5 důvodů, proč je lepší být svobodná matka než vdaná, ale nešťastná

Autor: iStock

Když jste v toxickém vztahu, stačí málo a vypěníte už brzo ráno. Typické ráno, když jsem se vdala, probíhalo tak, že jsem vstala, šla si zaběhat, udělala si snídani, připravila svačinu dcerám, našla ztracené rukavice, zamezila sourozenecké hádce a teprve pak se ospale do kuchyně dostavil manžel. Udělal si hrnek kávy a stál tam v pyžamu a čekal, až mu udělám snídani. Fakt mě to štvalo, a rozčílila jsem se tedy hned po ránu. Mé dcery si tak navykly slýchat maminčin křik a vztek hned ráno. Jako svobodná máma musím každé ráno dělat všechno sama jako předtím, ale aspoň nemusím sledovat, jak někdo jiný usrkává kávu a dívá se z okna, zatímco já makám. A už nejsem matka, která ráno křičí.

Autor: iStock

Říkala jsem, že musím každé ráno dělat všechno sama? Ano, ale zase mám dva víkendy v měsíci sama pro sebe, to když jsou děti s otcem a já si můžu dělat, cokoli jen chci, nebo vůbec nic. Když si chci objednat indické jídlo, objednám si ho. Nebo se chci koukat na Netflix, dívám se. Pokud chci celou noc zpívat karaoke a tančit, nikdo nebude naštvaný, když přijdu ve 4 hodiny ráno domů zpocená a unavená. Pokud chci zajet na Coney Island za šedého zimního rána a brouzdat po promenádě a pozorovat lidi, nikdo nebude kňučet, že je zima a že chce jít domů. Jistě, když jsem se rozvedla, bylo těžké se poprvé s dcerami rozloučit, když šly za tátou, a občas mi pořád chybí, ale naučila jsem se využít naplno volno, které mám, když jsou pryč. Je důležité uvědomit si, že jsem to pořád já, ne jen máma.

Autor: istock

Stále dochází k určitým vyjednáváním a kompromisům v oblasti rodičovské strategie, ale u mě platí má pravidla. „Ale tatínek řekl, že na pohovce můžu jíst“ platí možná u otce mých dětí, ale u mě doma ne. Když jsou děti se mnou, dělají to, co vyžaduji já. Nepotřebuji, aby má rozhodnutí schvaloval někdo další ani je podporoval. Jsem prostě matka a basta.

Autor: iStock

Když jste svobodná matka, skuteční přátelé se projeví, aspoň u mě to tak funguje. Ať už jde o vyzvednutí dětí ze školy, večeře nebo nákup, naslouchání mým posledním rodičovským dramatům nebo nesení těžkých tašek domů, mí přátelé tu jsou pro mě. Snažím se držet krok s realitou, abych nebyla izolovaná. Jsem ráda, že mám přátele „za zády“, když je potřebuji, a vlastně většinu času na sebe ani nemyslím jako na single matku, protože mám tolik lidí, kteří mi rádi pomůžou.

Autor: iStock

Když jsem se vdala, měla jsem pocit, že zbytek mého života je už víceméně nalinkovaný. Chtěla jsem strávit každý den navždy s toutéž osobou. Tahle myšlenka by měla být uklidňující, vzrušující a potěšující – však to všechno by v manželství mělo být. Až na to, že jsem byla nešťastná. Bylo mi 23 let, když jsem se vdávala, teď mi je 35 let a jsem docela jiný člověk. Musela jsem čelit realitě, že problémy, které v manželství byly, neodejdou samy od sebe, a upřímně jsem se ptala, zda s nimi chci dál žít. Zeptala jsem se: „Chtěla bych, aby některá z mých dcer byla v manželství taky nešťastná?“ Odpověď byla ne. Chtěla jsem, aby dcery vyrůstaly s vědomím, že nikdy není pozdě změnit kurz a usilovat o štěstí, i když to znamená porušit manželský slib. Rozhodla jsem se tedy udělat krok do nové budoucnosti. Jistě, procházet rozvodem je drsné, bylo to těžké, ale víte, co je horší než se rozvést? Pocit osamělosti každý den a vědět, že se to nikdy nezlepší. Nedovolte, aby hněv a hořkost zůstaly ve vaší duši.