7 vět, které nikdy neříkejte batoleti. Můžete mu ublížit
- 30. srpna 2017 06:00
"Myslím, že nejlepší výchovnou metodou je vydírání," prohlásil tuhle sedmnáctiletý syn kolegyně. Od srdce jsem se téhle radě zasmála, než mi došlo, že – ač nechtěně – sama občas své dítě tak trochu vydírám. Jak? V krajní nouzi používám věty: "Ty mě tak zlobíš!" Nebo: "Tak ahój, já jdu sama!" Nikdo není svatý, že? Tady je ale sedm škodlivých vět, které byste neměli říkat batoleti.
1. To je dobrý! To ani nebolelo
Když dítě upadne, neříkejte mu: "To nic, to nebolelo!"Autor: iStockA jak to můžete vědět? Možná si opravdu trochu ublížilo. Neříkáme, že máte dítě vysloveně litovat a plakat s ním, ale když uznáte jeho pocity místo toho, abyste mu je rozmlouvali, vaše dítě se bude cítit bezpečněji. A pokud dětem budete jejich bolest nebo strach vymlouvat, stejně se neuklidní rychleji. Jako malá jsem nesnášela větu: "Nebreč, nemáš důvod. Nebo ti dáme přes zadek, abys ten důvod k pláči měla." Když vaše dítě spadne, zeptejte se ho, kde to bolí a jak se cítí. Poté můžete říct, že už to vypadá dobře a ať to zkusí (někam vylézt nebo jet na kole) ještě jednou.
2. O hračky se musíš dělit
Dělení se o hračky? "Malé děti se málokdy umí vcítit do mysli druhého a vidět věci z jeho úhlu pohledu," říká odborník.Autor: půjčování hraček, hračky, školka, hádka, děti, batole, auto,Půjčování a sdílení hraček je velké téma. Rodiče to po dětech vyžadují, ačkoliv ty často nejsou zralé na to, aby svou oblíbenou hračku půjčily. Důvod? Batolatům chybí empatie a neumějí se vcítit do potřeb a pocitů druhé osoby. Proto až příště budete chtít svému dítku vyškubnout hračku s odůvodněním "teď ji půjč chlapečkovi", raději si to rozmyslete. Místo toho dětem řekněte: "Zkuste se střídat. Minutu budeš mít hračku ty, minutu chlapeček." Nebo víte co? Nedělejte ani toto. Naučte své dítě slušně říkat ne a žádost o půjčení hračky slušně odmítnout.
3. Ty jsi ale šikovný/šikovná
Je-li dítě často chváleno, učí se hodnotit.Autor: iStockNázory na chválení se různí. Ale jedno je jisté. Když chválíte, měli byste dítě chválit za konkrétní věci. Vynechte tedy věty "ty jsi ale šikovná" nebo "jsi nejlepší na světě" a místo toho používejte třeba toto: "Ten obrázek je úžasný. Moc se mi líbí, jak jsi udělal tu modrou oblohu a mraky." Nebo: "Jsem moc ráda, že jsi vyrovnal věci do skříňky. To se ti povedlo." Pokud totiž chválíte neurčitě, děti nebudou vědět, za co přesně jsou chválené a na čem mají pracovat dál. Také už nebudou mít chuť něco dál zlepšovat.
4. Proč mě tak zlobíš, proč nejsi jako...?
...Autor: iStock.comTak zaprvé: dítě nezlobí, protože by vás nemělo rádo. Zadruhé: pokud ho srovnáváte s někým jiným, dáváte mu najevo, že ono není dost dobré, a přesně z toho pak vznikají různé problémy. Tím nejčastějším je ztráta sebevědomí. Takže jednou proždy vynechte věty: "Ty tak zlobíš. Podívej se na Adámka, jak ten je hodný a vůbec nekřičí!" Navíc ukazovat dítěti, jak někdo je vzorný a úžasný, ho nemotivuje k tomu, aby se chovalo také tak. Spíš si to může vysvětlit, že ho nemáte rádi a raději byste chtěli jiné dítě. Pozor na to!
5. Nebreč, nemáš se čeho bát
Noční můry a noční děsy se lišíAutor: iStockNezakazujte dětem bát se. Dávali byste jim tím najevo, že mít strach či obavy není normální. Přitom opak je pravdou. Možná to bude znít divně, ale strach je občas dobrý pomocník, posunuje nás kupředu a pomáhá nám zmoudřet. A rozhodně není vždy projevem slabosti. Rodiče by měli spíše dítě povzbudit, pomoci mu úzkosti překonat nebo najít cestu, jak se s nimi vyrovnat. Bojí se vaše dítko tmy? Ukažte mu, že v pokoji má malou lampičku, která může být vždy rozsvícená nebo kterou může kdykoliv zapnout. Řekněte mu, že i strašidla či duchové se této lampičky bojí.
ČTĚTE TAKÉ: 5 vývojově podmíněných strachů: Bojí se? To je dobře!
Proč se s malým dítětem vážně nedá nic stihnout:6. A jdu to zavolat tátovi!
27. Nenechala jsem ji zvednout telefonAutor: iStockDítě zlobí, vy už nevíte, co dál, a tak zvoláte: "Nech toho, nebo jdu zavolat tátovi!" Nevyhrožujte mu tím. Proč? Dítěti dáváte najevo, že vy tu nejste od toho, abyste řešila problémy, a "tatínek je ten přísnější/děsivější/zlejší, zkrátka ten, který trestá". A opravdu chcete, aby vaše dítě z něj mělo takový pocit?
7. Tak ahoj, já jdu
Buďte realističtí. Neslibujte zázraky. Dítě bude zklamané.Autor: iStockKlasická situace. Odcházíte z hřiště a dítě odmítá jít s vámi? Vy už nevíte, co byste udělala, tak řeknete: "Tak ahoj, já jdu sama." V tu chvíli jsou dvě možnosti – dítě začne panikařit, plakat a ihned běží za vámi, druhá možnost je, že je mu to jedno. Ať tak či tak, váš vzkaz je jasný: "Opouštím tě. Nechávám tě tady!" A to opravdu není dobré. Dítě může mít pocit, že ho opustíte, kdykoliv vás neposlechne nebo udělá něco špatně.
Místo toho, abyste mu říkala, že "ještě tři minuty" a jdete, zkuste jednoduchý trik. Zeptejte se ho, jaká bude poslední věc, kterou na hřišti udělá. Sveze se na klouzačce, zatočí na kolotoči nebo postaví bábovku?