Proč si děti nepamatují to, že byly dětmi? Může za to dětská amnézie!
Když se zeptáte kohokoli dospělého na to, zda si něco pamatuje z doby před třetími narozeninami, většina z nich řekne, že nic. Může za to dětská amnézie. Odborníci ale vysvětlují, proč byste se měli i přesto soustředit na vzpomínky se svými malými dětmi, i když jste jediní, kdo si něco pamatuje.
Přemýšleli jste někdy o tom, zda si vaše dítě bude jednou pamatovat tu super oslavu svých druhých narozenin, kterou jste pro něj připravili? Jenže když k sobě budete upřímní a zkusíte si vzpomenout na své vlastní zážitky a zkušenosti z předškolního věku, pravděpodobně vykouzlíte jen mlhavé obrázky. Důvodem je jev, který odborníci nazývají dětskou nebo kojeneckou amnézií, což je přirozená a postupná ztráta vzpomínek z prvních několika let života.
Psychologové se domnívají, že dětská amnézie je normální součástí vývoje mozku a že vzpomínky, které nejsou opakovány a opakovaně posilovány, se v průběhu času jednoduše vytratí.
Dětské vzpomínky rychle mizí
Když mluvíme o paměti, mají odborníci na mysli schopnost vzpomenout si na životní zkušenosti, tedy vyvolat epizodické vzpomínky. Ty se ukrývají v hipokampu, části mozku v temporálním laloku. Hipokampus ještě není při narození plně rozvinutý. „Hipokampus by měl být zcela připraven asi ve věku 4 let, a to je obvykle doba, od kdy si děti začnou věci důsledně pamatovat,“ říká Rachael Elward, odbornice na kognitivní neurovědu paměti. „Čím je dítě starší, tím stabilnější jsou jeho vzpomínky,“ dodává.
A další důvod dětské amnézie? Sally Goddard Blythe, ředitelka Ústavu pro neurofyziologickou psychologii ve Velké Británii a autorka osmi knih o vývoji dítěte, říká, že nemůžeme mluvit o věcech, které se s námi děly, dokud plynule nezačneme mluvit. Verbální jazyk, jak tvrdí odbornice, nedosahuje stadia dostatečné plynulosti do věku tří let. To ale neznamená, že si malé děti nemohou pamatovat, co se stalo. „Děti mají takové vzpomínky, ale opravdu rychle mizí,“ dodává Elward.
Spouštěč paměti může být třeba vůně
Pro většinu dospělých bude jejich nejčastější epizodická paměť od 3 let věku a jen málo věcí předtím si pamatují. Přesto se odborníci domnívají, že vzpomínky na rané dětství se začínají velmi rychle ztrácet zhruba od 7 let. V jedné studii byly tříleté děti požádány, aby se svými matkami mluvily o šesti předcházejících událostech z jejich života. Později byly požádány, aby si vzpomněly na tyhle události, když byly starší. Vědci zjistili, že mezi pátým a sedmým rokem si děti pamatovaly více než 60 procent událostí, ale ve věku 8 až 9 let už méně než 40 procent.
„Předpokládá se, že vědomá paměť se vyvíjí asi od 3 let, ale předtím existuje smyslová emocionální zkušenost, která může být oživena v pozdějším životě, když se vyskytnou podobné události nebo se objeví podobné smyslové spouštěče,“ říká Blythe. „Příjemným příkladem smyslové paměti mohou být zvláštní vůně, které po mnoha letech vyvolávají obraz nebo pocit přítomnosti naší matky,“ říká odbornice. A co odborníci navrhují? Povídat si s dětmi o tom, co se stalo, ukazovat jim rodinné fotografie a podporovat vědomou paměť.
