Berou vás děti vážně, když řeknete ne? Takhle začnou!

Ať už jim zakážete jít ven, protože zrovna prší, nebo jim nedovolíte návštěvu kamaráda, dokud nebudou hotové domácí úkoly, slyšet čas od času z vašich úst jednoznačné a neoblomné „ne“ je pro vaše ratolesti více než dobré. Nastavuje jim to  jasnou hranici, a pokud to používáte správně, ukazujete jim, že vám na nich skutečně záleží.

Poskytněte definitivní odpověď

Pozor na správnou formulaci, možná vás ani nenapadne, jak citlivé jsou děti i na ty nejdrobnější komunikační „skuliny“. Když od vás slyší „no, tak uvidíme“ nebo „to pravděpodobně nepůjde“, může to být pro ně matoucí až frustrující. Netuší, co konkrétně to znamená. A proto pak často fňukají, kňourají nebo se vztekají, případně budou donekonečna žadonit, aby z neurčitého „ano nebo ne“ udělaly „ano“. Jakmile myslíte „ne“, řekněte prostě: „Ne, to nemůžeš dnes dělat.“ „Ne, tam nepůjdeme.“ Nebo: „Ne, nebudeš o víkendu sedět u tabletu.“ A vyslovte to pevným, autoritativním způsobem, který předem vylučuje smlouvání. Samozřejmě ale občas mohou nastat situace, kdy vaše odpověď bude „možná“. V takových případech srozumitelně vysvětlete, proč jste nejistí a že váš názor se může změnit. Příklad? „Nevím jistě, jestli budeme moci jít po obědě k rybníku, protože hlásí bouřky. Počkáme a uvidíme, až jaké bude odpoledne počasí, a podle toho se rozhodneme.“

Nabídněte krátké vysvětlení

Opravdu stačí stručné, ale konkrétní vysvětlení, proč na určitou žádost nebo situaci říkáte ne. Můžete diskutovat o důvodech, které vás vedou k odmítnutí splnění nějaké prosby nebo přání ("není to bezpečné", "bojím se o tebe, tohle se skutečně nedělá", "nemáš splněné své domácí povinnosti", "nelíbí se mi tvůj prospěch ve škole a chci, aby ses učil"…). Dítě tak má šanci se z vaší reakce poučit nebo zjistit něco nového, nad čím ho třeba do té doby ani nenapadlo se zamyslet, naučí se přemýšlet v širších souvislostech. Cokoli odmítnout nebo zakázat bez vysvětlení nepřinese nikomu žádný užitek a potomek si pak může v duchu říkat: „Jo, jasně, tohle nemůžu dělat, protože máma je divná, hrozně přísná..." Nebo prostě "trapná“... Aniž by dokázal rozpoznat potenciální riziko nebo nebezpečí a chápal důvody, které stojí za vaší nekompromisní odpovědí.

Stůjte si za svým

Jste při výchově svých potomků důslední? A tušíte, co všechno to vlastně znamená? Pokud touto schopností disponujete, určitě vám nedělá potíže nenechat se ukecat, usmlouvat ani „ukňučet“. Jestliže jsou totiž děti zvyklé, že se čas od času vaše „ne“ přece jen změní na „ano“, budou to zkoušet. Intenzivně a vytrvale, dokud nepovolíte. Brzy nabudou přesvědčení, že ve skutečnosti si někdy myslíte něco úplně jiného, než co nahlas říkáte. A důvěryhodnost a autorita i respekt utrpí velké šrámy. Nedejte se zviklat, dokonce ani tehdy, když uslyšíte věci jako „ale všichni ostatní můžou, jenom já jsem takový chudák“, případně ostřejší výtky typu „to myslíš vážně – jak já tě nesnáším!“. Buďte pevní jako skála, nikdy ale nezapomeňte svým ratolestem zdůraznit a připomenout, že je i přesto milujete nade všechno na světě. Ale i tak nebudou porušovat vaše pravidla... A ukončete konverzaci. Ignorujte vrčení, bručení i třískání dveřmi a nenechte se zatáhnout do hádky plné emocí a bojů o moc.

Udržte emoce na uzdě

Vyrovnat se se svými pocity a rozbouřenými emocemi může být náročné. Zatímco někteří rodiče se zdráhají říkat „ne“, protože nechtějí být za ty přísné a zlé, jiní se mohou cítit provinile, že jejich dítě je kvůli nim lítostivé nebo naštvané, nebo jiní zase prostě nemají nervy na neustávající pláč, kňučení a záplavu výčitek. Proto byste si vždy měli být jistí, proč své „ne“ říkáte, a měli byste vždy vědět, že je to v pořádku. Nezapomínejte, že je důležité, aby si vaše ratolest dokázala zdravým způsobem poradit i s negativními emocemi, jako jsou smutek nebo zklamání. Trénuje si tím psychickou odolnost a sociální dovednosti, které bude v životě potřebovat.

Říkejte často „ano“

Ne, neradíme vám, abyste se snažili za každou cenu vyhovět všem požadavkům a přáním svého potomka. To může být ve svém důsledku velice škodlivé. Myslete na to, že děti jsou ze své přirozenosti zvídavé, potřebují objevovat nové věci a místa, sbírat zkušenosti. Poskytujte jim příležitosti, aby si vyzkoušely, co zatím neznají a neumějí, udělte povolení dělat to, co může prospět jejich všestrannému rozvoji. Bojíte se, že udělají nepořádek? Jste příliš unavení? Nechcete zbytečně riskovat? Ptejte se sami sebe, kolikrát řeknete dětem „ne“ jen kvůli tomu, že se vám do něčeho nechce, nemáte zrovna náladu nebo dost času – či prostě ze zvyku...