Pozor, je tu puberta! Takhle ji potomkům usnadníte! A sobě taky
Buďte k sobě upřímní, a až vás zase dospívající ratolest dostane do vysokých otáček, vzpomeňte si, co jste svým rodičům prováděli vy. Pubertou jsme prošli všichni, takže si jistě pamatujete, že cesta k dospělosti není snadná. Pokuste se ji proto vlastním dětem ulehčit. Jak na to?
I když zachovat si klidné nervy a chladnou hlavu se v některých vypjatých okamžicích může zdát téměř jako nadlidský výkon, myslete na to, že i toto šílené a náročné (pro dítě i pro vás) období jednoho dne skončí. Vyhlídky do budoucna jsou tedy slibné, do té doby ovšem bude na vás, abyste se obrnili trpělivostí a vydolovali v sobě maximum pochopení a empatie. Puberta vlastních potomků je velká výzva, o tom žádná. Tady je pár tipů a doporučení, jak jim pomoci, aby ji přežili pokud možno bez velkých karambolů.
Všechno na rovinu
Prvním a také tím úplně nejdůležitějším krokem je otevřená komunikace. Znáte své dítě lépe než kdokoli jiný, tak zapomeňte na stud a předsudky a na rovinu si s ním promluvte. Připravte ho (bez zbytečného poučování a mentorování) na všechny nevyhnutelné změny, které souvisejí s dospíváním. Duševní i tělesné. Samozřejmě spoustu informací získá ve škole v rámci biologie nebo sexuální výchovy, na vás ale zůstává, abyste vysvětlovali, varovali a po pravdě odpovídali na zvědavé dotazy. Užitečným pomocníkem může být chytrá knížka o dospívání a o všem, co s ním souvisí (fyzické změny na těle, akné, osobní hygiena, menstruace a používání tamponů, noční poluce, změna hlasu u chlapců a tak dále). Umožní dítěti, aby se v tomto intimním směru vzdělávalo v soukromí. Věnujte mu ji s tím, že se na cokoli, čemu nebude rozumět, může přijít bez obav zeptat. Pokud vám dělá problém o podobných tématech hovořit, požádejte staršího sourozence nebo třeba bratrance, případně poskytněte tipy na on-line zdroje, kde se dítě dozví, co potřebuje.
Zůstaňte nad věcí
Trpělivost růže přináší, to bude na pár let vaše životní heslo. Čekají vás vypjaté okamžiky, revolta, nepředvídatelné výkyvy nálad, emoční výbuchy, prostě se připravte na hormonální bouři se vším všudy. Dítě samozřejmě musí vědět, jaké chování je už za hranicí, co je naprosto nepřijatelné a antisociální, na druhou stranu potřebuje cítit, že je v pořádku, když si doma dovolí „vypustit páru“ a dá průchod nejrůznějším pocitům, které pro něj byly do této doby neznámé. Sám puberťák obvykle netuší, co se s ním děje a proč jedná tak, jak to zrovna předvádí. Řiďte se svým instinktem a snažte se ho nenásilnou formou naučit, jak správně reagovat na nahromaděné emoce, které se navíc často mění. Doslova zázraky někdy udělá pohyb, jakákoli fyzická aktivita. Poskytne totiž čas na zklidnění. A sami jistě víte, že někdy člověk na problémy, které považuje za závažné, během pohybu úplně zapomene nebo je (po dvouhodinovém skládání dříví nebo půldenním výšlapu do kopců) vidí z úplně jiné perspektivy.
Podporujte zájmy a mějte rádi kamarády
Dospívající potomek se sice částečně začíná distancovat od rodiny a utíká z maminčiny náruče, stále vás ale potřebuje. Jakkoli to nedává příliš najevo. Měl by cítit, že ve vás má oporu, přítele a rádce, že mu kryjete záda pro případ nebezpečí. Zároveň se ale hodně orientuje na přátele, nechává se jimi ovlivnit a chce u nich nacházet podporu a uznání. Zajímejte se o kamarády vašeho dítěte, ujistěte se, že má kolem sebe svou „sociální bublinu“, blízké lidi, se kterými tráví volný čas a s nimiž si může promluvit o svých problémech, sdílet zážitky. Buďte tolerantní a chápající, nevyzvídejte, ale bez ustání dávejte najevo, že pokud by kdykoli potřeboval „naslouchající ucho“ nebo radu, jste tady pro něj k dispozici. Podporu najdete jistě u staršího sourozence, někdy zafungují rovněž maminky kamarádů a spolužáků. Frustrace, které k dospívání prostě patří, se dobře ventilují při zájmových aktivitách. Směrujte dítě k tomu, aby se věnovalo svým zálibám, ať už jsou to fotbal, judo, tanec, keramika nebo hra na kytaru.