Máte jedno dítě raději? Nejste krkavčí matka!

„Jsem těhotná s druhým dítětem. Starší dceři jsou čtyři roky a za tři měsíce se jí narodí bratříček. Nedávno jsem se v noci probudila s myšlenkou, co když se mi syn nebude líbit? Co když k němu nepocítím to, co naskočilo okamžitě po porodu dcerky? Budu ho milovat stejně, nebo méně? A nesebere starší holčičce maminčinu pozornost a čas? Prostě to nevím a cítím se kvůli těm hrozným obavám provinile. Manžel mě uklidňuje, neustále opakuje, jak ho každý den udivuji svou bezbřehou mateřskou láskou, která se s narozením druhého dítěte jen znásobí. Ano, další miminko je požehnáním a splněným přáním, přesto mě pronásledují pochyby, jak to zvládnu. Bude moje prvorozená dcera pro mě už navždycky číslem jedna? Dokážu přírůstek do rodiny přijmout a zamiluji se hned? Nevím,“ svěřila se Andrea (33), brzy již dvojnásobná maminka. Možná byste se divili, kolik žen se potýká s podobnými strachy a nejistotou.

Přizná to málokdo!

Přepadnou vás čas od času výčitky svědomí, že ke každému dítěti máte jiný vztah, že co jednomu odpustíte, druhému vyčítáte, nebo se přistihnete, že některému z nich nadržujete? Jistě, mateřská láska by měla být bezvýhradná a bezpodmínečná, jenže v některých, zejména hodně vypjatých chvílích to možná občas cítíte jinak. „Poměrně často se stává, že prvorození potomci jsou u rodičů oblíbenější, ať už si to připustíte nebo ne. Je to tak z jednoho prostého důvodu: rodiče do nich investují nejvíce času a energie, všechno s nimi zažívají poprvé, objevují dosud neobjevené, zažívají premiéru svého rodičovství, tudíž každý detail prožívají a pociťují velmi intenzivně,“ uvádí psycholog Jeffrey Kluger. Zároveň je ale přesvědčen, že nehledě na tuto skutečnost nejvíce soucitu a něhy dopřávají matky zpravidla nejmladšímu z potomků. Benjamínci tedy rozhodně nedostatkem rodičovské pozornosti a lásky nestrádají.

...

Autor: istock

Mateřská láska se nedělí!

Že vás nikdy ani nenapadlo přemýšlet nad tím, zda máte jedno ze svých dětí raději? Podle odborníků se diskuse na podobně kontroverzní témata objevují až v poslední době. Že by byli dnešní rodiče jiní? „Myslím, že podobné úvahy nejsou ničím neobvyklým. Mnozí z nás si (samozřejmě s určitou mírou vtipu a nadsázky) občas postesknou a přiznají partnerovi nebo blízkým, že mají (samozřejmě přísně tajně) mezi vlastními ratolestmi protežovaného mazánka. Podle mě se takové pocity dají přirovnat k našemu vztahu k přátelům. Jsou období, kdy se s jedním z nich setkáváte mnohem častěji, řešíte podobná témata a máte s ním intenzivnější vztah než s těmi ostatními. Získáte tím pocit, že si rozumíte mnohem více, je vám bližší, lépe vás chápe. A úplně stejně to funguje ve vztahu k vlastním dětem, jen se situace mění v podstatě každou hodinu. Stačí, aby vás jedno naštvalo nebo nesplnilo vaše očekávání. A už je na pomyslné černé listině,“ je přesvědčena Věra (39), maminka osmileté dcery a desetiletého syna.

Kdo nezlobí, vyhrává!

Dynamika a typ vztahu s potomky se zkrátka neustále mění, a to v závislosti na aktuálních okolnostech. Většina rodičů připouští, že to, který z potomků je právě „oblíbenější“, má několik důvodů a závisí to z velké míry na tom, jak moc je to s ním „jednoduché“. Neboli oblíbencem je ten, který se lépe chová, má lepší prospěch ve škole, je nenáročný na výchovu, je mazlivý, poddajný, nezlobí, nedělá potíže, je nekonfliktní a s kterým se dá lépe vyjít. Málokdo si ale troufne na rovinu tvrdit, že má mezi svými ratolestmi skutečného favorita, na kterého nedá dopustit, a že ho upřednostňuje před jeho sourozenci. To už totiž zpravidla znamená velký problém v rodině.

Je to jen přechodné!

Přiznejme si: všichni máme přirozenou tendenci být milejší a vstřícnější k bezproblémovým a „sluníčkovým“ dětem než k těm, se kterými to nebývá úplně jednoduché. Jde to ale vůbec – když jde o vztah k vlastním potomkům? Odpovědi některých maminek dokazují, že jde. „Nemám svého oblíbence, protože své děti miluji všechny tři úplně stejně, vážím si jejich rozdílů, respektuji povahové odlišnosti a vlastně mě dost baví. Přiznávám ale, že ve chvíli, kdy nejmladší dcera, dvouleté batole, dokáže zdržovat ranní odchod z domu donekonečna, protože si dvakrát sundá kombinézu, půl hodiny v kuse křičí, že chce pohádku, a nakonec se ještě počurá, zatímco pospícháme se dvěma staršími do školky a školy, dívám se na ty dvě láskyplně a v duchu si říkám: Jste tak úžasní, je to s vámi o tolik snadnější, šikulky moje,“ přiznává Daniela (40). Její postoj vysvětlují psychologové následovně: dočasné upřednostňování jednoho dítěte má co do činění s jednotlivými vývojovými stadii. Někteří rodiče mají zkrátka v oblibě určitý věk dítěte. Jedni nesnášejí divoká, vzdorovitá a rozdováděná batolata a dávají přednost již samostatnějším školákům, a u jiných je to třeba naopak. Tatínkové zase mohou o něco více přilnout k potomkům, kteří se zajímají o stejné věci jako oni, například je spojuje vášeň ke sportu.

Pozor na pusu!

Samozřejmě se najdou rodiče, kteří bez rozpaků a zcela viditelně upřednostňují některé ze svých dětí. „Nedávno mě doslova šokovala sousedka. Byla u nás i se syny na návštěvě, a zatímco děti dováděly v pokojíčku, u kávy se rozpovídala. Doslova řekla: Na Dominika jsem tolik pyšná! Na gymplu mu to jde skvěle, patří mezi premianty a představ si: vypadá to, že z něj bude úspěšný tanečník. Vyhrál už dvakrát celorepublikovou soutěž a nejspíš ho přijmou na konzervatoř. Dělá mi fakt radost. Zato mladší, Patrik, s ním je to vážně marné. Na školu kašle, nic ho nebaví, dělá akorát potíže, už jsem z něj unavená, ten je ztracenej, co z něj bude? – Její slova mě vyděsila, takhle přece o svých dětech smýšlet nemůže,“ říká Dita (37).

Milujete "protekčního spratka“?

„Na podobném přístupu rodičů nevidím nic kontroverzního. Lidé bez rozpaků přiznají, že mají oblíbeného herce, zpěváka, knížku, restauraci, zmrzlinu, ovšem pokud jde o děti, připadají jim podobné myšlenky nemístné. Přitom je to lidská přirozenost, mít své preference a favority. A že má některý z potomků u rodičů někdy protekci? V pořádku. Každý rodič je osobnost a stejně to platí u dětí. A pokud se na sebe dokážou rodič a jedno dítě naladit lépe a snadněji (např. z důvodu stejného naturelu nebo podobných zájmů), cítí se k sobě logicky přitahováni silnějším poutem. To je životní fakt,“ vysvětluje Ellen Weber Libby, klinická psycholožka a psychoterapeutka. Je ovšem podle ní nutné rozlišovat mezi láskou a protekcí, protože hluboce připoutáni se přece cítíme ke všem svým dětem a milujeme je úplně stejně. Teprve v případě, že to tak není, jde o problém, který je potřeba řešit s odborníky.

Mluvte o tom! Ale ne s dětmi!

Když si připustíte, že jedno dítě máte oblíbenější než druhé a lépe si s ním rozumíte, je vaší povinností najít takové způsoby, jak se s tím vypořádat, abyste nikomu neubližovali ani svým chováním neovlivnili vztahy mezi sourozenci. V první řadě neodsuzujte sami sebe za to, že někomu dáváte přednost, proberte své pocity s partnerem, snažte se trávit čas se všemi ratolestmi a spravedlivě ho mezi ně rozdělujte, aby se žádné z dětí necítilo odstrkované a opomíjené. A hlavně: nikdy své pocity ratolestem nepřiznávejte.