Děti, kterým zemřeli rodiče nebo se rozvedli, v pubertě častěji kouří nebo pijí!

V rámci britské Millenium Cohort Study, která sledovala zdravotní údaje zhruba 11 tisíc britských dětí narozených v letech 2000–2002, se zjistilo, že téměř 25 procent z těchto dětí zažilo do sedmi let věku ztrátu jednoho z rodičů. Ať už to byla ztráta definitivní, kdy jeden rodič zemřel, nebo ztráta v podobě rozvodu, kdy rodič z rodiny odešel jinam.

Děti ve věku 11 let byly dotazovány, zda někdy pily alkohol nebo kouřily cigarety. Mezi dotazovanými 4 procenta chlapců a 2 procenta dívek uvedla, že už v tomto věku zkusili cigarety. Konzumace alkoholu byla ale ještě častější. Jeden ze sedmi chlapců přiznal, že už alkohol pil, a jedna z deseti dívek uvedla totéž. Asi 12 procent chlapců z těch, kteří už pili, přiznalo, že byli opilí, totéž prozradilo 7 procent dívek.

Výzkumníci během studie došli k závěru, že děti, které ztratily aspoň jednoho rodiče před dosažením 7 let, měly téměř dvojnásobnou pravděpodobnost, že později v pubertě vyzkoušejí cigarety nebo alkohol. „Rozvod může být pro děti neuvěřitelně těžký, a to hlavně  u dětí, které někdy mívají pocit, že rozvod byla jejich vina,“ říká Rebecca Lacey, autorka studie a pracovnice University College London. „V tomto věku spousta dětí nemá prostě nástroje, jak se s takovou traumatickou změnou vyrovnat zdravým způsobem.“

Zajímavé je, že rozvod byl, co se týká pravděpodobnosti kouření a konzumace alkoholu, mnohem závažnějším spouštěčem než smrt jednoho z rodičů. Při analýze dat vědci zjistili, že pokud jeden z rodičů zemřel, možnost, že děti zkusí alkohol do 12 let, byla méně pravděpodobná. Ale ty dospívající děti, které alkohol zkusily, byly 12krát častěji opilé než děti z rozvedených rodin. Rebecca Lacey varuje, že do studie se zapojilo málo dětí, které zažily smrt rodičů.

Mitch Prinstein, profesor University of Northon Carolina-Chapel Hill, ale také upozorňuje na to, že i další faktory mohou přispět k tomu, že se děti „zapojí“ do rizikového chování. Chování dítěte mohou ovlivnit i další členové rodiny, včetně tet, strýců i prarodičů. Studie taky nebere v úvahu, zda rodiče trpěli duševní nebo fyzickou nemocí, která by mohla mít na děti vliv. Naopak jiní dospělí mohou mít na děti pozitivní vliv, ten může zabránit dětem v podvádění nebo experimentování s návykovými látkami.

Co tedy mohou nejbližší dělat? Odborníci doporučují zajistit, aby se dětem dostávalo dost duševní péče, zejména pokud jde o ztrátu rodiče. Je nutné pomáhat jim hledat v jejich životě další vzory, ať už jsou to dospělí členové rodiny nebo blízcí přátelé. A samozřejmě je nutné být efektivní rodič.