Jste autoritářský, nebo benevolentní rodič? 4 nejčastější výchovné styly!

...

Autor: iStock

Ano, váš rodičovský styl může ovlivnit celkovou osobnost dítěte. Odráží se naprosto ve všem: od skutečnosti, jak moc si vás váš potomek váží a respektuje vás, až po nejniternější pocity a nálady a také utváření mínění o sobě samém. Vaším úkolem by mělo být snažit se svým přístupem podporovat jeho zdravý růst a všestranný vývoj, protože způsob, jakým se k dítěti chováte, jak s ním jednáte, a to, jak dobře ho naučíte disciplíně, ho bude utvářet a ovlivňovat po celý zbytek života. Odborníci z řad psychologů a psychiatrů identifikovali čtyři základní typy rodičů: autoritářský, autoritativní, shovívavý a nezúčastněný. Víte, co konkrétně znamenají a co je charakterizuje?

...

Autor: iStock

Neboli jednoduše řečeno panovačný, který je zvyklý velet a vše řídit. Vše se musí ideálně odehrávat podle jeho představ, pravidel a scénářů. Nejvýstižnějším „mottem“ autoritářského rodiče je „protože jsem to řekl(a)“. Když se dítě ptá na důvody, proč by něco mělo, nebo naopak nemělo dělat, případně si dovolí zpochybňovat daná pravidla, dostane se mu těchto slov. Děti vyrůstající s autoritářskými rodiči mají zpravidla nižší sebeúctu, ostýchají se projevit vlastní názory a vzhledem k tomu, že tito rodiče bývají zpravidla velmi přísní, mohou se z jejich potomků stát dobří a vynalézaví lháři, a to kvůli všemožné snaze, jak se vyhnout trestu.

Jste to vy?

*S dětmi zásadně nediskutujete, prostě musí poslouchat a plnit, co se jim řekne.

*Pokud jde o pravidla hry, přes ta vaše nejede vlak a ústupky jsou předem zapovězeny.

*Nepřemýšlíte příliš nad pocity a náladami dítěte, jste přesvědčeni, že musí dodržovat zásady a příkazy bez výjimky.

*Nedovolíte dětem zapojit se do řešení problémů nebo samostatně zdolávat překážky, vynucujete si určité vzorce „správného“ chování bez ohledu na jejich názor.

...

Autor: iStock

Dítě rodiče jako autoritu uznává zcela přirozeně, bez nátlaku. Tento typ rodičů sice také hraje se svými pravidly, zároveň je ale ochotný brát v úvahu názory dětí, uvědomovat si důsledky svého chování a případně (pod tíhou argumentů) ustoupit. Vyslechnou si, co si jejich ratolesti myslí, jsou ochotni s nimi diskutovat. Investují čas i energii do hledání způsobu, jak zabránit problémům s chováním ještě dříve, než vůbec začnou, jsou svolní ke komunikaci a k různým jiným návrhům řešení. Pro posílení dobrého chování používají tzv. pozitivní motivační prostředky (pochvala, odměny). Děti vychované v autoritativním duchu bývají zpravidla v životě šťastné, spokojené a úspěšné. Dokážou dobře vyhodnocovat potenciální nebezpečí a rizika a stávají se z nich zodpovědní dospělí, emočně stabilní, kteří nemají potíže s vyjádřením vlastních názorů a pocitů.

Jste to vy?

*Vynaložili jste velké úsilí na vytvoření pevného, důvěryhodného a pozitivního vztahu se svým dítětem a snažíte se ho udržovat.

*Jste ochotni naslouchat, vysvětlujete důvody, proč jsou vaše pravidla správná a měla by nadále platit.

*Trváte na disciplíně a svých zásadách, ale jste svolni ke kompromisům a otevřené diskusi.

Být mámou jedináčka má i mnoho výhod. Jakých?

Autor: iStock

Příliš benevolentní maminka nebo tatínek, kteří tolerují téměř vše, netrvají na dodržování žádných pravidel a ve vztahu s dětmi nemají nastaveny pevné mantinely tolerance – to si přímo říká o potíže. Shovívaví rodiče jsou mírní, odpouštějí naprosto vše a jejich mantrou bývá: „Vždyť jsou to děti, ony z toho vyrostou.“ Nepřemýšlejí nad nekázní ani si nepřipouštějí důsledky chování svého ani svých potomků, nechají se takzvaně „opít rohlíkem“. Zaujímají obvykle spíše roli dobrých kamarádů než rodičů – vychovatelů. Povzbuzují sice děti, aby s nimi mluvily o svých problémech a starostech, málokdy ale vynakládají jakékoli úsilí k tomu, aby je odradili od nevhodného chování nebo špatného rozhodnutí. U takových dětí existuje mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít potíže v kolektivu, mohou vykazovat více poruch chování, protože neznají žádnou autoritu, nejsou zvyklé dodržovat disciplínu a tápou, jak se zařadit do společnosti, která funguje na základě určitých daných „norem“. Často trpí nízkou sebeúctou.

Jste to vy?

*Nastavujete sice pravidla, málokdy ale trváte na jejich dodržování a sami se jimi neřídíte.

*Jste nedůslední a nespolehliví, řešení jakéhokoli problému odkládáte na neurčito.

*Jste přesvědčeni, že do vývoje svého potomka máte zasahovat co nejméně, že vše potřebné „odkouká“ z okolního světa.

Na dceru mám více času, kdybych měla dětí víc, musela bych je o svůj čas podělit.

Autor: iStock

Nezapojuje se nijak aktivně do každodenního života svých dětí, neví téměř nic o tom, co dělají, jak jim to jde ve škole, co je trápí nebo čím se zabývají. Ví toho o nich žalostně málo a nevěnuje přílišnou pozornost a péči jejich potřebám – ani těm základním. Jde jednoduše o rodiče zanedbávajícího své dítě, což ale nemusí být vždy záměrné. Například v případě psychických potíží nebo duševní nemoci. Děti nezúčastněných rodičů bývají poznamenány na celý život, bojují se sebevědomím a sebeúctou, trpí stavy úzkosti, depresemi, mohou být agresivní, obvykle mají špatný prospěch ve škole a projevují se u nich sklony k problémovému chování.

Jste to vy?

*Neptáte se svého dítěte na školu, známky nebo domácí úkoly.

*Nevíte, co potomka baví a jaké navštěvuje kroužky.

*Zřídkakdy víte, kde vaše dítě právě je, co dělá a s kým.

*Netrávíte společně téměř žádný čas.