Jak na to, aby odpověď na každou otázku nebyla jen „dobrý, mami“?

K vlastním dětem bychom někdy potřebovali podrobný manuál. Jak s nimi komunikovat, abychom se dozvěděli, co si myslí, čím se právě zabývají, jak jim to jde ve škole a zda neřeší nějaké zásadní potíže, které je trápí a stresují? „Mí dva školáci mi dávali zabrat, vymámit z nich jakoukoli informaci byl téměř nadlidský úkol. Pokaždé po návratu domů jsem si s nimi chtěla sednout a popovídat, ale jediné, čeho se mi pravidelně dostávalo, bylo jedno slovo: dobrý.

Musela jsem zapojit veškerou svou kreativitu a vytvořila jsem doslova strategický plán, jak je rozmluvit. Štvalo mě i mrzelo, že mě totálně ignorují, takže jsem se uchýlila v první řadě k hodně nepopulárnímu kroku. Zakázala jsem večer veškerou elektroniku, a to bez výjimek. Odřízla jsem je od tabletů i telefonů, žádná televize. A víte co? Měla jsem to udělat už dávno. Do té doby totiž naše společné večeře probíhaly tak, že oba kluci ani nevěděli, co jedí, a oba svorně seděli s nosy hluboko zabořenými ve svých chytrých přístrojích. Tomu je konec! Jistě, neobešlo se to bez vztekání, několika scének a vyděračských slz. Po pár dnech se ale, světe div se, rychle adaptovali na nový režim, maminka přestala být největším nepřítelem a všichni si u jídla povídáme! Jde to,“ říká s úsměvem Veronika, maminka jedenáctiletého Jonáše a čtrnáctiletého Aleše.

Zapomeňte na „jak ses měl?“

Jak dosáhnout toho, aby s vámi ratolesti mluvily? Skutečně, opravdově a se zájmem? Vést smysluplný rozhovor je leckdy náročné i pro dospělé, tak jak to naučit děti? Zásadou číslo jedna je udělat si na ně čas, zajímat se o ně, nejen občas, když to zrovna vyjde, ale každý den. Projevovat účast, pečlivě jim naslouchat (ne napůl ucha, zatímco vaříte nebo sledujete seriál v televizi) a pamatovat si, co vám říkají. To je důležitější, než si možná myslíte. Snadno vás totiž jinak „nachytají“ při vaší nepozornosti a je po důvěře. „Pátrala jsem, nastudovala pár chytrých knih, dokonce se poradila se známou psycholožkou a dala dohromady pár záludných, ale chytrých otázek, které mi pomohly rozvázat mým synům jazyk a nenásilně je donutit ke konverzaci. Upřímně musím říci, že poctivá příprava se vyplatila,“ prozrazuje Veronika. Pokud byste ráda vyzkoušela její metodu, začněte takto:

*Povídej mi, co se ti dneska přihodilo nejhezčího...

*Kdo ti dneska udělal radost?

*Co bylo pro tebe dneska ve škole nejtěžší, co jsi musel zvládnout?

*V jaké chvíli ses během dne cítil nejšťastnější?

*Je něco, co jsi dneska nestihl, ale ještě bys to rád dohnal?

*Udělal jsi někomu radost?

*Pomohl jsi někomu, kdo to potřeboval?

*S kým jsi hrál v týmu při fotbale a jak dopadl zápas?

*Zkus mi vyjmenovat pět věcí, které tě dneska nejvíc bavily nebo zaujaly.

*S kým sis povídal během oběda?

*Pochválil tě dneska (v uplynulém týdnu) někdo? A za co?

*Co nejúžasnějšího se ti od rána přihodilo?

*Stalo se něco ošklivého, smutného, nespravedlivého? (A co sis z toho zážitku odnesl?)

*Já jsem vděčná, že jsme se sešli doma tak brzy. Za co jsi dnes vděčný ty?

*Koho ze svých kamarádů máš nejraději a proč? V čem je výjimečný?

*Jak bys změnil svět, kdybys mohl? Představ si, že máš kouzelný prsten…

*Jaká jsou tvá největší přání? Můžeš vyjmenovat tři.

*Cítíš se někdy zklamaný a nepochopený? Kdo nebo co za to podle tebe může?

*Pamatuješ si, co jsi dělal před rokem? V čem si myslíš, že ses za tu dobu změnil?

Samozřejmě neexistuje žádný univerzální seznam, otázky podle potřeby a nálady obměňujte a upravujte, vymyslete si své vlastní a uvidíte, jak zábavné a inspirativní je poslouchat jedinečné odpovědi svých ratolestí, a nahlédnout tak aspoň trochu do jejich světa.