Každé druhé dítě se setkává s kyberšikanou! Školám chybí psychologové
Jak podle vás vypadá šikana? Její projevy se mezi školáky a dospívajícími hodně změnily. Například? Čím dál častěji se odehrává na internetu. Oběti zažívají nejen fyzická traumata, ale i ta psychická s celoživotními následky. Řešení? Například působení dobrých dětských psychologů přímo ve škole, kteří budou pracovat přímo s dětmi a učiteli.
Statistika je to drsná. Dle údajů z České školní inspekce a Linky bezpečí trápí šikana 40 procent základních a středních škol. S kyberšikanou – tedy šikanou třeba na sociálních sítích – se za život setká 50,9 procenta dětí mezi 11 a 17 lety věku. Z toho plyne minimálně jedna věc: dost pravděpodobně na ni narazí i váš potomek.
Bohužel, školy si s tímto fenoménem zatím moc neví rady. "Pokud se řeší problém šikany a oběť se odhodlá svěřit se rodičům nebo učiteli, tak je nezbytně nutné, aby pomoc přišla okamžitě. Běžně se na školách stává, že povolají externího psychologa a čekají na jeho návštěvu třeba 2 týdny – a to je prostě špatně," popisuje běžnou zkušenost ze škol Alexandra Udženija, pražská radní za ODS, která se šikanou dlouhodobě zabývá.
Sama proto chce prosadit psychologa na plný úvazek na všech školách, které zřizuje pražský magistrát – těch je celkem 104.
Šikana vzniká z různých příčin – stačí, aby dítě bylo nějakým způsobem „jiné“ než jeho vrstevníci. Je jedno, jestli se vymyká temperamentem, svými koníčky, vzhledem (stačí i třeba to, že nosí brýle), dovednostmi nebo – jak je dnes bohužel poměrně časté – svými majetkovými poměry.
Tys nám to zkazil!
Dětský kolektiv dovede být krutý, a jsou-li v něm jedinci se sklony k agresi, kteří navíc dokážou strhnout jinak nekonfliktní děti na svou stranu, svou oběť si najdou poměrně snadno. Stačí, aby vybrané dítě mělo starý mobil, příliš dobře se učilo nebo bylo třeba nešikovné a zkazilo svému týmu hru během hodiny tělocviku.
Ostatní se mu pak posmívají, pomlouvají ho nebo ostentativně ignorují a vylučují z kolektivu. Časté bývají schovávání a ničení věcí, nucení k činnostem, které oběť nechce dělat, které ji bolí a ponižují, a v neposlední řadě různá míra fyzického násilí. A čím dál častěji se tohle všechno děje třeba prostřednictvím Facebooku.
Může mít mnoho podob. „Kluci mě vydírají nahými fotkami,“ svěřila se nedávno v diskusi na webu jedna patnáctiletá dívka. Snímky původně poslala jednomu z nich, o kterém si myslela, že ji má rád. Časté jsou i facebookové skupiny či stránky zaměřené specificky na zesměšňování oběti. Že je Facebook až od třinácti? Nikdo to nekontroluje.
Pravidlo číslo jedna tedy zní: Nikdy nezlehčovat problémy svého dítěte. I kdyby nám z dospělého pohledu připadaly úsměvné, pro dítě jde vždy o vážnou věc, a tak k tomu musíme přistupovat. A šikana je všechno, co je mu nepříjemné a s čím si samo neporadí. Od toho má pak nás. Případně jinou dospělou osobu, které důvěřuje a může se svěřit.
Šikaně lze do určité míry předcházet tak, že se s dětmi naučíme mluvit o tom, co je trápí, a jejich případné potíže nebudeme shazovat a zlehčovat. "Důležitá je vzájemná důvěra mezi námi a dítětem, která se však buduje léta. Dítě by mělo také vědět, že se má ohradit, a mělo by znát přijatelné formy ohrazení se vůči jemu nepříjemnému chování,“ říká psycholožka Eliška Antoš Bachová, která je sama maminkou tří dětí.