunikace.

Na čem záleží?

Dítě musí mít pocit, že mu plně důvěřujete, potřebuje cítit vaši podporu. Měli byste ho naučit, aby dokázalo o sobě a svých schopnostech pozitivně mluvit, mělo by vědět, v čem je skutečně dobré a co se mu povedlo. Čím silnější se totiž cítí, tím rychleji a s větší chutí se bude zlepšovat i ve věcech, které mu třeba zatím zrovna moc nejdou. Nechvalte ho a nestavte na piedestal jen pro to, aby se necítilo zklamané, nebo kvůli tomu, že víte, že v opačném případě se naštve nebo začne vztekat.

„Povzbuzujte děti, aby dokázaly na rovinu a bez pocitu studu, že se nepatřičně vychloubají, říci: V tomhle si věřím, toto umím, protože jsem na tom pilně pracoval, hodně jsem se učil a jsem na sebe pyšný. Ať už jde o fotbal, matematiku, psaní nebo třeba hraní na klavír. Odmalička by si děti měly vážit samy sebe za to, co zvládly,“ říká Roseanne Lesacková, dětská psycholožka a ředitelka dětské kliniky Unicorn Foundation na Nova Southeastern University na Floridě.

Kdy začít učit sebedůvěře?

Hned, jakmile začnou rozum brát a mluvit. „Ve chvíli, kdy je dítě schopné verbálně vyjádřit, v čem je dobré, co se mu podařilo a proč se mu něco nelíbí, můžete začít pracovat na budování jeho zdravého sebevědomí,“ uvádí dr. Lesacková. Jak? Často a hodně si s ním povídejte o tom, co se mu povedlo, a co naopak příliš nezvládá, ptejte se, co si myslí, o čem uvažuje, chvalte ho za úspěchy, hodnoťte společně věci, ve kterých je dobré, i ty, kde pokulhává, poraďte, co je třeba vylepšit nebo změnit. To všechno mu pomáhá naučit se mluvit o sobě, nebát se složit si kompliment a upřímně nahlížet na své klady i nedostatky.

Chvalte často, ale buďte konkrétní!

Pochvalou nešetřete, ale nepřehánějte to. Není to jen o tom, nadšeně na potomka pokřikovat „ty jsi úžasný, skvělý, nejlepší“, tím ho zdravé sebedůvěře nenaučíte. Komplimenty jsou na místě a jsou důležitým nástrojem, jak motivovat a vyzdvihnout silné stránky, pokud jsou ovšem pronášeny moudře a s rozvahou. „Není vhodné chválit dítě tak, že mu budete denně vtloukat do hlavy, jak je chytré, dokonalé, šikovné. Cílem pochvaly by mělo být, aby se snažilo být ještě lepší a úspěšnější, takže na to jděte jinak.

Pokládejte cílené a zcela konkrétní otázky, například: Ten úkol jsi vyřešil naprosto bravurně, vysvětlíš mi, jak jsi postupoval a došel k výsledku? Tentokrát to bylo bez chybičky, dělal jsi to jinak než minule? Nebo: Ten gól se ti vážně neuvěřitelně povedl, půjdeme zítra spolu na hřiště a ukážeš mi trik, jak jsi to dokázal? Zahrajeme si spolu a já ti na oplátku předvedu, co jsem se jako kluk naučil při fotbale já. – Zvýšíte tím dětem sebevědomí, ale zároveň jim nedáváte falešnou iluzi, že jsou dobré a nepřekonatelné úplně ve všem,“ radí dr. Lesacková.

Mluvte o vlastních úspěších

Děti jsou zrcadlem svých rodičů, takže ti by se měli chovat tak, aby jejich potomek viděl, že sami mají zdravé sebevědomí, věří vlastním schopnostem a všemu, co dělají. Diskutujte, třeba u rodinné večeře, nahlas si povídejte, co se komu ten den podařilo, nebo naopak co třeba pokazil a chtěl by udělat jinak. Nestyďte se složit sama sobě kompliment za výbornou večeři nebo velký nákup, partnerovi zase za uklizenou koupelnu.

Ukazujte zkrátka svými vlastními činy, že sebeláska je v pořádku, pokud nepřekračuje hranice směrem k povýšené sebestřednosti. Nezapomeňte také zdůrazňovat, co dělají podle vás dobře ostatní lidé, ať už přátelé, sousedé nebo babičky. Podporujte děti, aby uměly uznat a pozitivně ohodnotit úspěchy svých kamarádů, spolužáků a podobně, povzbuzujte v nich týmového ducha. Musí pochopit, že k úspěšnému splnění některých úkolů a dosažení vytoužených výsledků potřebují mnohdy pomoc a přispění ostatních, bez kterých by to zkrátka nešlo. Měly by umět tento fakt ochotně přijmout a poctivě přiznat.