Čtyři největší chyby, které dělají rodiče teenagerů! Poznáváte se?
Vaše dítě už není malé, dospívá v samostatnou bytost a dokáže to dávat patřičně najevo. Jak si poradit s touto náročnou a zásadní etapou jeho vývoje? Je na čase poupravit a vyladit rodičovské dovednosti, abyste s potomkem dokázali držet krok a vyvarovali se zbytečných problémů. Ano, je nyní náladovější, odbojnější a nevyzpytatelnější a vy máte zcela nová témata k přemýšlení. Ať už jde o pravidla, zákazy, nové přátele nebo neznámé situace. Puberťáci rádi testují své hranice a limity, zkoušejí meze vaší trpělivosti a občas byste je nejraději ani neviděli. Jenže jde pořád o vaše dítě, a i když si to samo nepřipustí, stále vás potřebuje. Což vás nejspíš bude stát obrovské úsilí. Pokud si chcete toto období aspoň trochu zjednodušit, pokuste se vyvarovat se těchto věcí.
Očekáváte to nejhorší
Podle klinického psychologa a ředitele Institutu aplikovaného výzkumu vývoje mládeže při Univerzitě Tufts Richarda Lernera, PhD., přistupuje mnoho rodičů k výchově teenagerů jako k „nutnému utrpení“. Mají pocit, že nemohou dělat víc než jen přihlížet, jak se jejich milé, roztomilé a poddajné děti před očima mění ve vzpurná a nepředvídatelná monstra. Tímto přístupem si ale náladu doma nastaví tak, že je čeká několik nešťastných společných let plných zbytečných hádek, sporů a dalších problémů. Děti by si neměly myslet, že jsou pro mámu a tátu dostatečně dobré a hodné uznání jen tehdy, když nedělají věci, které jejich rodiče považují za nevhodné či nepřípustné. Negativní očekávání skutečně mohou podpořit sklony ke špatnému nebo zapovězenému chování, kterého se jako rodič nejvíce obáváte, jako jsou alkohol, drogy, předčasný sex nebo problémová parta. Studie z Wake Forest University ukázala, že u dospívajících, jejichž rodiče již předem se strachem očekávali, že se zapojí do rizikového chování, se o rok až dva později opravdu prokázala vyšší míra takového chování. Co dělat? Zaměřte se na zájmy dítěte, i když jim nerozumíte. Můžete tím otevřít nové cesty ke komunikaci a vzájemnému pochopení. Zkuste se připojit k potomkovi a sdílet s ním jeho koníčky, možná se něco nového naučíte.
Čtete až moc příruček o výchově
Předně: žádný manuál dokonalého rodiče neexistuje! Velkou chybou spousty rodičů je, že než by důvěřovali svým instinktům a pocitům, obracejí se ohledně rad k nejrůznějším odborníkům a shánějí hromady „chytrých knih" a příruček o výchově. Vaše dítě je originální osobnost, a pokud jde o to, jaký postoj k němu zaujmout a jak s ním zdravě komunikovat, nikdo vám neporadí lépe než vy sami. Spoléhejte na intuici a své zkušenosti a berte ohled na potřeby dospívajícího potomka. „Rodičovské příručky samozřejmě nejsou špatné, můžete se v nich inspirovat a hledat možnosti, jak řešit konkrétní problémy nebo krizové situace, nikdy se ale neřiďte vším, co se v nich dočtete, nesnažte se jen slepě dodržovat obecně míněná doporučení. Problém nastává ve chvíli, kdy přejímáte názory a doporučení v knížkách a nahrazujete jimi své přirozené schopnosti a vlastní styl výchovy. Jen vy přece víte, co je pro vaši rodinu nejlepší,“ uvádí dětský psycholog Robert Evans, EdD.
Zbytečně dramatizujete
Uvažujte, zda příliš neřešíte a nenafukujete maličkosti. Jistě, možná se vám zrovna dvakrát nezamlouvá výstřední oblečení nebo šílený účes vaší dcery, možná ji nevybrali na matematickou olympiádu nebo školní taneční soutěž, kde byste ji rádi viděli... Zkuste se na to ale podívat jiným pohledem: když se děje cokoli pro vás nepochopitelného nebo ve vašich očích bláznivého, tak – pokud to neohrožuje zdraví, studijní výsledky nebo morálku dítěte – dejte dítěti volnost, aby se rozhodovalo podle svého uvážení a poučilo se z možných důsledků svých rozhodnutí. „Znám řadu rodičů, kteří všemi možnými způsoby usilují o to, aby jejich dítě vyrůstalo, aniž by poznalo jakoukoli bolest, zklamání, prohru a neúspěch. Jenže přehnaná ochrana potomka před realitou okolního světa mu znemožňuje získat cenné zkušenosti a příležitosti k učení a osobnostnímu růstu. Nenaučí se, jak jednat na vlastní pěst a nést za to odpovědnost,“ varuje Dr. Evans.
Jste nedůslední, nebo naopak přehnaně přísní
Kde leží hranice výchovy pubertálních výrostků? U každého jinde. Váháte, zda je lepší postavit se do role hlídacího psa, nebo naopak benevolentního „kámoše“? Správné není ani jedno. Vyžadujete naprostou poslušnost a okamžité plnění povelů a příkazů? Nebo nad spoustou záležitostí naopak jen mávnete rukou? Někteří rodiče, když cítí, že ztrácejí kontrolu nad chováním svých dětí, nekompromisně zasáhnou pokaždé, když ratolesti jakýmkoli způsobem vybočí z řady a zajetých kolejí. Jiní se zase vyhýbají konfliktu za každou cenu ze strachu, že je jejich dítě odmítne, začne ignorovat nebo jim o to víc „zavaří“. „Nemusíte dělat nic z toho. Jediné, o co jde, je, abyste uměli najít rovnováhu mezi poslušností a svobodou. Nátlakem dítě poslouchat nedonutíte, a navíc mu vezmete šanci rozvíjet sociální dovednosti, například schopnost řešit problémy v kolektivu nebo jednat s autoritami. Protože děláte veškerá rozhodnutí za něj. Ani příliš volná výchova ale neprospívá, dospívající jednoduše potřebují jasně daná pravidla hry a režim. Měli by dodržovat hodnoty své rodiny, které jim vštěpujete. Staňte se proto tzv. autoritativním rodičem, tedy takovým, který pomáhá dětem samostatně se rozvíjet a podporuje jejich dovednosti, které potřebují k tomu, aby samy řídily své chování a kontrolovaly emoce vhodnými a společensky přijatelnými způsoby,“ zdůrazňuje Dr. Lerner.
