Puberta už v osmi letech? Klidně! Tohle byste měli vědět!
Lego, nebo radši lesk na rty? Prolézačky a houpačky, nebo Justin Bieber? Co vlastně v současné době zajímá dospívající děti? A nerostou až příliš rychle? Takhle jim zůstanete blíž!
Také se vám zdá, že s obavami očekávaná puberta začíná s dětmi cloumat v čím dál nižším věku? A jak si s tím poradit, když svému potomkovi přestáváte rozumět? V jednu chvíli se k vám přitulí roztomilý andílek v podobě rozněžnělého syna a dožaduje se pusinky na dobrou noc, aby za pár vteřin přezíravě protáčel oči a soucitně si povzdechl, když se mu pokoušíte něco (v podstatě téměř cokoli) vysvětlit. Případně vzápětí poté, co si osmiletá dcera dohraje s panenkami, pokouší se vás přesvědčit, že je přece úplně v pořádku, když začala používat řasenku (vaši)… Může vám připadat, jako by to bylo včera, kdy jste malé caparty učili jezdit na kole bez pomocných koleček, vypadl jim první zoubek a naučili se počítat do deseti, mezitím jste se ale všichni posunuli o pěkných pár let a nyní můžete být trochu zmateni. Děti ale také!
První stadium je tady!
Děti ve věku mezi 10. a 12. rokem označujeme někdy anglickým termínem „tweens“ a jde v podstatě o počínající puberťáky. Tak to alespoň bývalo dříve, v současné době se první známky puberty začínají běžně objevovat u dětí o pár let mladších, často již mezi osmým a devátým rokem. Poznáte to snadno. Na jednu stranu je to pořád táhne k autodrahám, barbínám a nerozlučným plyšovým kamarádům, na druhou stranu by pak nejraději vyrazily na koncert Katy Perry, oblékaly se jako rockové hvězdy a předhánějí se, kdo je vlastníkem lepšího a stylovějšího mobilního telefonu. Školáci, zaseknutí mezi dětstvím a dospíváním, se často ocitají v emocionální krizi, a to v stále mladším věku. Co s tím?
Pomozte jim zpomalit!
„Naše kultura a současná společnost vyvíjí na děti obrovský tlak, aby se chovaly příliš brzy spíše jako malí teenageři. Představa, že už jsem téměř dospělý, může být sice přitažlivá, v podstatě ale krade školákům kus dětství, kdy by si měli (alespoň ještě pár let) pinkat bezstarostně na hřišti balonem,“ říká dětská psychiatrička Elizabeth Berger, M.D. I když možná nebudete jako rodiče schopni tomuto procesu předčasného zkracování dětství zcela zabránit, určitě ho můžete zpomalit, když na to půjdete chytře. Zde je pár jednoduchých způsobů, které vám pomůžou lépe pochopit (a kontrolovat) vaše měnící se dítě.
*Začněte sledovat, co sleduje dítě.
Moc médií je obrovská, věnujte pozornost tomu, jaký vliv mají na vaši ratolest. Jak tráví čas nad tabletem nebo mobilem, jaké stránky a lidi sleduje, s kým se přátelí v on-line světě, co sdílí na sociálních sítích. A samozřejmě hlídejte, kolik času takovou zábavou každý den stráví. Když najdete cokoli, co se vám nelíbí nebo s čím nesouhlasíte, diskutujte o svých obavách, vysvětlujte a hlavně varujte.
*Vysvětlete, co se děje s tělem.
Nejen psychické, ale také fyzické dospívání je v současné době poněkud rychlejší než za našich mladých let. V podstatě dnes podle lékařů není žádnou ojedinělou výjimkou, že například už osmi- a devítiletým dívkám začnou růst prsa nebo ochlupení. Vaším úkolem je vést dítě k tomu, aby vědělo, že všechno, co se s ním děje, je naprosto přirozené a nemusí se za nic stydět. S citem pomozte dceři nebo synovi pochopit, že podobné změny čekají každého, jen u někoho přijdou dříve, než se objeví u ostatních vrstevníků. U dívek je potřeba velká opatrnost, zejména pokud jde o jejich hmotnost, chlapci jsou zase obvykle citlivější na svou výšku nebo si přejí být svalnatější. Podporujte sebevědomí, poraďte, jak dodržovat potřebnou hygienu, co oblékat a jak se chovat nebo jak reagovat na případné netaktní poznámky či výsměch spolužáků. Vsaďte na chválu a smysl pro humor.
*Nechte potomky být dětmi.
A pokud možno co nejdéle. Vytvářejte jim podmínky, aby se děti mohly po všech stránkách vyvíjet, přirozeným způsobem a svým vlastním tempem. Nevytvářejte nátlak, v žádném směru. Podporujte jejich fantazii, tvořivost, fyzickou kondici, pomáhejte rozvíjet nadání a vlohy od kreslení, zpívání přes hru na flétnu až po fotbal nebo karate. Neorganizujte ale veškerý volný čas, umožněte, ať si potomci sami najdou zábavu a vymyslí si hru. A nemyslíme tu nejjednodušší, pasivní až „tupou“, tedy na mobilu nebo počítači. Čím déle se vám podaří udržet děti od technologických vymožeností dále, tím lépe. Pro všechny. Je jen na vás, abyste se nenechali příliš „vydírat“ tlakem jejich vrstevníků („ale mami, všichni už mají účet na Facebooku, jenom já ne, dovolíš mi to?“).
*Buďte spolu.
Všichni pohromadě a co možná nejčastěji. Plánujte a organizujte rodinné aktivity a výlety, sportujte, scházejte se s přáteli a jejich potomky. Vydělávejte na tom, že osmi- nebo devítileté děti chtějí ještě zpravidla trávit čas se svými rodiči a sourozenci a zbožňují společnou zábavu (stolní hry, sledování filmů, vyjížďky na kole, společné vaření nebo čtení…).
