10 nejlepších rad a vychytávek od rodičů velkých rodin. Co jim ulehčuje život?

Autor: iStock

Máme celkem sedm dětí. Zbláznila bych se, kdybych měla vařit každý den jiné jídlo. Během jedné opravdu náročné sportovní sezóny jsme se dohodli na sedmi jídlech, která chutnají všem a které během týdne střídáme. Od té doby je mnohem jednodušší nakupovat potraviny i plánovat obědy či večeře. (Petra, 43 let)

Autor: iStock

Kupujeme všechno, co se dá, ve velkém. Mrkev, hroznové víno, jablka nebo hrušky. Když přijedeme z obchodu, děti už vědí, co dělat. Jejich úkolem je rozdělit jídlo do malých plastových sáčků nebo misek a pak je dát do příslušných zásuvek v lednici. Ráno je pak svačina připravená a nemáme žádný stres. (Jana, 42 let)

Autor: iStock

Tuhle vychytávku mi poradila kamarádka, která má taky hodně dětí. Naše děti milují sendviče, takže si umíte představit, jak dlouho trvalo, než se udělalo třeba šest porcí. Teď to je rychlé. Když vyrábíme sendviče, vezmu bochník francouzského chleba, rozříznu ho napůl, dám dovnitř vše, co dávám obvykle do sendvičů, a celý ho strčím do sendvičovače. Pořídili jsme si kvůli tomu větší a pak už jen stačí chleba nakrájet na menší dílky. (Martina, 39 let)

Autor: iStock

Bydlíme v rodinném domku a máme celkem sedm dětí. Pravda, tři jsem vyvdala, ale i ty manželovy děti k nám občas chodí. Když nás je pak celkem devět, je to síla. Nejdřív jsem se snažila, aby bylo všude uklizeno a pořádek, postupem času jsem zvolnila a teď dodržuji jednu jedinou zásadu. Jeden pokoj v domě je uklizený a připravený na jakoukoli návštěvu, klidně i prezidentskou, zbytek neřeším. (Alena, 35 let)

Autor: iStock

Proč utrácet za značkové, drahé a nové věci, když můžeme koupit totéž za pakatel v sekáči? Některým matkám to možná nebude po chuti, ale věřte, že menším dětem je šumafuk, jestli jejich sukýnka byla jednou nebo dvakrát použitá. Nepoznají to, jsou trendy a zbydou peníze na jiné věci. Díky bohu za sekáče, protože bez nich bychom to tedy finančně nezvládali. Mimochodem, já se v second handu oblékám taky. Zrovna nedávno jsem tam koupila značkový kabát za 150 Kč, nový jsem viděla za výlohu za pět tisíc. (Ivana, 44 let)

Autor: iStock

V podkroví schováváme hračky a každých šest týdnů je měníme za ty, co jsou v dětských pokojích. Vypadá to pak, že mají děti pořád nějaké nové hračky a často si ani nevšimnou, že opravdu nejsou nové. Kromě našeho šestiletého Marka, který pozná i to, o čem myslíme, že by nikdy nepoznal. (Hana, 42 let)

Autor: iStock

Každé z našich pět dětí má „svou“ barvu. Každá barva znamená, kterému z nich co patří. Máme takhle označené hrníčky, sklenky, talíře, prostě téměř všechno, o co by se mohly děti prát a hádat. Dokonce i ponožky máme barevně označené, na ty dávám lak na nehty. Když leží na zemi v koupelně ručník označený žlutou barvou, je jasné, že ho neuklidil desetiletý Honza. A když vidím ponožku označenou červeným lakem, vím, že ji tam nechala osmiletá Sára. (Jana, 45 let)

Autor: iStock

Možná si za to vysloužím spoustu kritiky, ale se šesti dětmi je to někdy fakt náročné. Třeba vyndávat prádlo ze sušičky a dávat ho do skříní. Teď dávám sto korun za hodinu našemu patnáctiletému Kryštofovi, který to rád udělá. Myslí si, že je to záslužná práce, a navíc si vydělá na kino. (Romana, 39 let)

Autor: iStock

Komu by se neztrácely v pračce ponožky? A když máte pět dětí, to je ještě horší. Vymyslela jsem jinou vychytávku. Ponožky nesrovnávám ani netřídím, po vyprání je prostě hodím do koše za dveřmi. Ráno si děti sáhnou dovnitř a vyberou si dvě ponožky a položí je na svoje boty. Pokud mají dvě ponožky, je mi jedno, jestli k sobě pasují. (Irena, 44 let)

Autor: iStock

Optimismus je naučená dovednost. Když se něco hezkého každý den přihodí, zapíšeme si to a hodíme do našeho „šťastného“ džbánku. Jako si jiní házejí do prasátka peníze, my házíme lístky se zážitky. Na konci roku si je vždycky čteme a vzpomínáme na to hezké, co jsme prožili. (Kristýna, 41 let)