Matky tráví s dětmi více času, ale duchem jsou mimo. Souhlasíte?
Tenhle článek mě docela zasáhl. Narazila jsem na něj na webu Rodiče vítáni, píše se v něm o tom, jak moc jsme si my rodiče – nejen matky – zvykli mít v ruce mobilní telefon, případně koukat do počítače a být sice s dětmi, ale myšlenkami někde úplně jinde. Rozhodně to je podnětné čtení.
Přijde mi trochu laciné rozčilovat se nad tím, kam ta doba spěje, když jsme všichni neustále na mobilech a sociálních sítích a že to dřív nebylo a i díky tomu bylo všechno lepší. To si rozhodně nemyslím, považuju to za stejně validní tvrzení, jako že dřív byla tráva zelenější a zimy bělejší.
Ale stejně je dost možné, že někdy to prostě přeženeme. A že když mi sedmiletý syn řekne, abych ten mobil na chvíli odložila, něco na tom bude.
"Rodiče, hlavně matky, tráví s dětmi víc času než dřív, ale myšlenkami jsou při tom často jinde, koukají do mobilu nebo sní o tom, až zasednou k počítači a konečně budou mít zase nějaké podněty k přemýšlení. Model chytrá horákyně – ani nahá, ani oděná. A děti jsou z toho nervózní a nespokojené. Říkají to průzkumy, potvrzuje to empirie," píše se ZDE na webu rodicevitani.cz a já s nám v mnohem souhlasím. Vidím to u sebe i ve svém okolí.
Mobil byl skvělou volbou u dlouhého kojení, stejně jako se do něj dalo koukat venku, když člověk někam šel s kočárkem nebo když se dítě pinožilo na dětském hřišti. Taky se můžu vymlouvat na to, že pracuju v on line médiích a tak starost o weby a sociální sítě patří kl mým povinnostem, však dřív matky třeba šly na pole nebo do továrny a děti taky nemohly nic namítat. Ale stejně si musím přiznat, že někdy do něj koukám úplně zbytečně a šidím tak děti i sebe.
Více času, ale jakého?
Ve zmíněném článku se píše, jak to je podle psychologů: "je pravdou, že dnešní matky tráví s dětmi daleko víc času než předchozí generace. Kvalita tohoto společného času ale není nijak závratná. Rodiče jsou v životech svých dětí čím dál častěji přítomní fyzicky, ale čím dál méně citově. A to je problém."
Dobře, můžeme se vysmát prohlášení o kvalitně stráveném čase, protože kde přesně je ta hranice, kdy už je společně strávený čas nekvalitním? Mantra o kvalitně stráveném času je navíc občas slyšet z úst těch, kdo na potomky nemají čas skoro žádný. Ale určitě to taky znáte, dítě vám něco říká a vy ani přesně nevíte co, protože zrovna něco komentujete na Instagramu. Nebo se vám to nestává?
"Pokud rodiče občas nedávají na děti pozor, není to žádná katastrofa a obvykle to potomkům i prospívá, ale chronická rozptýlená pozornost je něco jiného. Pustit dítě z dohledu je správné, a čím jsou větší, tím více samostatného času potřebují. Pokud matka dětem řekne, ať si jdou hrát ven, nebo otec vysvětlí, že se musí věnovat nějaké práci doma, je to naprosto přijatelné. Dnešní rodiče ale často děti vychovávají daleko toxičtějším způsobem: jsou v jejich životech neustále přítomní fyzicky, čímž blokují tendence dětí k samostatnosti, ale jen občas jsou skutečně emocionálně zapojení, vnímají a reagují," píše se na webu rodicevitani.cz a v ledasčem to asi vážně sedí.
Je přitom nabíledni, že dnešní matky jsou jiné než ty přes sto i padesáti lety a to nejen proto, že mají v ruce mobilní telefony. Samy jsme vyrostly ve světě obklopovány stále větším množstvím podnětů a tak je podvědomě hledáme i nadále, ať už z pracovních nebo řekněme prokrastinačních důvodů. Ale dalo by se to shrnout i nějak takhle. "Kudy tedy vede cesta ke zdravějším rodinám? Američtí psychologové radí: zapracujte na sobě, naučte se mít ohled na své potřeby, ale být taky poctiví ke svému dítěti. Když už s ním trávíte čas, odložte ten telefon i myšlenky na něco jiného."
P. S.: Američtí psychologové jsou tu na místě. Právě oni zatím provedli nejrozsáhlejší výzkumy na toto téma.