Pozor na tyto rodičovské chyby! Můžete jimi dětem zkazit celý život!
Foto: istock
28. března 2019 06:00Jistě, zodpovědní a milující rodiče samozřejmě dělají všechno pro to, aby vychovali šťastné, spokojené a úspěšné dítě. Jenže i přes sebevětší úsilí občas zkrátka selhávají. Co říkáte, jak se chováte a jednáte – to vše zásadním způsobem utváří jeho pohled na svět, který ho bude provázet i v dospělosti. Čím mu ubližujete?
Nedáváte najevo, jak moc je milujete
...Autor: istockMáma a táta jsou pro každou malou bytost těmi nejdůležitějšími pilíři na celém světě. A potřebují cítit a vnímat jejich lásku. Dostatek něhy, objetí, mazlení a dalších projevů náklonnosti je pro děti základním stavebním kamenem při utváření jejich osobnosti, vzorců chování a také vnímání světa. Co se stane, když v dětství postrádáme lásku svých rodičů? Nenaučíme se nikdy milovat sami sebe, nedůvěřujeme svým schopnostem, hodně trpí sebeúcta a objeví se zpravidla stavy úzkosti i další psychické potíže. Mnozí takto „nedomazlení“ jedinci řeší v dospělém věku problémy s nízkým sebevědomím například formou nejrůznějších plastických operací, připadají si totiž nedokonalí a domnívají se, že když se změní zvnějšku, vše se tím vyřeší. Jiní se zase rozhodnou, že vše, co jim chybělo, vynahradí vlastním potomkům nebo partnerovi, soustředí na ně veškerou starostlivost a péči, až je svou přehnanou láskou začnou dusit. Partner uteče, děti budou nešťastné…
Musíte mít všechno pod kontrolou
...Autor: istockUsilovně se snažíte všechno ovládat, řídit a kontrolovat? Zamyslete se, proč byste měli budovat vztah se svými dětmi právě na tom, že máte potřebu je neustále hlídat, dohlížet na vše, co zrovna dělají, plánovat a organizovat jejich aktivity a volný čas. Poměrně častým problémem je podle psychologů fakt, že si rodiče zapomínají uvědomovat, že jejich ratolesti už poněkud odrostly, a chovají se k dětem nadále jako k batolatům. Děti samozřejmě i nadále potřebují jejich péči, starostlivost a lásku, také ovšem, úměrně k věku, vyžadují více volnosti a svobody. Potomci nepotřebují, abyste pro ně ale dělali všechno na světě. Naopak! Neučte je, že se kolem nich točí celý svět, veďte je k samostatnému rozhodování a také je nechte, ať si natlučou nos. Jen tak pochopí, že je třeba převzít odpovědnost za své činy a poprat se s jejich důsledky.
Nenecháte je rozhodovat
...Autor: istockJste zvyklí za své ratolesti všechno zařizovat a vyřizovat? Pomůžete jim s každým i sebemenším problémem? Omlouváte je u učitelů a taháte „z bryndy“? Velká chyba! Když rodiče rozhodují za své děti, nedají jim šanci, aby se to samotné naučily a staly se nezávislými. Pamatujte, že v jakékoli situaci by každé dítě mělo mít na výběr (samozřejmě s vaší podporou v zádech a v závislosti na svém věku). Neschopnost samostatně se rozhodovat a řešit potíže vlastními silami dokáže pořádně zkomplikovat život. Člověk, který toto „umění“ nezvládne, pokaždé potřebuje někoho dalšího, kdo mu pomůže, poradí, něco vysvětlí nebo rovnou vyřeší něco za něj (od pracovního úkolu až po úvěr v bance). Pro takového jedince opravdu není snadné najít si své místo v dnešním hektickém světě, protože zkrátka většinou ani sám neví, co vlastně chce.
Poslouchají vaše hádky
...Autor: istockStává se vám doma často, že se před dětmi s partnerem hádáte, křičíte na sebe nebo se rozčileně navzájem osočujete? Pokud jsou konflikty a hádky běžnou praxí, děti to hodně špatně nesou. Často si navíc začnou myslet, že za to můžou právě ony, že vaše problémy zavinily. Nechápou, co se děje a proč jsou na sebe maminka a tatínek rozzlobení, nebo dokonce hrubí. A podobné vnitřní pocity, které v nich zakoření, si s sebou ponesou nadále. V dospělosti se pak tito lidé obvykle snaží za každou cenu vyhnout se jakýmkoli nedorozuměním a konfliktům, usilovně kličkují mezi potenciálními hádkami nebo spory, jednoduše řečeno jsou to takové „třtiny ve větru se klátící“. A pak existuje ještě druhý extrémní případ, totiž že z nich vyrostou násilníci, kteří týrají (ať už fyzicky nebo psychicky) své blízké. Ženy se, i když třeba nevědomky, snaží ukázat mužům, že jsou silné, a mladí muži obvykle převezmou a opakují model chování svých otců. Zpravidla ani jedni nechápou, že to, co dělají, je špatně, a mohou se u nich postupně rozvinout nejrůznější duševní poruchy.
Zakazujete vztek a pláč
...Autor: istockDát volný průchod nahromaděným emocím je zkrátka nutnost, to určitě sami dobře víte. Nebo vy jste si snad nikdy nepobrečeli tajně na záchodě, nerozbili jste v záchvatu vzteku hrneček nebo telefon, nešvihli polštářem o zeď, neječeli rozčileně na kolegu, sousedku nebo pokladní v supermarketu? A děti jsou na tom ještě hůře, nemají totiž své pocity, nálady a frustrace plně pod kontrolou. Teprve se musí naučit je rozumově ovládat, a to nejlépe přímo od vás. Jistě, rozčílí se nad kdečím, rozpláče je každá pro vás nesrozumitelná nebo úplně hloupá maličkost, když jim něco říkáte, tváří se usilovně tak, jako že právě ohluchly, dostanou znenadání hysterický záchvat pláče kvůli ztracené hračce nebo zlomené pastelce… A místo podpory nebo útěchy a konejšení se jim dostane stručného příkazu, zhodnocení situace, případně varovného zasyčení. „To jsi udělal dobře (ironicky)“, „tohle už nikdy nedělej“, „přestaň, kluci přece nebrečí!“, „už mě nezlob, nebo nebude žádná pohádka“, „přestaň ječet, nebo ti ještě přidám, ať máš proč“ a tak dále. Tím ale situaci jen zhoršíte a vyhrotíte a dáte najevo, že jejich pocitům nevěnujete vůbec žádnou pozornost. Jak byste se cítili vy, kdyby někdo vytrvale ignoroval a nebral vážně to, co zrovna cítíte? Platí, že čím lépe člověk dokáže chápat a řídit své emoce, tím je odolnější vůči tlaku z okolního světa. Pokud vás to ale nikdo nenaučil a nevíte, jak na to, máte zaděláno na potíže v komunikaci a mezilidských vztazích. Takoví nešťastníci nedokážou sdílet své pocity, což je velkým problémem v partnerských vztazích, jsou zvyklí potlačovat hněv a dusí v sobě negativní prožitky, dokud doslova neexplodují.
Související články
