Přiznání matek: Zapomínají, nadávají, těší se na dvojku vína
Po internetu teď lítá hashtag #metoo, my však máme jiný, a to sice #matkaroku. Žádná kampaň, spíš taková terapie. Posíláme si s kamarádkami matkami svoje mateřské kiksy a přešlapy vždy s tímto označením. A já to miluju. Uleví se mi, když slyším, že nejsem jediná, která zapomněla na focení ve školce, spálila perníčky a pak sprostě nadávala nebo polila dítěti knížku červeným vínem. A zvláště teď v předvánoční době je to potřeba!
"Kurva fix se neříká," odpověděla mi tuhle skoro na pozdrav čtyřletá dcera, když jsem ji vyzvedla ve školce. "Já vím, zlatíčko, taky už to říkat nebudu," kaju se před ní a je mi trapně. Jednou, dvakrát mi to ulítlo, přiznávám. A v duchu přemýšlím, kdo mé holčičce vysvětlil, že to není hezké slovo a rozhodně by ho neměla používat. Učitelky, děti, jiný rodič v šatně? Raději nepátrat! Rychle zapomenout! A vyškrtnout ze slovníku. Navždy!
Ano, nejsem svatá. A dost mě uklidňuje, že nejsem jediná. "Jednou odpoledne se můj pětiletý syn s tváří andílka podíval na svého otce a požádal ho o "nějaký podělaný jablečný džus (v originále: some fucking apple juice - pozn. autora)," píše na webu Sheknows.com Caroline Gutierrez. Tatínek vytřeštil oči a zeptal se: "Prosím?" načež se syn opravil a řekl: "Pardon. Mohl bych prosím dostat trochu podělaného jablečného džusu?" Když mi to manžel večer vyprávěl, tvářila jsem se zděšeně, ale v duchu jsem se musela smát.
Jiná moje kamarádka mi tuhle vyprávěla, že ji ze školky přišla SMSka, kde stálo, že její syn řekl spolužákovi. "A víš, Vojto, že moje maminka měla kocovinu?" A tvářil se u toho tak zděšeně, že jde téměř o smrtelnou nemoc, která hodné maminky mění v ošklivé čarodějnice. Učitelka naštěstí měla pochopení a vzala to jako vtip. I my jsme se tomu také společně zasmály.
A mohla bych pokračovat do nekonečna, jak na nás děti v obchodě volají, že mají v akci naše oblíbené víno, jak já jsem řekla kdysi mamince, když se někde víno rozlilo na stůl, že takhle voněla, když jsem byla malá...
No a nedávno jsem někde zahlédla obrázek, kde jistá hočička měla nakreslit, co dělá její maminka nejraději. Můžete hádat, co na obrázku bylo! Moc mě to pobavilo.
S kamarádkami si všechny tyhle naše mateřské přešlapy posíláme s označením #matkaroku. Společně se jim zasmějeme a jdeme dál. Svět se neboří. Všechny jsme milující matky, které by pro své děti udělaly cokoliv na světě. Žijeme a dýcháme jen pro ně. A nezanedbáváme je! Naopak.
To, že se nám občas nedaří, zapomínáme, nadáváme, mluvíme sprostě a pak si musíme dát dvojku vína (bohužel, občas se vylije na žákovskou knížku a pak zase nadáváme), to prostě k mateřství a rodičovství patří. A neříkejte, že to neznáte!
Nám se třeba nedaří, ale takhle to vidí děti:
Podle mého názoru je to rozhodně lepší, než abychom na dítě neusátle křičely, ponižovaly ho nebo nedej bože mlátily. Ale jo, také občas křičím, ale zase to pak vyvažuji mazlením, polibky, objetím a tím, že dceři neustále říkám, jak moc ji mám ráda.
Máte to stejně?
