Ženy před 1. sv. válkou rodily pod vlivem "zombie drogy". Vygumovala jim paměť

„Možná se dítě narodí už zítra,“ říkala si Charlotte Carmodyová. V příštím okamžiku si uvědomila, že se cítí lehčí, lépe se jí sedí a proměnila se jí figura. Zdravotní sestra jí podávala syna. Na jeho narození si nepamatovala. Takto popisovala svůj zážitek z (ne)porodu na začátku 20. století feministka, která se stala propagátorkou takzvaného šerého spánku. 

Stejně jako dnes chtějí mnohé ženy převzít kontrolu nad rozením svých dětí prostřednictvím domácích porodů, snažily se o to i americké feministky na počátku první světové války. Zmíněná metoda šerého spánku (twilight sleep) přišla z Německa, kde na klinice ve Freiburgu podávali lékaři ženám kombinaci drog, která způsobovala amnézii.

Na počátku horečky šerých porodů stál článek z června 1914, který vyšel v americkém časopise McClure’s Magazine. Dvě Američanky zde popisovaly svou cestu do Freiburgu, kde „bez bolesti“ porodily zdravé děti. Ze svého zážitku vyvodily, že na komfortní porod by měly mít právo všechny ženy. Jak přesně revoluční porod probíhal?

Látka zvaná "zombie droga"

V okamžiku, kdy začala žena rodit, jí lékaři podali kombinaci morfinu, který utlumil bolest, a skopolaminu, který způsobil dočasný výpadek paměti. Skopolamin ženám dovoloval následovat pokyny lékařů a kontrolovat svaly, zároveň však potlačoval vzpomínky na prožité útrapy. Dnes je látka přezdívána „zombie droga“ – lidé po jejím požití plní příkazy, ale své činy si nepamatují.

Metodu provázela z dnešního pohledu také extrémně působící opatření. Jelikož bylo nevědomí navozené drogami nestálé, byly ženy drženy ve vystlaných postelích připomínajících kolébky. Na očích měly masky bránící přístupu světla, v uších bavlněné tampony. Mnohdy jim byly oblékány také svěrací kazajky zabraňující pohybu horních končetin. Po porodu pociťovala většina žen vůči svému dítěti pocit odcizení.

Metoda se díky angažování feministek brzy rozšířila i za oceán a pod vlivem drog nerodily pouze bohaté ženy, ale i učitelky, sestřičky nebo ženy horníků. Proti šerému spánku se ovšem rychle začala stavět většina lékařů. Ti upozorňovali na četná nebezpečí spojená s takto vykonaným porodem. Ačkoliv si žena například posléze bolest nepamatovala, neprožívala ji v daný moment o nic méně než ženy rodící při plném vědomí. Jedné z porodnic praktikujících šerý spánek dokonce hrozilo zavření kvůli stížnostem sousedství, které trpělo nesnesitelným křikem zdrogovaných rodících žen.

Předporodní tanec prý pomáhá tišit bolesti:

Vlna poptávky po šerém spánku opadla stejně rychle, jako se vynořila. Zásadní roli v tom mimo jiné hrálo úmrtí Charlotte Carmodyové. Zemřela na vykrvácení při porodu dalšího dítěte. Skopolamin byl přesto v omezené míře u porodů používán až do 60. let. Děsivě vyhlížející metoda šerého spánku stojí také na počátku trendu široké medikace rodících žen.

Článek vyšel na webu Reflex.cz