Teenageři by měli sportovat! Pozor, abyste je sami neodradili!
Děti a dospívající by se podle odborníků měli věnovat sportu alespoň hodinu denně. Realita je ovšem taková, že jen každý zhruba desátý školák nebo student má tolik pohybu, kolik by, vzhledem ke svému zdraví a kondici, potřeboval. A nadváha je jen jedním z problémů, které pohodlnost a lenost dnešních puberťáků, přináší. Co s tím? Jak udržet teenagera u sportu a motivovat k pohybu?
Jízda na kole, karate, fotbal, tanec, atletika, tenis, plavání, badminton nebo běh…na tom, pro jaký druh pohybové aktivity se dítě nadchne, vůbec nezáleží. Hlavní je, že se pravidelně hýbe a žije aktivně. Lidské tělo je naprogramované k pohybu a bez něj strádá, nefunguje tak, jak by mělo (efektivně nepracuje pohybový aparát, srdce, plíce i třeba trávení). Sportující děti jsou zdravější po fyzické stránce, zároveň ale také psychicky odolnější. Sport odbourává stres, posiluje sebevědomí, naučí, jak se smířit s vlastními limity a slabými místy, vyrovnat s neúspěchem. Sportovci na vlastní kůži zjistí, že bez velkého úsilí a snahy se jejich dovednosti nezlepší, že dělat chyby je normální a není třeba se za ně stydět. Naučí se spolupracovat a komunikovat v týmu. To všechno jsou zkušenosti, které se hodí do dalšího života. V rámci nedávné studie, kterou provedla americká NAYS (National Alliance for Youth Sports), se ve Spojených státech přestane věnovat sportu až 70 % třináctiletých dětí. Většina z nich se přitom vzdá sportu kvůli jiným zálibám, které jim najednou, v souvislosti s tím, jak dospívají, připadají mnohem atraktivnější, „módnější“ a zajímavější. Jak by měli v takové situaci reagovat rodiče? Je vůbec možné zabránit tomu, aby se podobné statistiky ještě nezvyšovaly?
Hokej i fotbal je na Xboxu pohodlnější!
Ruku v ruce s tím, jak děti dospívají, snadněji podléhají vlivu okolí a přátel a mění se spektrum jejich zájmů. Začnou zaměřovat pozornost a věnovat čas „zábavnějším“ činnostem, které souvisejí s jejich věkem. A tak mnohdy zájem o pohyb „převálcují“ aktivity, které jim aktuálně připadají mnohem víc „cool“ a také pohodlnější. Na sportování najednou nezbývá kdy…Pokud teenageři tráví většinu času se spolužáky a kamarády, pro něž jsou středobodem zájmu počítačové hry, sociální sítě, youtube nebo sledování upírských ság, snadno podlehnou. Aby se necítili „mimo“ hru a vyčleněni z kolektivu, ochotně přizpůsobí své záliby. Můžete sice argumentovat tím, že týmové sporty přeci umožní trávit čas s přáteli, jejich priority se ale rychle mění a představy o trávení volného času se svou partou se většinou diametrálně liší od vize fotbalového utkání nebo tenisové čtyřhry. Vždyť přeci mnohem více než fyzickou zdatností nebo obratností zapůsobí nejnovějším modelem mobilního telefonu nebo počtem lajků za vtipnou fotku z večírku.
Zase trénink? Ach jo!
Pravdou je, že na mladé lidi je nezřídka vyvíjen obrovský tlak, ať už ze strany rodičů, učitelů, trenérů, instruktorů…Chce se od nich a očekává, že budou výkonní, úspěšní, rychlí a flexibilní. Každý rodič touží po tom, aby jejich dítě bylo nejlepší, vynikalo při studiu, aby uspělo ve všem, co dělá a bylo oblíbené. A když to se svou ctižádostí a ambicemi poněkud přeženou, nutí potomka do sportů, které ho nebaví nebo pro ně nemá vlohy, požadují nereálné výsledky, snadno tím dítěti chuť k pohybu naprosto znechutí. Pokud totiž nebude sportovat pro zábavu a vlastní potěšení, je téměř nemožné, aby vydrželo. A to platí pro sport i jakékoli jiné zájmové činnosti. Zpravidla rychle převládne znechucení, ztráta sebedůvěry a obavy ze selhání. Nadměrný tlak na teenagera může způsobit, že začne trpět úzkostmi a strach z toho, že není schopný splnit požadavky okolí, ho paralyzuje a začne stávkovat. Jde o spolehlivou cestu, jak vypěstovat u dítěte nechuť až odpor k jakékoli sportovní aktivitě.
Nepodceňujte, nevyčítejte a nevydírejte!
Co můžete udělat, aby se vám podařilo udržet dospívající dítě u sportu? Dávejte pozor, aby se z vás nestali příliš ambiciózní rodiče, kteří upřednostňují své představy a cíle před pocity a potřebami potomka. Neprojektujte si do dítěte své nesplněné sny, pozor na horlivou ctižádost a soutěživost. Podporujte, povzbuzujte a komunikujte, neuchylujte se ke kritice, výčitkám, podceňování a záměrnému srážení sebevědomí („vždyť jsi ze všech nejhorší, to nejsi schopný mít lepší výsledky?“ „to snad není možný, že jsi takové dřevo, snaž se trochu“ a podobně). Když kritika, tak jedině konstruktivní a hlavně, vždy v soukromí. Nepokřikujte na dítě přímo na hřišti nebo v tělocvičně, kde to všichni slyší. Takové chování mu neprospěje, spíše naopak. Bude v rozpacích, nervózní, ponížené, sport si ani trochu neužije (spíše naopak, protrpí) a jeho výkon nebo výsledky se spolehlivě zhorší.
Možnost volby je zásadou číslo jedna!
Toužíte mít doma malou baletku nebo gymnastku? Nebo máte v hlavě jasný plán, že ze syna bude profesionální ragbista nebo šampion v karate? Jenže to má malý háček a dcera vyniká ve volejbale a do ladné primabaleríny má daleko, zatímco syn se vzhlédnul v latinsko-amerických tancích. Nezbývá, než se s tím smířit a maximálně je v jejich úsilí podporovat. Nikdy nenuťte děti, aby se věnovaly sportům, do kterých nemají chuť. Každé je individualita a najde si svou vlastní cestu. Nechte je vybrat a pak jim buďte oporou. Pokud se u nich projeví velký talent, budou úspěšné a projeví ambice pokračovat v tom, čemu se věnují, na vyšší, profesionální úrovni, podejte pomocnou ruku a podpořte je na cestě za jejich snem. A naopak, jestliže chtějí sportovat čistě pro radost a zábavu, nevyvíjejte na ně nátlak a nedopusťte, aby propadly dojmu, že když neuspějí, zklamou vás. Nejde o vítězství, cesta je v tomto případě cíl!
