Tajný život puberťáků? Respektujte jejich soukromí!
Soužití s dospívajícími ratolestmi je jedno velké dobrodružství a rodiče se občas mohou cítit trochu nejistí. Do jaké míry zasahovat do jejich světa, jak moc je kontrolovat a kde jsou hranice, za které se už jednoduše nesmí?
Proč dospívající najednou potřebují tolik soukromí, mají svá malá tajemství, která nikomu nesvěří, zavírají se ve svém pokoji a schovávají deníčky, když ještě donedávna prozradili úplně každou maličkost a byli doslova dychtiví sdílet s vámi veškeré zážitky, strachy a emoce, pozitivní i negativní? Jednoduše odrůstají dětské bezprostřednosti a vám nezbývá než to respektovat. Pokud nechcete ztratit jejich důvěru, bude potřeba trochu se stáhnout a zvolit spíše nenápadnou „vyčkávací“ strategii. I když je samozřejmé, že pod „dohledem“ je jako zodpovědný rodič mít musíte, je na místě změnit přístup a domluvit se na nových pravidlech, která budou obě strany dodržovat.
Konec mazlení a svěřování se?
Pamatujete si, jak za vámi potomek přiběhl pokaždé, když chtěl utěšit, poradit, potřeboval si postěžovat nebo se pochlubit? Svěřoval vám veškeré radosti i smutky a zajímal ho váš názor prakticky na cokoli? Počítejte s tím, že kolem osmého nebo devátého roku se situace začne měnit přímo před očima. „Dcera Denisa oslavila v létě osmé narozeniny a pomalu, ale jistě si všímám velkých změn. Už se mě neptá, co si myslím o spolužačkách, navíc si začala psát deník, který rychle schovává, když nečekaně vejdu do místnosti. Začala jsem na její dveře klepat a požádala o totéž také manžela i staršího bratra. Zlobí se, když se jí dívám přes rameno, zatímco něco sleduje na YouTube nebo hraje hry na tabletu,“ říká Anna (34). Podle psychologů je podobné chování naprosto normální. Jak reagovat a vyhnout se přešlapům?
Poskytněte jim prostor
Touha po soukromí je od počátku puberty (tedy od nějakých osmi devíti let) tou úplně největší změnou, kterou můžete ve vztahu k sobě očekávat. „Neberte tuto novou fázi osobně, není důvod cítit se dotčeni, neuchylujte se k výčitkám nebo nátlaku. V tomto věku začínají být vrstevníci a kamarádi (a jejich názory) důležitější než rodiče. Dítě touží být považováno za samostatné, potřebuje dokazovat světu, že je schopné zvládnout svou nezávislost, začíná se distancovat od rodičů,“ uvádí Dr. Allison Kawa, dětská psycholožka. Zavírá se v pokojíčku i v koupelně, převlékání probíhá ideálně o samotě, rozhovory s kamarády se zásadně nevedou v přítomnosti dospěláků a tak dále.
Povolte soukromé zóny
Pro děti v tomto věku je nezbytné mít výhradně svůj vlastní prostor, který nikdo nenarušuje, ve kterém mohou být úplně samy a dělat si, co chtějí (nahlas si zazpívat, trénovat taneční kreace oblíbené popové hvězdy nebo se prostě sledovat v zrcadle, aniž by k tomu kdokoli pronášel nevhodné připomínky). Beze studu a trapných pocitů, zcela svobodně. Není snadné dosáhnout rovnováhy, aby byli spokojeni všichni. „Poskytněte dětem čas a prostor, který budou mít jen samy pro sebe, nechte je nějaký čas v jejich pokoji za zavřenými (nikoli zamčenými) dveřmi. Dejte najevo respekt k jejich soukromí tím, že zaklepete, a dříve než vstoupíte do místnosti, dopřejete jim ještě přiměřené množství času. Na druhou stranu ovšem dejte nekompromisně najevo, že není dovoleno dveře zamykat, z bezpečnostních důvodů. Kdyby se cokoli přihodilo, potřebujete se rychle dostat dovnitř,“ vysvětluje pediatr Dr. Thomas Seman, MD.
Stop slídění na internetu
Kyberšikana je samozřejmě velkým strašákem a je na vás, abyste eliminovali rizika, že se dítě v prostředí internetu nebo sociálních sítí dostane do potíží. Jistě je na místě mít přehled o tom, v jakých sférách on-line světa se potomek pohybuje, s kým je v kontaktu a jaké stránky sleduje, dbejte ovšem na fakt, že určitou míru soukromí potřebuje. Co můžete udělat? Nenechávejte ho s počítačem nebo tabletem zcela bez dozoru, stanovte pravidlo, že pracovat s elektronikou může pouze v kuchyni nebo na stole v obýváku (a zdálky čas od času „nenápadně“ kontrolujte, co se na obrazovce odehrává). V každém případě pak zvažte instalaci softwaru, který dokáže hlídat a sledovat, co konkrétně bylo na internetu prohlíženo. Rovněž můžete rizikové weby filtrovat či přímo zablokovat. Díky nejrůznějším aplikacím můžete nechat volný přístup jen na dětské weby a hry. V první řadě s dětmi ale mluvte o všech možných rizicích.
Nebombardujte otázkami, nevyzvídejte!
I když nutkání je určitě obrovské, pokuste se vyvarovat se toho, že dítko zahltíte všetečnými dotazy okamžitě poté, co dorazí domů ze školy. Doby, kdy bylo zvyklé na vás vmžiku vychrlit všechno, co ho napadlo, co zažilo nebo kdo mu co provedl, už zkrátka pominuly. Je úplně v pořádku, když si chce některá „tajemství“ a detaily všedního dne nechat samo pro sebe, nepokoušejte se z něj páčit informace, nevyžadujte, aby vám odpovědělo na každou otázku. Co s tím, pokud se obáváte, že možná mlčí o něčem důležitém a závažném? Bývá nervózní, nemá chuť k jídlu, má problémy se spánkem, a přesto trvá na tom, že je všechno v pořádku? Jednejte velmi opatrně, pokládejte jemné, ale otevřené dotazy. Příklad? „Vypadá to, že máš hodně špatný den. Co se děje?“ Buďte pozorným posluchačem a nebojte se případně kontaktovat školu a učitele.
