Křičíte na děti? Co musíte dělat, abyste konečně přestali!
Foto: iStock
8. května 2018 06:00Jestli jste nikdy na svoje děti nezvýšili hlas, pak jste zřejmě rodič ideál. A jestli čas od času na své děti zvýšíte hlas a cítíte se pak strašně, možná přemýšlíte, jak na to, abyste křičet nemuseli. Ve finále se to vyplatí, protože povyk a rodičovský křik stejně nefunguje.
Téměř sto procent rodičů na děti občas křičí
Autor: iStockPřiznávám bez mučení, že někdy to prostě nevydržím a křiknu. Je to snad nějaká automatická reakce – něco stokrát řeknete a nic, tak zvednete hlas v domnění, že to zabere. Dost často ano, ale dost často taky ne. Uklidňuje mě vědomí, že nejsem jediná „strašná“ matka.
Podle studie publikované v časopise Journal of Marriage and Family připustilo téměř sto procent rodičů, že v uplynulém roce na své děti starší sedmi let aspoň několikrát zakřičelo. Podle psycholožky Elany Suresové existuje univerzální pravda. Křik jako výchovný prostředek není účinný a velmi často situaci ještě zhorší. Co tedy zkusit?
Poznejte spouštěče křiku
Autor: iStockTo, že začnete povykovat a křičet na svoje děti, nepřijde jen tak, jako blesk z čistého nebe. Je to obvykle reakce na konkrétní chování. Jinými slovy, něco váš křik vyvolá. Když přijdete na to, na co jste alergičtí, budete mít větší šanci, že se křiku vyhnete. Spouštěče jsou u každého rodiče jiné, takže je dobré na to přijít. Když například víte, že když dorazíte utahaná z práce domů a budete muset vařit večeři, při které vás děti rozptylují, prostě se už ráno rozhodněte, že vařit prostě nebudete a připravíte „jen“ jednoduché sendviče.
Děti předem varujte
Autor: iStockProfesorka Nina Howeová z katedry raného vzdělávání dětí na Concordia University radí, abyste své děti už dopředu upozornili na to, že se chystáte vybuchnout. „Řekněte jim třeba: Vy mě zlobíte, a já nechci křičet. Takže jestli mě nebudete poslouchat, můžu ztratit trpělivost a vybuchnout.“ Střízlivé varování někdy stačí na to, aby děti změnily chování. Upozornění taky umožní, aby se děti připravily na změnu stavu. „Je čas jít do postele. Potřebuješ dalších pět minut? Ok, pět minut ještě zvládnu, ale pak už je opravdu čas.“ Tuhle strategii používá spousta maminek a prý funguje jako kouzlo.
Vztek přeneste na něco jiného
Autor: iStockSpecialistka na dětský vývoj, Judy Arnallová, tvrdí, že ideální je přenést svůj vztek jiným směrem. Například v případě koupelny či toalety. Její osvědčená metoda je tahle: „Místo abych křičela na děti, vejdu na záchod a křičím na toaletu, pak ji spláchnu, čímž si ulevím a na děti už pak nekřičím.“ Je to takzvaný ekvivalent času, když člověk odejde z dohledu svých dětí, a má tak čas zvládnout stres. „Když najdeme sílu změnit svoje chování jen pár minut předtím, než uděláme něco, čeho bychom pak litovali, opravdu nám to pomůže lépe se ovládat,“ říká Nina Howeová.
Vytvořte si seznam „ano“
Autor: iStockJudy Arnallová doporučuje rodičům, aby vytvořili seznam přijatelných věcí, které musíte udělat předtím, než vykřiknete nebo řeknete něco, čeho budete litovat. Můžete si ho připnout na ledničku, na zrcadlo v koupelně, prostě všude tam, kde hrozí, že vybuchnete. Může to být jogging na místě, hodit míček psovi nebo jít napsat esemesku.
Zjistěte, co je považované za normální chování
Autor: iStockNěkdy si stačí uvědomit, že sourozenecké rivalské chování, kvílení, praní a dovádění před spaním jsou naprosto normální a k jejich věku adekvátní. Dělají to proto, aby se vyrovnali sami se sebou, ne aby vás vytočili. To, že si to uvědomíte, pomůže, abyste přestali pokaždé křičet, když se děti takhle chovají.
Buďte aktivní
Autor: iStockProaktivní chování rodičů je možnost, jak se vyhnout střemhlavým aktivitám v polovině výletu nebo před spaním. Jestli vaše dcery odmítají sundat před spaním ponožky, jednoduše je nechte spát s nimi – a ráno pak křičte na ponožky. Uvidíte, že křiklavých zápasů mezi vámi a dětmi bude mnohem méně.
Změňte svá očekávání
Autor: iStockMáte-li děti, je nutné mít reálná očekávání. Důvodem, proč křičíme, jsou obvykle i naše velké naděje na to, že v klidu vyrazíme na výlet nebo na nějakou aktivitu, ovšem realita je odlišná. Jedna maminka vypráví: „Na naší letní dovolené se nejmladší pětiletá dcera posadila uprostřed chrámového komplexu v Asii a odmítala se zvednout. Cítila jsem to jako rodičovský neúspěch, ovšem byla to naše chyba. Teplo a jet lag prostě dítě nezvládlo.“ Takže, berte v potaz věk dětí, plánujte kratší výlety, dávejte jim méně úkolů a nedávejte jim jich deset najednou. Nebo ještě lépe, nemějte vůbec žádné očekávání.
Uvědomte si, kdy je to o vás a kdy o špatném chování dětí
Autor: iStockNěkdy je to opravdu spíše o vás než o dětech. Jedna moje kamarádka vyprávěla, že začala křičet třeba v situaci, kdy míchala rajskou omáčku a děti vůbec nic nedělaly. Když se na to prý dívala zpětně, uvědomila si, že neexistoval důvod, proč vybuchla. Takže si řekla, že je asi něco špatně s ní, a začala chodit k psycholožce. Ta jí doporučila meditace a po měsíci se její vztahy s dětmi rapidně zlepšily. Elena Suresová tvrdí, že pokud křičíte na děti, velmi často je to vnější projev vašich nevyhovujících potřeb. „Zeptejte se sami sebe: Co se to se mnou děje, když tři dny po sobě řvu na děti? Nespím málo? Cítím se nedoceněná?“
Omluvte se za křičení
Autor: iStockTakže jste vybuchli a křičeli. Už to nejde vzít zpátky, takže co teď? Odborníci říkají omluvit se. „To, že se omluvíte, vašim dětem ukáže, že jste jen lidi a že vás někdy emoce vedou ke způsobům, na které nejsme hrdí,“ říká Suresová. Poté, co se omluvíte, si promluvte o tom, co způsobilo váš křik, protože to není vždycky jen o tom, že jste ztratili sami nad sebou kontrolu, ale taky o tom, že dítě potřebuje změnit svoje chování. „Musí to být týmový přístup. Mluvte o tom a najděte způsob, jak to vyřešit, aby se to nestávalo často,“ radí psycholožka.
Související články
