Co nikdy nedělejte svým dětem? 6 věcí, na které byste měli rychle zapomenout!

....

Autor: iStock

Jeden z nejrozšířenějších rodičovských „zlozvyků“ vůbec. A všechno začíná už těmi úžasně dojemnými, šťastnými okamžiky, kdy se vašeho malého batolátka kdokoli zeptá: „A jakpak se, chlapečku, jmenuješ?“ Během okamžiku z vás bez rozmyšlení vypadne: To je Jeníček, Kubíček, Adámek… Bylo by fajn, kdybyste se s tím pokusili přestat ve chvíli, kdy dítě začne samo mluvit a je schopné komunikovat s okolím. Vypadá hodně podivně a podezřele, když maminka nebo tatínek dokončují věty a odpovídají na otázky za dvanáctiletého puberťáka. Udělat to můžete jen tehdy, pokud vás o to vaše děti vysloveně požádají, jinak je nechte mluvit za sebe samotné.

....

Autor: iStock

Samozřejmě bystě měli být svým dětem tím nejlepším přítelem, na kterého se ho mohu spolehnout a mají k němu bezmeznou důvěru. Mnoho rodičů se ale snaží být se svými potomky „nejlepšími kamarádi“, chovají se jako jejich vrstevníci, přistupují k nim jako k sobě rovným, chtějí, aby se jim se vším svěřovali. To ale nejde. Navzdory tomu, že se snažíte vytvořit maximálně důvěrný vzájemný vztah, vy zastáváte jinou roli, než spolužák a kamarád ze sousedství. To vy, ze své „zodpovědnější“ pozice dospěláka, určujete limity, hranice, podmínky a pravidla. Vy máte zcela jinou roli – starat se o ně, podporovat je a milovat. Přátele je nechte hledat mezi „svými“ a respektujte jejich výběr.

....

Autor: iStock

Jelikož my, dospělí, přeci dobře víme, že brokolice a jogurt jsou zdravější než kobliha a bonbony a nové tenisky na tělocvik nebo školní brašna mnohem užitečnější než nový model závoďáku, další lego, případně vychytanější koloběžka, diktujeme našim dětem (někdy se svůj záměr snažíme maskovat a skrývat, jindy vůbec ne), co by měli chtít a po čem toužit (protože je to zrovna vhodnější, praktičtější nebo třeba levnější). Jejich vlastní „já“, přání a touhy někdy potlačujeme a ignorujeme. Nejde to samozřejmě pokaždé, ale zůstaňte vnímaví vůči jejich touhám a tajným snům, zajímejte se o ně a aspoň občas vyjděte vstříc.

...

Autor: istock

Dvouleté dítě si většinou umí natáhnout tričko, omotat kolem krku šálu nebo nandat čepici, prostřít na stůl příbory. Tříleté si dojde běžně samotné „na malou“ na záchod, dokáže odnést špinavé prádlo do koše, opláchnout po sobě hrneček nebo vyndat nádobí z myčky. A co víc, v období „já sám“ to vše prckové dělají rádi a s nadšením! Jenže co děláme my? Někdy to vypadá, že bychom je nejraději oblékali sami, dokud neodejdou na vysokou. Rodiče jsou zkrátka bohužel často „postiženi“ potřebou, neustále dítěti stát „za zadkem“, asistovat, přiskočit, nakrmit, podržet, převléknout, odnést za ně odpadky, přeskládat prádlo i knížky v knihovničce a tak dále. Pro jistotu je to nenecháme ani samotné vyzkoušet (abychom nemuseli následně likvidovat následky jejich snažení, uklízet a podobně) a důsledkem toho se později velmi divíme, že dospívající jedinec odmítá pomáhat mamince s úklidem a nehne doma prstem.

...

Autor: iStock

V životě každého dítěte přijde okamžik, kdy začne mít své vlastní finanční prostředky. Dostává peníze od příbuzných k svátku, narozeninám nebo za výborné vysvědčení, navíc mu nejspíš jednoho dne začnete dávat kapesné. Je jen na vás, jak vysoké bude a jak často ho budete potomkovi vyplácet. Nikdy, ale opravdu nikdy, pak ale nevyzvídejte, za co své peníze utratil, nevyptávejte se dokola, co si koupil a zakažte si slídit po kapsách a školních aktovkách. Takové chování je totiž naprostým zabijákem důvěry (a tu jste svému dítěti přece dali, když mu svěřujete finanční prostředky a věříte, že s nimi bude nakládat rozumně a zodpovědně). Jistě, učte ho finanční gramotnosti, ale s jeho penězi ho nechte nakládat, jak sám uzná za vhodné.

EMBED_OFF

....

Autor: iStock

Domníváte se, že vy přece nejlépe víte, v čem je vaše dcera nebo syn dobrý, na co má vlohy a tedy předpoklad, že uspěje a podle těchto kritérií jim vybíráte zájmové kroužky? Situace, kdy máma prahne po tom, aby z její holčičky byla klavírní virtuozka a neváhá ji kvůli tomu vláčet třikrát týdně na lekci přes celé město, nebo tatínek sní o slavném prvoligovém fotbalistovi a nutí svého osmiletého intelektuála, aby pět dní v týdnu kopal celé odpoledne do míče (zatímco od by si raději četl nebo hrál šachy), nejsou dnes ničím výjimečné. Podle psychologů si rodiče takto kompenzují své nenaplněné sny, naděje a touhy a projektují vše, co jim nevyšlo nebo se nepodařilo, do svých ratolestí. Je to špatně! Buďte trpěliví, pečlivě sledujte své děti, všímejte si jejich přirozeného nadání, zájmů a sklonů, ptejte se, co se jim líbí a nechte je svobodně rozvíjet v oblastech, které si samy zvolí.