Nechráníte své dítě před světem až moc? Proč byste to neměli přehánět?
Foto: istock
10. července 2019 06:00Výchova, při níž rodiče až moc hlídají své dítě, aby nespadlo, nezranilo se, nespálilo se, při níž za dítě všechno vyřizují a zařizují, není v důsledku pro dítě vůbec dobrá. Nadměrně chráněné děti samozřejmě taky vyrostou, ale nebudou připravené čelit světu. Poznáte, že to až moc přeháníte s ochranou svého potomka?
Na jedné straně je strach rodičů o své potomky přirozený, ale být helikoptérou, která neustále nad dětmi krouží, je bohužel zase druhý extrém. Nedávný výzkum, který prováděli vědci na univerzitě v Minnesotě, zjistil, že děti, jejichž rodiče o ně přehnaně pečují, mají mimo jiné problém s navazováním přátelství, jsou méně sebevědomé a mají i emocionální problémy. Jak tedy poznáte, že vychováváte dítě s přehnanou péčí?
Nízká sebeúcta
Autor: iStockJe pro vaše dítě obtížné mluvit o tom, co se mu honí hlavou? Bojí se říct si o to, co skutečně potřebuje? Pravděpodobně má nízkou sebeúctu z důvodu přehnaného ochranitelství. V jedné studii Brigham Young University z roku 2015, které se zúčastnilo asi 400 vysokoškolských studentů, bylo zjištěno, že nadměrná snaha kontrolovat dítě a opečovávat ho byla jednou z hlavních příčin rizikového chování v mladé dospělosti, stejně jako velmi špatné soběstačnosti.
Sebeúcta je cenný nástroj, díky kterému může dítě čelit světu. Je to právě kvalita sebehodnocení, která nám umožňuje experimentovat a prožívat, aniž bychom museli pořád jen pochybovat. Děti se zdravou sebeúctou mají lepší smysl pro stanovení hranic a vědí, když se s nimi špatně zachází. Aby rodiče podpořili u dětí sebeúctu, musí vytvořit prostředí lásky, důvěry a přijetí, kde dítě dělá samo i to, co chce.
Averze k prozkoumávání
Autor: iStockDěti mají v přirozeném stavu touhu prozkoumávat, hledat a objevovat. Normální rodiče tohle akceptují a nechají děti, aby zkoumaly a klidně se u toho zamazaly, poškrábaly nebo zranily. Jestli vaše dítě nechce během hry zkoumat a objevovat a nepotřebuje ani další děti, možná se budete muset zamyslet nad stylem svého rodičovství. Máte sklon pomáhat dítěti s každou maličkostí? Bojíte se, že se bez vašeho zásahu nebude moct navigovat? I když můžou být vaše obavy někdy adekvátní, větší ochranitelské snahy mohou vysílat signál, že se dítě musí bát vstoupit do světa. Studie provedená v roce 2012 (Padilla-Walker, Nelson) dospěla k závěru, že lidé, kteří vyrostli v rodině rodičů helikoptér, bojovali v dospělosti s vlastním růstem, protože jako děti neměli šanci prozkoumávat.
Touha po rebelství
Autor: iStockJak bude vaše dítě růst a dospívat, můžete si všimnout, že začne dělat přesně opak toho, co mu budete říkat. Je to normální, protože každé dítě touží po nezávislosti a individualitě. Rebelství je pouze projev tohoto procesu a vy jako rodiče byste měli hledat cestu, jak s dítětem komunikovat. Přehnaně ochranitelští rodiče ale nedávají možnost, aby dítě vidělo realitu. Takové děti se buď bojí riskovat, nebo si nakládají naopak tolik rizik, že se jejich život stává chaotický. Nadměrná ochrana vede k potlačování osobních potřeb a jejich realizace, takže v určitém okamžiku se to může později projevit usilovným hledáním vlastní identity prostřednictvím rebelství.
Chyby nepovažují za formu učení
Autor: iStockRodiče, kteří své dětí moc chrání nebo kontrolují, se nesnaží děti vést k tomu, že i chyby jsou součástí normálního života. Že i chyby jsou k něčemu potřebné – totiž že se z nich můžeme poučit a něco nového naučit. Jako rodiče byste měli vytvářet bezpečný prostor pro své děti, aby si mohly hrát a vyjadřovat se, aniž byste je ale neustále kontrolovali a snažili se je uchránit před chybami a pády. To, co možná vy považujete za chybu, je ve skutečnosti součást přirozeného procesu vzestupů, pádů a učení.
Související články
