Je váš pubertální potomek introvert? Takhle to poznáte!

Pravda, někdy může být trochu oříšek rozpoznat, zda se neděje něco špatného, když se dítě straní kolektivu svých vrstevníků, nejšťastnější je zalezlé ve své ulitě a ke spokojenosti mu stačí jeho myšlenky a zábava, při které si vystačí „samo se sebou“. Pokud má však alespoň jednoho nebo dva blízké kamarády, se kterými se potkává a tráví čas, mluví s vámi o nich a je patrné, že je uznává a má je rád, s největší pravděpodobností je všechno v pořádku. S největší pravděpodobností máte doma introverta. Jak na něj?

Máte vlastního introverta?

Kdo je podle odborných zdrojů označován jako introvert? Extroverze nebo introverze jsou dva základní rysy lidské povahy a osobnosti člověka. Jako introvertní označují psychologové ty osoby, které jsou tzv. obrácené do svého nitra, extroverze je pak pravým opakem, extrovert je člověk, který se obrací převážně navenek, do svého okolí, vyhledává společnost, zážitky, je silně komunikativní, hovorný a tak dále. Podle mezinárodních studií je velká většina, zhruba 75 % všech lidí, extrovertní povahy, proto extroverze bývá považována za „normální“, a introvertní zaměření osobnosti naopak někdy jako „problematické“.

...

Autor: istock

Není to zakřiknutý ňouma!

Mezi typické a velice populární stereotypy, které panují ohledně introvertů, je například přesvědčení, že introvertní člověk automaticky znamená „asociální samotář“, případně, že introverze je v podstatě synonymem pro plachost, nemluvnost a zakřiknutost. Nic z toho není pravda. Ve skutečnosti jsou introverti stejně sociálně schopní jako jejich extrovertně zaměření vrstevníci. Prostě jen používají jiné způsoby, jak se uplatnit a prosadit ve společnosti, navazovat přátelství a komunikovat s okolím. Introvertní povaha není v žádném případě společenský handicap.

Jinak mluví i myslí

Mezi introverty a extroverty existují tři zásadní rozdíly. První je v tom, že extrovert se nabíjí energií ve společnosti ostatních lidí, naopak ho vyčerpává a ubíjí, když musí trávit hodně času o samotě. Oproti tomu introvert se energií nabíjí sám, čerpá ji ze sebe, z vlastního nitra, pobyt mezi velkým množstvím lidí ho naopak zmáhá a energii mu bere. Dalším velkým rozdílem je míra temperamentu a způsob komunikace. Extroverti bývají rezolutní a roztěkaní, rychle hovoří a rozhodují se bez rozmyšlení, často takzvaně dříve mluví, než myslí. U introvertů je to přesně naopak, ti si vše s předstihem dobře rozmýšlejí, než cokoli vysloví nahlas. A poslední rozdíl spočívá v samotné formě konverzace. Introvert dává jednoznačně přednost „hlubšímu“ rozhovoru pouze s jedním člověkem (nemá rád divoké hromadné diskuse, vyhýbá se překřikování apod.), zatímco extrovert se přímo vyžívá ve volně plynoucí konverzaci s větší skupinou lidí zároveň.

Čím mu můžete pomoci?

Ne, váš puberťák není ani divný, ani nemocný, ani asociální jen kvůli tomu, že patří mezi introvertní menšinu. Buďte mu doma oporou, snažte se pochopit jeho potřeby a respektujte, že je holt „od přírody“ takto nastavený, nesnažte se ho předělávat nebo přesvědčovat, co by měl dělat jinak. Mohli byste zásadně narušit rozvoj jeho sebedůvěry a sebeúcty, která se v choulostivém teenagerském věku zásadním způsobem utváří. Introverze je v pořádku úplně stejně jako extroverze, takže není důvod k tomu, cítit se kvůli své povaze "divně" nebo odlišně. Vezměte si na pomoc odbornou literaturu, internet nebo vyhledejte odborníky a vysvětlete potomkovi, že být introvert není žádná porucha ani nemoc a je to stejně tak v pořádku jako to, že má někdo modré oči a jiný hnědé. Také to neznamená, že by modrooký člověk byl z jakéhokoli důvodu lepší a hodnotnější než ten hnědooký. Důležité také je povzbuzovat dítě ve společenských kontaktech, v žádném případě ho ale k ničemu nenutit. Respektujte jeho přirozenost, pokud například z duše nenávidí mluvit před více lidmi, netlačte ho do proslovů na rodinných oslavách a podobně. Nedopusťte, aby se nakonec cítil jako neschopný podivín, protože taková situace by pro něj byla dokonale traumatizující a ponižující.

Berte vážně varovné signály

I když je introvertní povaha zcela v pořádku, přece jen se mohou vyskytnout situace, které někdy signalizují závažnější osobnostní nebo emocionální problém. Kdy je na místě zpozornět? Určitě v případě, když váš potomek nemá vůbec žádné přátele – ani jednoho důvěrného kamaráda – nevychází se spolužáky, trpí stresem ze školy, připadá vám úzkostný, podceňuje se, bojuje se sebevědomím, vyhýbá se jakýmkoli sociálním kontaktům. V těchto případech určitě promluvte s učitelem a obraťte se na psychologa nebo pediatra.