Proč přestat lhát dětem o tom, jak přišly na svět?

Její důrazné doporučení vyplývá z osobní zkušenosti. „Když jsem oslavila osmnácté narozeniny, posadila se ke mně moje máma s tím, že mi musí něco říct. Dlouho zamlčovanou pravdu. A odvyprávěla mi skutečný příběh o mém biologickém otci, kterého si nikdy nevzala. Když otěhotněla a rozhodla se, že si miminko nechá, nebyl z toho dvakrát nadšený.

Ona však byla přesto odhodlaná za svou dceru bojovat. Podle svých vlastních slov nespatřovala nic špatného na tom, že se stane svobodnou maminkou. Nerozhodnému nastávajícímu otci pouze oznámila, že pokud odmítá být trvalou součástí jejího (a mého) života, ať odejde úplně. Stalo se. Když jsem se později narodila, potkala moje statečná maminka velkou lásku, vzali se a muž, který se mnou nebyl v žádném směru pokrevně spřízněn, mě brzy přijal za vlastní. Právě jeho považuji za svého skutečného tátu,“ vzpomíná Kim.

...

Autor: iStock

Mami, táta neumřel?

Když se téměř dospělá žena dozví, že celý její dosavadní život byl vystavěn na lži, i když samozřejmě založené na těch nejlepších úmyslech ji chránit a nezraňovat, zamává to s její psychikou. „Byla jsem v šoku. Vůbec ne z toho, že se máma nevdala za mého biologického otce, ale kvůli tomu, že mi celé dlouhé roky úzkostlivě tajila pravdu o mém původu. Prošla jsem si v té době, dá se říct, krizí vlastní identity. Do té doby byl příběh mého života zcela jiný – vyrostla jsem s vědomím, že můj táta zemřel při těžké autonehodě, zatímco maminka mě už nosila pod srdcem. A ze dne na den bylo všechno vzhůru nohama a hlavou mi vířily tisíce myšlenek, zlost, úzkost… Proto varuji, berte ohled na své děti a nezamlčujte jim realitu, mají právo vědět vše o svém početí. Dozvědět se to až na prahu dospělosti opravdu není ideální řešení. I když samozřejmě vím, že moje máma mě svou lží v první řadě chtěla ochraňovat před bolestivou skutečností, o které si myslela, že bych ji nepochopila nebo odmítla přijmout, případně že by pro mě byla příliš bolestivá. Věřte, pravda je vždy tou nejlepší cestou,“ zdůrazňuje Kim.

Láska a důvěra jsou víc než geny!

Nelžete dětem, nezaslouží si to. Každý jedinec potřebuje znát svůj biologický původ, ať už s takovou informací naloží jakkoli. Nečekejte, „až mu bude aspoň deset“, „až odmaturuje“ nebo „až dospěje a pochopí to“. Ne! Jděte s pravdou ven teď hned, dříve, než se ji dozví od někoho jiného. Děti potřebují vědět, kým jsou a kam patří. Žádné dítě nechce tajemství týkající se jeho života a identity. „Nikdy nezapomenu na jednu maminku, která se na mě obrátila, když bylo její dcerce sedm let, s tím, že cítí, že nastává čas, aby jí konečně popravdě řekla o tom, jak se narodila. Jenže mamince chyběla odvaha a netušila, jak na to, aby nenadělala víc škody než užitku. Dosud holčičce totiž tvrdila, že její tatínek žije v Austrálii, kde se rozhodl zůstat kvůli práci. Skutečnost byla však taková, že byla počata na reprodukční klinice s pomocí spermií anonymního dárce. Zvládla to. Obě to zvládly.

Protože tím, co dělá rodinu rodinou a spojuje srdce, je láska, něha a péče, ne jen genetika. Naprosto legitimním a plnohodnotným rodičem jste i v případě, že nejste s dítětem biologicky příbuzní. Například já mám dvě nádherné, úžasné dcery. Biologickou matkou jsem jen jedné z nich, přesto jsem nikdy nezpochybňovala svůj status rodiče i vůči té druhé. Ne, nemyslím si, že jedna je víc moje než ta druhá. Jsou to prostě naše děti! A stejně to mám se svými rodiči. Není pro mě důležité, že jsem pokrevně spřízněná jen s maminkou. Tím jediným a zásadním je, že mě vždy oba milovali a podporovali,“ uzavírá Kim.