Co musíte vědět o světě teenagerů, než začnete zakazovat, vyhrožovat nebo křičet?
Dospívání je obtížné, o tom vědí své nejen samotní aktéři, ale rovněž i jejich rodiče. Život s puberťákem bývá náročný a je obvykle velkou zatěžkávací zkouškou nervů všech členů domácnosti. Taky máte pocit, že se vaše poddajné dítko změnilo přes noc v nevyzpytatelného mimozemšťana? Než cokoli řeknete, zavzpomínejte!
Mají střechu nad hlavou, dokonalou péči, teplou postel, plný žaludek a milující rodinu, přesto se občas chovají jako nevděčníci, náladoví frackové a podivíni, kteří vás snad ani nevnímají, zásadně s vámi nesouhlasí a vyvolávají (zdánlivě) bezdůvodné konflikty. Prostě rebelové bez příčiny. Mají komplikovaný život. V jednu chvíli jsou štěstím bez sebe, za minutku se už zmítají v nevysvětlitelném smutku a berou na svá bedra všechny tragédie a nespravedlnosti světa. Uznávají jen svou pravdu, za každou cenu chtějí dokazovat svou sílu a nezávislost, jenže když je neberete dost vážně, cítí se ponížení. Svět, ve kterém vyrůstají, je navíc stále tvrdší a složitější, což jim v tak choulostivém věku příliš nepomáhá. Žijí ve společnosti ovládané silou technologií a sociálních médií, ve světě, který je denně zaplavuje nepřeberným množstvím podnětů a necenzurovaných zpráv, které často nedokážou vstřebat a unést.
Šťastní i navztekaní bez příčiny?
Vidíme to takřka denně kolem sebe. Děti jsou často „izolované“ ve vlastních světech, vytvoří si kolem sebe svou bublinu, okruh lidí, kterými se nechávají ovlivňovat. Porovnávají se s nimi, soupeří, žárlí na ně a hodnotí je. A taky se hádají. Konflikty, kterými procházejí, a zklamání, která prožívají, máme jako rodiče tendenci podceňovat. Pro děti jsou ale zásadní a důležité, navzdory tomu, že je z pohledu dospěláka považujeme za nevýznamné. Jejich problémy jsou pro ně ale velmi reálné a rodiče by je měli pochopit, respektovat je a měli by podporovat jejich snahu, jak je vyřešit. Bez ohledu na to, jestli věříte, že jde skutečně o vážné trable, nebo jejich trápení považujete za banalitu, nebo dokonce úsměvnou historku. Teenageři jsou (vedle typické nabručenosti, vzdorovitosti a náladovosti) velmi nejistí a snadno zranitelní, zároveň ale také schopní, šikovní, laskaví, empatičtí a loajální. Jenže většinu času se cítí sami, ukřivděni a nepochopeni. Kdyby tak mohli vědět, jaké to bude za patnáct či dvacet let!
Takové problémy jsem nikdy neměl!
Tak tuhle větu si zakažte. Nebo si už vážně nepamatujete, že jste podobné komentáře také z duše nenáviděli? Uvědomte si, že vaše děti žijí v úplně jiném světě, který je tolik odlišný od toho, ve kterém jste vyrůstali vy. Jistě, neřešili jste sociální sítě, neleželi jste celé dny u tabletu a nesjížděli videa na YouTube. Nebyli jste denně zahlcováni obrovským množstvím informací všeho druhu, protože internet nebyl nebo byl ještě v plenkách. Dnešní teenageři sice mají přístup ke všem možným zdrojům, napadlo vás ale, jak moc to pro ně může být matoucí a stresující? Vaši rodiče se nemuseli bát, že v on-line prostředí narazíte na něco nevhodného nebo škodlivého, případně vás začne na facebooku obtěžovat nějaký šmírák nebo rovnou pedofil. Ale! Všechno má rub a líc. Vy jste zase řešili úplně jiné trable a máma s tátou se o vás obávali úplně stejně jako teď vy o své potomky, kteří objevují svět.
Problémy doma, potíže všude?
Vzájemné vztahy a celková atmosféra, která panuje doma, ovlivňují chování dospívajících více, než si možná uvědomujete. Děti se sice tváří jako samostatní a sebevědomí mistři světa, věřte ale, že pořád potřebují vaši podporu a pochopení. Pokud žijí v konfliktním a napjatém prostředí plném nepohody, můžete očekávat potíže. Přitom „domácí“ stres může mít celou řadu podob, ať už jsou to přehnané nároky a očekávání ze strany rodičů, nadměrná kontrola, slovní nebo i fyzická agrese, citové vydírání, nezájem jednoho (případně obou) z rodičů, partnerské hádky nebo rozvod. Také ale třeba příliš volná výchova bez hranic a mantinelů. To všechno si může vybrat svou daň. Pak záleží na tom, jak dobře se puberťák naučil vyrovnávat se se stresem a ovládat své emoce. Někdo bude bolest a smutek maskovat, jiný se jim bude snažit za každou cenu uniknout, nebo je naopak začne demonstrativně ventilovat navenek. Třeba agresivním chováním vůči vrstevníkům nebo razantním zhoršením prospěchu ve škole. Váš úkol? Obrnit se trpělivostí, komunikovat, neodsuzovat, nezametat náznaky potíží pod koberec. Nemyslete si, že se nějak samy vyřeší. Snažte se pokaždé pohlížet na věc očima svého dítěte a pochopit pohnutky jeho jednání. Aniž byste se nechali ovládat předsudky nebo zažitými stereotypy.
Co si myslí puberťák? Tohle si pamatujte!
- Přál bych si, aby mi rodiče lépe rozuměli.
- Když jdu ven s klukem, neznamená to hned, že je to můj přítel.
- Škola je fakt těžká a já se snažím, jak nejlépe umím.
- Jsem teenager a nemusím ještě všemu dokonale rozumět a zachovat se pokaždé správně.
- Vždycky se snažím, abych se rozhodl dobře. Ne vždycky to vyjde.
- Jsem mladý a chci se bavit.
- Pokud někdy zůstanu venku celou noc, neznamená to hned, že piju nebo beru drogy.
- Zdaleka ne všichni mí přátelé na mě mají špatný vliv.
- Cítím se k ničemu, kdykoli mě srovnáváte s někým jiným.
