Proč (a jak) mluvit s dospívající dcerou o depresi?
Ohledně duševního zdraví existuje spousta předsudků a mýtů. Mít „nemocnou duši" znamená zkrátka pro většinu společnosti stále ještě určité stigma. Právě kvůli tomu jsou psychické potíže dětí, respektive puberťáků, pro spoustu rodičů tabu, o kterém se nemluví a které se jednoduše neřeší. Chybí jim znalosti o duševních poruchách nebo si prostě nevědí rady, jak dítě s podobnými problémy vychovávat a co si s ním počít. Často na první pohled viditelné příznaky přehlížíme, podezřelé chování nebereme dost vážně a k varovným „voláním o pomoc“ býváme nepozorní nebo přímo neteční.
O tom, že počet dospívajících, kteří trpí klinickou depresí, každoročně stoupá, přinesli zneklidňující zprávy výzkumníci z americké Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health. Podle jejich výzkumů vzrostl mezi lety 2004 až 2014 výskyt depresí u teenagerů o 37 %. Pacientů s touto chorobou sice celosvětově přibývá i v ostatních věkových skupinách, nikde ale nejde o tak razantní vzestup jako právě v případě mladistvých.
Láskou proti drzosti!
Dospívání je jedno z nejdůležitějších, zároveň ale také nejsložitějších období v životě, a zatímco někteří teenageři jím proplují úspěšně bez větších kotrmelců, jiní se bohužel potýkají s celou řadou „démonů“. A deprese patří k nejobávanějším z nich.
Nejnovější studie cambridgeské univerzity z loňského roku ukázala, že za deprese a další psychické potíže (jako je například úzkostná porucha) dospívajících může z velké části jejich vztah s rodiči. Ti, kteří s nimi nemají dobře fungující vzájemné pouto založené na oboustranné důvěře a pociťují jako problém s nimi komunikovat, jsou častěji úzkostnější a depresivnější. „Přitom právě rodiče mohou výrazně přispět k lepšímu průběhu náročného procesu dospívání svých ratolestí a mohou eliminovat riziko vzniku psychických problémů. Jak jim včas zabránit? Velice by pomohlo, kdyby dokázali potlačit svou averzi vůči údajně vzpurným a nesnesitelným potomkům, v klidu a s rozvahou se snažili přecházet všechnu tu náladovost, podrážděnost, odbojnost a odměřenost a místo toho projevovali co nejvíce lásky, něhy a pochopení. Ano, není to lehké, ale stojí to za pokus,“ uvádí prof. Suniya Luthar, jedna ze spoluautorek studie.
Holky si všechno „jen moc berou"? Nikoli!
Deprese trápí podle zjištění vědců až 17,3 procenta dospívajících dívek a neexistuje žádný jednoznačný důvod, proč toto množství tak dramaticky roste. Výzkumníci z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health mají podezření, že to může být způsobeno vyšším stupněm rizikových faktorů pro vznik deprese. Co to konkrétně znamená? Dívky mohou být například mnohem náchylnější ke kyberšikaně. Aktuální studie ukazují, že používají tablety a smartphony několikanásobně častěji a intenzivněji než dospívající chlapci. A problematické používání mobilních telefonů bývá často spojeno s depresí. Ve studii z roku 2014 – publikované v odborném časopise Klinická psychologie – se uvádí, že dospívající dívky jsou vystaveny vyššímu riziku rozvoje deprese než chlapci rovněž kvůli způsobu socializace a fungování v sociálních skupinách. Konkrétně – jsou komunikativnější, zažívají častěji konflikty a nedorozumění, jsou náchylnější k neshodám a hádkám mezi vrstevníky, silněji prožívají emoce, jako jsou nepřátelství, závist a nenávist. Bývají navíc hodně narcistické, záleží jim na tom, aby je ostatní uznávali, respektovali a obdivovali, berou si vše příliš osobně a tak dále. To vše je naprosto normální a s věkem a zralostí se tyto vlastnosti zpravidla normalizují. V kritickém teenagerovském věku mohou být ovšem příčinou vzniku deprese nebo jiné psychické nemoci.
Prolomit ledy
Není žádným tajemstvím, že včas nerozpoznaná a neléčená deprese může mít vážné, někdy bohužel dokonce smrtelné následky. Víte, že sebevražda je na druhém místě v žebříčku nejčastějších příčin úmrtí lidí ve věku od 10 do 24 let?
Pokud máte doma pubertální dceru, buďte raději ve střehu. Dospívající dívka nemusí sama poznat, že trpí depresí. Nevyzná se v tom, co ji tolik trápí, proč je už od rána unavená, z ničeho se neraduje a je bezdůvodně smutná nebo proč se jí pořád svírá žaludek a bolí ji hlava... Promluvte si s ní. Možná váhá, jestli se má svěřit, nedokáže říct, co ji přesně sužuje, připadá si trapně, a tak raději mlčí. Pokud s mluvením začnete vy, vtáhnete ji do hovoru a nenápadně ji přinutíte reagovat, pravděpodobně se jí uleví a zvládne se svěřit. Začít můžete třeba tím, že se budete nejdříve bavit o jiných lidech, jejich problémech a pocitech. Může to pomoci k uvolnění atmosféry a obvykle je to pro každého z nás snadnější než hovořit sám o sobě.
Mluv, zajímáš mě!
Samozřejmě by bylo chybou začít se bez obalu a netaktně vyptávat, vyzvídat, nebo dokonce vyčítat dceři její podrážděnost, "lenost" nebo „laxnost“. Jak na to chytře? Zaveďte nenápadně řeč na nějaký společný zážitek, zajímejte se, co ji během dne potěšilo, z čeho má radost, co dělají kamarádky, proč se zrovna mračí… Jen si dávejte velký pozor, abyste jednali laskavě, mírumilovně a s maximální ohleduplností (i když možná zrovna v duchu skřípete zuby nad její věčnou nabubřelostí a prostořekostí). Vždycky je lepší místo „ty jsi pořád tak náladová“ říct: „Co můžeme udělat, aby se ti zlepšila nálada?“ Nebo: „Zřejmě jsi dnes neměla dobrý den. Co se přihodilo? Povídej, třeba mě napadne, jak z toho ven.“
Dejte dceři upřímně najevo, že s vámi může počítat a pomůžete jí potíže řešit. Vaším úkolem je dodat jí pocit absolutní jistoty, že vám může bez obav svěřit veškeré své strachy, zloby, křivdy, bolesti a trápení, aniž byste ji odbyli nebo šmahem odsoudili. Také se nikdy nesnažte ji pod tlakem donutit k návštěvě psychologa nebo psychiatra. Radu odborníka samozřejmě můžete nabídnout, ale až ve chvíli, kdy s tím přijde sama nebo s konzultací bude souhlasit.
