Proč děti potřebují riskovat? Budou zdravější a úspěšnější!
Jste až příliš úzkostní? Bojíte se o ratolesti tak moc, že jim neustále “umetáte cestičku“ a nenecháte je podstupovat žádná rizika, přehnaně je ochraňujete před jakýmkoli nebezpečím? Nevědomky tak ohrožujete jejich zdraví, tvrdí odborníci. Proč?
Děti rostou, vyzrávají a učí se tím, že mají dostatek podnětů a příležitostí k rozvoji vlastní osobnosti. A ke zdravému vývoji patří také potřeba riskovat, zkoušet vlastní hranice a limity, překonávat překážky a nebezpečí. Používat samostatně nůž nebo kladivo, sjet na kole pořádný kopec, vyšplhat co nejvýše na strom, skočit přes potok, sednout na koně, zkusit salto na obří trampolíně… Pohyb je skvělá věc. A zdaleka nejen pro dobrou imunitu, zdravé plíce, silné srdce a pevné kosti! Děti láká především radost ze hry, vzrušení, adrenalin a akce samotná! Rozrušení z velké výšky, nadšení z maximální rychlosti, bleskově rostoucí sebevědomí poté, co strefí branku, sjedou poprvé těžkou sjezdovku nebo třeba zvítězí v souboji v karate!
Nezakazujte dobrodružství, posiluje zdraví!
Je přirozené, že jako rodiče chcete a potřebujete vědět, že je vaše dítě v bezpečí, nehrozí mu žádný úraz nebo nehoda. Pravda je taková, že ať o to budete usilovat sebevíc, nikdy nedokážete potomka ochránit před určitou mírou rizika. Ani v případě, že byste ho zamkli doma na pět západů. Pokuste se bojovat s negativními emocemi tím, že budete od raného věku budovat vzájemný vztah založený na důvěře. Právě důvěra ve vlastní ratolest, její vlastnosti i schopnosti, je totiž klíčová. Vědecké výzkumy ukazují, že naprostá většina zranění nebo nehod, které děti utrpí během hraní nebo sportování venku, nejsou nijak závažného charakteru a jen zřídkakdy vyžadují lékařské ošetření. Přitom mezi nejrizikovější venkovní aktivity patří samostatné docházení do školy, na zájmové kroužky nebo na hřiště za kamarády, lezení po stromech a zkoušení nových triků na skateboardu nebo longboardu. Nezakazujte jim podobné kratochvíle, odrazováním od sportu nebo společných zájmů a fyzických aktivit s vrstevníky velmi snadno uděláte z dítěte pecivála a ustrašeného lenocha. Většina dnešních školáků nemá ani lékaři doporučovanou hodinu pohybu denně! Což je minimum, které potřebují pro zdravý vývoj.
Neberte jim nůž ani sekyrku, ale důsledně hlídejte!
Když budete potomka v jednom kuse zrazovat, podceňovat, přesvědčovat o všech možných nebezpečích, varovat, co všechno se může přihodit a s jakými následky, dosáhnete nejspíš jen toho, že se přestane hýbat téměř úplně. A pravděpodobně zaparkuje raději v „bezpečnějším“ prostředí, doma na gauči u tabletu. Nedávná studie potvrdila, že rodiče, kteří ať už kvůli přehnaným obavám o zdraví, nebo z jiných důvodů, omezovali venkovní hry a aktivity svých dětí, způsobili, že tyto děti se dostaly jen zhruba na polovinu denní pohybové aktivity ve srovnání se svými vrstevníky, které nikdo v jejich činnostech a zálibách neomezoval. V rámci jiné studie bylo zase identifikováno a popsáno (na základě pozorování dětí na hřištích ve třech různých zemích), co vlastně patří mezi nejrizikovější chování: *Hrají si ve výškách. *Hrají si příliš rychle a zbrkle. *Hrají si s nebezpečnými nástroji. *Hrají si v blízkosti bezprostředního nebezpečí (jako jsou oheň nebo voda). *Hrají si příliš hrubě až agresivně. *Jsou bez dozoru dospělých a mohou kdykoli kamkoli samy odejít.
Kreativita a emoce pod kontrolou
Ochota a schopnost riskovat a opustit svou komfortní zónu utužuje nejen fyzické zdraví, ale dělá dobře také tomu psychickému. Takoví lidé jsou emočně odolnější (dokážou lépe regulovat vlastní emoce a pocity), snadněji se vyrovnávají s životními karamboly, bývají vytrvalejší při řešení problémů a vynikají v sociální inteligenci. K tomu, aby děti získaly jistotu ve vlastní dovednosti a potřebnou sebedůvěru, musí si včas vyzkoušet, co dokážou. A ano, patří sem také dost děsivé věci. Musí na vlastní kůži poznat, že když selžou, nic dramatického se neděje a mohou to prostě zkusit znovu. Až nakonec zvládnou novou dovednost. A to je skvělé! A žádný strach, většina z nich se nepokouší překonávat hned ty největší výzvy, které si mohou vymyslet. Postupují raději opatrněji a postupně, míří výše a výše, pořád ale s potřebou cítit se bezpečně. I když vám to tak nemusí připadat, děti si nechtějí ublížit, netouží po tom ohrozit své zdraví a ať dělají cokoli, ve skutečnosti pořád podvědomě a instinktivně jednají tak, aby maximálně snižovaly riziko. Takže, až se vaše ratolest příště rozhodne, že se pověsí hlavou dolů z větve nebo rozhoupe houpačku téměř kolem své osy, zhluboka se nadechněte a nechte ji to udělat. Je to dobré pro zdraví! I budoucí život!
.
