Proč je tak nesnesitelný? 4 největší emoční trable dospívajících! Tušili jste?

Jakmile začne potomek dospívat, zjistíte najednou, že mu přestáváte rozumět. O čem přemýšlí? Rozhoduje se správně? Proč je tak náladový, vznětlivý a podrážděný? Nemá nějaký průšvih? Jak vychází s kamarády? Není příliš důvěřivý? Udělali jsme všechno dobře? Do jaké míry máme být přísní? Jak moc je potřeba posunout vymezené hranice? Poznáme, kdyby se trápil nebo řešil nějaký zásadní problém? Odborníci uklidňují vystresované rodiče: v období puberty a adolescence je takřka všechno normální. Dospívající v tomto věku jsou běžně nevyrovnaní, impulzivní, nejistí, emoce se u nich střídají jako na houpačce, chovají se podivně a reagují ukvapeně.

...

Autor: istock

Kdo je ten ufon v obýváku?

V adolescentním věku, tedy od nějakých 15 do zhruba 21 let, zpravidla vrcholí fyzické, psychické i sociální dozrávání člověka. Zjednodušeně řečeno, z dítěte se stává dospělý. Možná občas jen překvapeně, případně zlehka vyděšeně sledujete chování a reakce svých ratolestí, tápete a hlavou se vám honí, co je ještě přijatelné, a kdy už se situace vymyká kontrole. Jedinou věcí, na které se pravděpodobně shodnou všichni rodiče bez výjimky, je fakt, že si usilovně přejí, aby z jejich dětí vyrostli šťastní, spokojení, samostatní a v životě úspěšní dospěláci. A usilovně se jim v tom snaží pomáhat. S jakými největšími sociálními a emocionálními problémy se musí adolescenti vypořádat a jak je můžete v nelehké fázi jejich vývoje podpořit?

Hledání identity

Dospívající si budují vlastní identitu a v tomto ohledu jde o velmi choulostivé a potenciálně rizikové období. Otázka „kdo jsem?“ se dostává do popředí zájmu, stejně jako potřeba „zapadnout“ do svého bezprostředního mikrosvěta (přátelské vazby, postavení doma v rodině i v kolektivu vrstevníků). Ano, mohou působit povrchně, sobecky, nezodpovědně nebo cynicky, většinou jde ale o maskování a potlačování vnitřních pocitů. Každý mladý člověk potřebuje projít mezigeneračním střetem. Výsledkem je o pár let později v ideálním případě zdravá separace, bezproblémové osamostatnění. Čím láskyplnější, důvěrnější a upřímnější je váš vzájemný vztah (od raného věku), tím tento proces proběhne snadněji.

Potřeba autonomie

Pozor, slovo autonomie se nesmí zaměňovat za naprostou nezávislost. Určité formy rebelství nejsou ničím výjimečným, dítě už se nechce nechat ovládat, touží dělat vlastní rozhodnutí, být soběstačné. Nebere už jako jedinou a absolutní pravdu a bernou minci to, co mu říkají rodiče, polemizuje s nimi, vymezuje se vůči názorům nebo příkazům dospělých a hledá své vlastní pohledy na věc. Navzdory případným neshodám a konfliktům i adolescent potřebuje, aby se cítil rodiči přijímán, uznáván a respektován.

Změna hranic intimity

Dospívající vyžadují větší osobní prostor, vyšší míru soukromí. Není nic divného na tom, když se vám přestanou svěřovat, hýčkají si svá vlastní tajemství. Navazují romantické vztahy a získávají sexuální zkušenosti (období vývoje zdravé sexuální identity). Podle lékařů je až polovina středoškoláků sexuálně aktivních. Nementorujte, odpusťte si slídění v soukromí, nezakazujte a nevyhrožujte. Důvěřujte a diskutujte o hodnotách a morálních zásadách. Ostych stranou, vysvětlete podstatu sexuality, netvařte se, že se nic důležitého neděje a nemění.

Úspěch a konkurence

Ať chceme nebo ne, žijeme ve společnosti, která se výrazně orientuje na výkon, soutěžení a úspěch. Všichni spolu vzájemně soupeříme, hodnotíme se, porovnáváme se i odsuzujeme, chceme vyhrát, zvítězit, porazit ostatní, vyniknout. Než se ocitne v neúprosném světě dospělých, potřebuje se dítě „otrkat“, zažít prohru, poprat se s neúspěchem. Zároveň musí být schopné zjistit, co všechno dokáže, čeho chce dosáhnout, v čem je dobré, jak rozvíjet své jedinečné dovednosti. Motivujte ho a učte, jak zdravě usilovat o úspěch (povzbuzujte ho, choďte fandit na turnaje a vystoupení, zapojte se do školních aktivit, poznejte kamarády, oslavte každý úspěch, nešetřete pochvalou). Nechte ratolest jít vlastní cestou, zlehka ale korigujte její směr. Nezapomeňte přitom respektovat jeho vlastní úsudky a rozhodnutí. Zabráníte tak zbytečným konfrontacím.