Je vaše dítě perfekcionista? Tohle musíte vědět, aby mu to neublížilo. Proč?

Autor: iStock

Není nic špatného na tom, když má dítě ohledně sebe sama vysoká očekávání. Ovšem pokud očekává, že vše bude (a musí být) perfektní, nikdy nebude spokojené se svými výkony a výsledky. Perfekcionisté si stanovují nerealistické cíle. Na sebe vyvíjejí obrovský tlak, aby se pokusili dosáhnout svých cílů. Zabývají se přemýšlením typu „všechno, nebo nic“, a to i tehdy, když jde o obyčejný test z matematiky. Když ho napíšou na dvojku, prohlašují, že je jejich výkon zklamáním. Když uspějí, snaží se těšit se ze svých úspěchů, ale je obvyklé, že to tak není, protože jejich úspěchy mají příchuť strachu. Odborníci se domnívají, že je možné být adaptačním perfekcionistou, což znamená, že nereálná vysoká očekávání dítěte by mu v životě mohla dobře posloužit. Ale jiní tvrdí, že skutečný perfekcionismus je škodlivý vždy.

Autor: istock

Existují tři druhy perfekcionistů – perfekcionisté, kteří svá tvrdá očekávání směřují na sebe sama, perfekcionisté, kteří stanovují nereálné standardy pro ostatní lidi, a společenští perfekcionisté, ke kterým patří rodiče, trenéři a podobně mající nerealistická očekávání ohledně svých nebo jim svěřených dětí. Všechny tyhle typy mohou být pro budoucí život dítěte škodlivé. Příznaky a projevy se liší v závislosti na věku a typu perfekcionismu. Obecně ale zahrnují: vysokou citlivost vůči kritice, problémy s dokončením úkolů, protože práce není nikdy „dost dobrá“, sebekritiku, sebevědomí a přehnanou kritičnost vůči druhým lidem, problémy s rozhodováním nebo stanovením priorit, nízkou toleranci frustrace, pokud dojde k chybě, a vysokou úzkostlivost při selhání.

Autor: iStock

Odborníci se domnívají, že k perfekcionismu u dětí může přispět několik faktorů. Biologické faktory – zde se ukazuje, že perfekcionismus úzce souvisí s určitými duševními chorobami, jako jsou obsedantně-kompulzivní porucha či poruchy příjmu potravy. Dále to mohou být rodičovské vlivy – pokud budete chválit přehnaně dítě a říkat, že je „nejchytřejší v celé škole“, může to být velká chyba: dítě si začne myslet, že musí uspět za každou cenu. Perfekcionistické dítě mívá také rodiče, kteří jsou perfekcionisté. Ti budou s větší pravděpodobností vychovávat děti v podobném duchu, takže se zde odrážejí genetické dispozice. A ve finále mohou být příčinou akademické tlaky, kdy se děti můžou obávat méně úspěšných výsledků při testech, kvůli čemuž "se sabotují" jejich snahy dostat se do „lepší“ školy. Tyhle akademické tlaky mohou v dospívajících vyvolat snahu být perfektní, aby se mohli někam dostat. Můžou to být taky ale touha potěšit rodiče či jiné dospělé autority, nízká sebedůvěra či traumatické zážitky (u dětí, které se cítí nemilované, pokud nebudou dokonalé).

Autor: iStock

Snaha být perfekcionistou nepřivede vaše dítě na vrchol, ve skutečnosti může mít tahle snaha opačný účinek. Perfekcionisté v dětském věku se mohou potkávat s různými problémy, například s úzkostí z toho, že nebudou úspěšní. A kvůli tomu nebudou zkoušet nové věci. Mohou trpět bolestí a zmatkem (děti mohou vypadat navenek dokonale, ale uvnitř trpí), duševními poruchami (větší riziko vzniku deprese, úzkostných stavů a tak dále) a vyšší úrovní stresu (protože perfekcionisté cítí nutnost vyhýbat se chybám, jsou neustále pod velkým tlakem). A moc stresu je špatně pro fyzické a emoční zdraví.

Autor: istock

Pokud vidíte varovné signály, že to vaše dítě až moc přehání s touhou po dokonalosti, je důležité to nějakým způsobem řešit. Chvalte u dítěte především úsilí, nikoli výsledek. Vyhněte se chválení za každou cenu a chválení za nejlepší výsledky, kterých dosáhne. Místo toho chvalte potomky za to, že tvrdě studovali nebo se učili. Chvalte je za to, že jsou laskaví nebo že jsou skvělí kamarádi. Vysvětlujte jim, že úspěch není v životě jedinou důležitou věcí. Vyprávějte jim o svých vlastních chybách a selháních, dejte jim najevo, že ani vy nejste dokonalí. Učte děti, jak se vypořádat se zklamáním, odmítnutím nebo chybami. Naučte děti používat soucit místo sebekritiky. Sami o sobě mluvte hezky, i když uděláte chybu, například: „Zapomněla jsem dnes jít do banky a zavřeli mi. Zítra se pokusím to stihnout.“ Vytvářejte vysoká, ale rozumná očekávání a čas od času je s dítětem proberte a případně je změňte. Pomozte dítěti zjistit, co může ovládat dobře, a co nemůže. Stanovte realistické cíle a pomozte mu budovat zdravé sebevědomí. Zapojte ho do aktivit, které mu pomohou, aby se cítilo dobře, i když nebude dokonalé.