Jakých neodpustitelných chyb se dopouštíme vůči dětem? Tohle už nedělejte!
Za zlobivé a nevychované děti jsou zodpovědni jejich rodiče, slýcháme často ze všech stran. A v mnoha směrech je to velká pravda. Právě máma s tátou jsou v prvních letech života ti nejdůležitější, jsou prvními učiteli, pečovateli, průvodci i „manipulátory“ (v dobrém slova smyslu). Jejich postoje, názory, jednání i náhled na život, to vše je naprosto určující a dítě to vše „nasává“ jako houba. Mrňata se učí nápodobou a ve svém projevu kopírují vzory, které získávají doma, od rodičů. Tudíž když se začnou chovat nevhodně a špatně, vina je automaticky hledána na straně rodičů a ptáme se, kde udělali chybu... Jaké tedy jsou příznaky špatného rodičovství? A proč si na ně dávat pozor?
Urážíte, křičíte a pohlavkujete
Zdaleka nejde jen o výprask a jiné násilí ve formě tělesných trestů, stejně tak škodlivé pro duševní a emocionální vývoj dítěte jsou rovněž verbální zneužívání, křik, ponižování, podceňování, nesmyslné sekýrování, citové vydírání i přehnaná kritika. Mnoho rodičů si ani neuvědomuje, že svým jednáním dětem ubližují, když si na nich „léčí“ své frustrace. Dokonce jeden jediný výprask může dětskou duši poznamenat na dlouhé roky. Podobné formy trestů mohou způsobit, že dítě ztratí důvěru ve své nejbližší a vyvine se u něj komplex méněcennosti. Doživotně pak může bojovat s deficitem zdravé sebedůvěry nebo úzkostmi. Fyzicky či psychicky týrané dítě mívá rovněž potíže se spánkem, časté jsou poruchy pozornosti a učení. Nikdy nepoužívejte výprask, facky, křik nebo výčitky jako formy trestu. Potrestat se dá i tak, aniž byste způsobili ratolestem újmu: například omezením jejich privilegií (zákaz televize, hraní na tabletu, návštěv kamarádů nebo sladkostí…), zapojením do domácích prací nebo nařízením dřívější večerky.
Dáváte špatný příklad
Co děláte pro to, abyste potomkům ukázali, co je dobré a co špatné, a odrazovali je od nevhodného chování? Řešíte jejich poklesky, nebo před problémy a průšvihy spíše zavíráte oči s přesvědčením, že „z toho vyrostou“? Pokud rodiče často křičí, hádají se, mají konflikty se sousedy, mluví sprostě nebo pomlouvají před dětmi, je naprosto přirozené, že ty pak podobné jednání považují za normální a převezmou ho stejně tak jako další špatné návyky a zlozvyky. V takovém případě je pak těžké, až nemožné chování dětí jakkoli korigovat, jelikož těžko jim mohou máma a táta zakazovat něco, co sami běžně dělají. Děti si zkrátka do života odnesou to, co znají a mají odpozorované z domova. Sledují vás a učí se z toho, co na vlastní oči denně vidí. Snažte se být dobrým vzorem.
Nejste nestranní a spravedliví
Děti jsou dokonalá stvoření s vynikajícími pozorovacími schopnostmi a silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost. Vycítí, když dáváte přednost jednomu ze sourozenců a upřednostňujete ho před ostatními. Mají vysoce citlivé radary vůči jakékoli protekci u rodičů a pocit křivdy se může prohloubit až do deprese. Svou lásku, péči a pozornost se snažte spravedlivě dělit rovným dílem mezi všechny ratolesti, zacházejte se všemi stejně, nedělejte rozdíly, pokud jde o odměny, tresty, úlevy i domácí povinnosti. A nikdy si na děti nestěžujte někomu dalšímu, když by vás mohly slyšet.
Dáváte najevo nedůvěru
Najde se spousta rodičů, kteří věří více všem ostatním než vlastním dětem. Někdy dokonce ani nedovolí, aby jejich ratolest vysvětlila situaci, a zajímají se spíše o názor kamarádů. Věřte, že pro dětské sebevědomí je takové jednání silně frustrující a demotivující. Co může být horšího, než když mu vlastní rodiče nedůvěřují, nejsou ochotni si vyslechnout, co jim chce říct, dávají najevo pochyby…? Dosáhnete tím jedině toho, že se dítko začne bouřit, lhát nebo provádět věci, které má zakázané a zapovězené, jen tak, natruc, prostě proto, že by je nemělo dělat. Vaše děti by měly mít jistotu, že vám mohou všechno říct, přiznat, že se mohou podělit o své pocity i strachy, svěřit vám, co se v jejich životě děje, jaké mají potíže. Poctivě jim naslouchejte a důvěřujte, budou mnohem otevřenější a vůči vám upřímnější.